Ahojte!
Tak já osobně si moc na nějaké „jo zvláštní" Vánoce nevzpomínám, ale z čeho jsem byla úplně na plechy o Vánocích někdy okolo mých patnáctin, to vím zcela bezpečně. Bylo to kolem roku 1980 (jak to letí...) a místo skvělých džínů byla pod stromkem výbava. Mě málem omyli a mou mámu následně taky.

Byla dlouho nemocná a střádala, abych byla já i má sestra zaopatřena i po této stránce. A my se sestrou čučely jedna na druhou a chtělo se nám brečet. Asi vzteky, že dárky nejen že nebyly podle našeho - ale ještě ručníky, cejchy, prostěradla, prostě běs. A dodnes ta bílá plátěná prostěradla drží a ručníky jsou ještě některé uklizené pod matrací a čekají na svůj čas.

Možná se dočkají i rukou mých dětí. Aspoň některé z nich.

Máma dnes už nežije, ale z mých nemalých zásob by určitě měla radost. Jen prostěradlům jsem přišla na chuť těm natahovacím, z froté. Ale to už je o něčem jiném...


Ano, výbava se mě asi netýká, ale chápu to zklamání, každý dostal někdy něco, co nečekal. Já třeba jednou dostal místo Lega, které jsem chtěl, slepovací stavebnici. Byla sice o dost realističtější, ale já ji nenáviděl.

Pište mi i vy na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama