Moje představa italských řidičů nebyla zrovna lichotivá. Nervní, neustále troubící, hystericky gestikulující šílenci v otřískaných autech. Tak tam si tedy za volant nesednu. Ale nikdy neříkej nikdy platilo i tady.
Zpočátku jsem měla výhodu a jako Itálií nepolíbená jsem jela jako spolujezdec. Musela jsem se přece kochat a nemohla se soustředit na řízení. A že bylo čím se kochat, na to vemte jed.
Úplně první dojmy
Brennero – přechod. Nejlepší kapučíno, jaké jsem kdy pila, rezavá svodidla, na hrubo nahozené tunely, a poměrně úzká dálnice... Ze které vás naštěstí nikdo nevytlačuje a neproblikává, když si nepospíšíte vyklidit levý pruh. V Česku nemyslitelné.
Jací jsou Italové řidiči?
Když jsme jednoho takového pouštěli z vedlejší silnice, spojil všechny prsty bříšky k sobě a líně pokynul. To gesto prý znamená něco jako „O co ti jde?“. Když budu chtít, vjedu si tam sám a ty nestačíš ani mrknout. Svou „zdvořilostí“ jsme ho vlastně urazili. Dotkli se jeho šoférského ega.
Jsou totiž dokonalí řidiči, kteří jsou stále ve střehu a mají skvělý postřeh. Jinak by tam každou chvilku musel být smrťák. Nikdy nevíte, kdo vám na skútru vjede zprava, kdo zleva a kdo vám to na kole střihne rovnou do protisměru.
Nevěříte? Takovou situaci zažíváte ve městech dnes a denně. Skútraři, kterých je tam nepočítaně, bravurně kličkují mezi auty, přičemž z každé strany mají takřka milimetry. Kolař klidně vjede do tříproudové jednosměrky a nikdo na něj netroubí, nekřičí a neposunkuje. Jak je to možné? V Itálii?
U nás by tohle zkusil jen jednou.
Italovo auto
Kupodivu ani jejich auta nejsou odřená a poškrábaná, jak jsem si myslela. Domy mají patinu, kola čím rezavější, tím lepší, zkrátka co je staré, je cenné, ale auto je pro Itala miláček. Jen častý lehký důlek v zadních dveřích naznačuje, že to nějaký skútrista nedobrzdil. No a o co jde?
Už se v Itálii řídit nebojím
Když jsem se trochu rozkoukala, sedla jsem si za volant i já. Italové jsou k cizincům většinou ohleduplní, a když vidí, že při hledání směru trochu zmatkujete, prostě počkají. Na rozdíl od Prahy se mi tam nestalo, že by na mě někdo blikal, posunkoval nebo troubil. Až ve Florencii jedna žena. A to jsem na italské poměry neudělala nic, co by ji mohlo znervóznět, tak nevím. Možná měla vztek, že jsem hezčí. :)
Ale tam stál na klaksonu skoro každý, takže to mě uklidnilo. Zřejmě to patří k florentskému koloritu.
Co říci závěrem?
Kdo se nebojí řídit v Čechách, může být v Itálii naprosto v klidu. Z celé cesty jsem totiž nabyla dojmu, že největší silniční piráti, před kterými byste se měli mít na pozoru, jsou bohužel Češi. A to je trochu smutný poznatek, nemyslíte?
Nový komentář
Komentáře
Tak to bych nedala.
femme — #14 opravila bych s dovolením venkovana na svátečního jezdce. Takový ten, co si blýská auto a vyjede pouze na Dušičky. A v klobouku
Dana Svobodová — #7 nejhorší šofér je jakýkoliv venkovan, který si vyrazil do velkého města, ať v Řecku, v Praze, nebo kdekoliv jinde na světě
macamala — #12 To by měli blikat všude. Je to mnohem bezpečnější a co občas dokáží lidi na silnici bez blinkrů je přírodní úkaz.
Zažila jsem jízdu Milánem, je tam trošku odlišné řešení křižovatek v kombinaci s kruháčem. Navíc tam dost často podjíždí zprava na skutrech, k tomu občas neřeší červenou. Ve Francii speciálně při jízdě po kruháči je vhodné blikat vlevo - řidič upozorňuje, že jede stále. Při vjezdu musí blikat vždy. Obecně ve velkých městech v těchto státech bývá parkování auto na auto a bývá to na nich vidět.
wich — #10 třeba dávat přednost v jízdě na kruhovém objezdu tak dlouho, dokud není komu?
Dana Svobodová — #9 Správný Ostravák ví, že Karviňák dovede vymyslet dopravní kalamitu i na poloprázdném parkovišti
Ad zmiňované Řecko - ono je třeba se trošku s místními sžít
Solei — #8 Já jsem slyšela, že v Karviné (Karviňanky prominou)
No jo, v Bruselu se smíchá všechno dohromady a vznikne pěkný řidičský guláš
Dana Svobodová — #7 ne nejhorší jsou v Ústí
blbej vtip
Zkuste někdy jezdit po Bruselu. Zlatý řecko.
wich — #5 No vida, vy zbožňujete Řecko a přitom Radek říkal, že tam mu přijdou řidiči úplně nejpříšernější
Já mám tenhle neorganizovaný pořádek ráda. Je to jiné než v Čechách (jezdím hlavně v Praze, a pak pracovně objíždím dlouhé štreky mezi městy), ale mně osobně tohle "rámcové" používání předpisů a značek vyhovuje. V důsledku mi to přijde bezpečnější.
Já mám jízdu v jižních zemích celkem ráda. Objíždění řeckých ostrovů vyloženě zbožňuju
V Amsterdamu to zatím nechávám na příteli, vůbec to tu ještě neznám, nic bych nenašla 
Solei — #3 Děkuji za skvělý komentář a instrukce
. Až se příště vydám víc na jih, vezmu si to určitě k srdci, ale nevím, jestli budu mít odvahu chopit se volantu
Toskánsko je ještě civilizace.
To o tom klidu to je naprostá pravda, italští řidiči jsou velice tolerantní a milí a opatrní. Ale auta nejsou mazlíčky jsou to věci k užitku (stejně jako domy, zvenku ratejna uvnitř mramor nejvyšší kvality). Ve směru od Neapole dolů jsou tak úzké silnice, že se auta míjejí v rozestupu tří centimetrů od zrcátek z jedné strany a pěti centimetrů od skály ze strany druhé.
Všechna auta jsou potlučená a poškrábaná. Ale když někdo potřebuje někde zastavit a zdržuje tím kolonu, nikdo z toho nedělá žádnou vědu.
Vím, že máte ráda francii, v některých částech této země jsou docela úzké strmé serpentiny... tak v itálii jsou ještě užší a běžně na nich potkáte autobus.
Najděte si na google earth slavnou italskou stezku, které se říká Amalfitána. Je to jeden z krásných turistických zážitků pro spolujezdce. A itálie je takovými stezkami protkána. Cesta z Amalfi do Sorenta je sice krátká, ale pokud ji neprojedete brzo ráno, pojedete ji i několik hodin, protože je je lemována zaparkovanými auty mezi kterými se procházejí chodci a pobíhají sportovci.
Řídit ve Florencii je proti tomu naprostá zívačka a leckterá pražská křižovatka je výrazně horší.
Solei — #1 Povídejte, přehánějte? Možná víc na jihu jsou řidiči "drsnější", ale v Toskánsku jsem s nimi neměla problém
Po přečtení tohoto článku bych doporučila projet si amalfitánu a napsat druhý díl