Helenka nám textem plným humoru sdělila, proč se naučila řídit a proč se její přítel držel za hlavu. Vše ale dobře dopadlo!

Dobrý den,
těžko vybrat jednu autonehodu, když mám auto od místních příkopů a okolních  stromů vyklepané tak, že se chlapi v hospodě sází, když jedu okolo, co že to bylo původně za model. Trochu jsem jim to nedávno stížila, když jsem o kapličku na rozcestí vytvarovala kapotu a urazila logo.
Nu což, žádný učený z nebe nespadl a čerstvé papíry se nejlépe suší za jízdy, když krajina okolo vás pěkně sviští. Mám je od května. Přítel jinak nedal, že už ho nebaví jezdit z jednoho piva ve dvě ráno na kole nebo s hlídkou policie. Protestovala jsem, protože to tak není a naposledy ho zrovna nevezli strážníci, ale kombajnisti, než vyjeli ráno do polí.
Ale což, stalo se. Sebevědomí, že jsem se málem nevešla za volant. Noha na plynu táhla k podlaze a auto v zatáčce lehce k příkopu. „Ta ale vynášela, co „ říkám tomu mému, když se mi podařilo vylézt z auta jak z tanku. Dveře v této poloze totiž fungovaly  spíš jak víko. Odpověď žádná. Napadlo mne, že mu asi klas pšenice prorazil bubínek. Ještě jsem zařvala: „ Jdu pro pomoc,“ ale na odpověď jsem nečekala, bo takový bubínek, to není žádná sranda.
Hned za zatáčkou jsem uviděla traktor a vejtřaskou. Kluci od nás z družstva zrovna měli u stohu slámy rauchpauzu. Čekali na kombajnistu, že budou sekat obilí, ve kterém se zrovna jako na potvoru válel můj vůz a přítel. Vysvětlila jsem jim situaci.Ochotně se nabídli, že pomohou.
Došla jsem k autu. Přítel se zřejmě snažil zorientovat v nastálé situaci, protože se okýnkem podhrabal a několikrát obešel po čtyřech auto. Stezička v obilí vypovídala o skutečně urputné snaze zjistit svou polohu.. „ Kde, kde...kde jsi byla?“ Nevypadal, že potřebuje ušaře, ale že podstoupil lobotomii.  Kluci zahákli lano, já skočila za volant.  „Tak jedem, slečinko !“ Na to šup jsem byla venku. Ještě jsem celkem svižně jela, když traktor už stál. Následná šlupka mne připravila i o zadní logo a espézetku. Zato maníci stáli i s přítelem jak opaření a zírali na opadané části mého zadku.
„Proč nepřejedeš mě a necháváš mě na tohle koukat a trpět?“ Můj přítel byl vždycky komik. „ V klidu, plechy hodím do kufru a táta je doma v kůlně zas dá do rychtyku....kruci...co s tím je?.....“  polibek traktoru posunul můj kufr o několik centimetrů blíž k volantu, než soudruzi v továrně původně naplánovali, což znemožnilo jeho otevření něčím jiným než hrubou silou a hydraulikou.
Přítel šeptal stále dokola jakousi mantru, pak v hlase zesílil a  padl s rozpřaženýma rukama na kapotu. To už jsem rozeznala zřetelně:“ Proč, proč....proč já?“ 
No tak jsem pro změnu jela domů radši na traktoru já.
Sláskou a úctou Helenka
Jo a o květinu nesoutěžím a pizzu zas neposíláte vy, tak nic.
Text nebyl redakčně upraven

Milá Helenko, vy jste dílo. Gratuluji vašemu příteli k člověku, se kterým se asi nikdy nudit nebude. Hlavně, že se nikomu nic nestalo! A nebojte se, vyjezdíte se a jednou z té škarpy ty traktoristy budete tahat vy. A s tou kytkou??? Vážně? To jste první, vlastně kecám, druhá, třetí…

Dnes máme téma dne Dopravní nehody, kterých jsme se zúčastnili. Vaše zkušenosti s piráty i anděly silnic.

  • Už jste někdy bourala?
  • Byla jste účastníkem nehody?
  • Jak se to přihodilo?

Napište mi vaše příběhy smutné i veselé. Napište mi, co si myslíte o pirátech silnic. Znáte nějakého anděla?

Vše směřujte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jedné z vás za dnešní příběh pošlu krásnou květinu!

V 10.00 zveřejním fotografii a vy budete pod ní moct psát své komentáře. Tak která napíše nejlepší komentář dle čtenářek, bude odměněna.

TÉMATA:
DOMA