Po válce pak zakládal domovy důchodců nebo pomáhal ústavům pro mentálně postižené. Sir Nicholas Winton.
Při čtení o neobyčejných skutcích sira Nicholase Wintona (letos 16. května oslavil sté narozeniny), bývalého britského makléře, se dodnes tají dech. On sám ale vše bere s nadhledem.
Stále mimořádně aktivní Brit pomáhá celý život ostatním a své zásluhy na záchraně československých dětí na počátku války spíš bagatelizuje.
Dodatečný dárek ke stým narozeninám
V úterý 1. září 2009, 70 let poté, se v rámci speciálního projektu „Winton Train“ znovu vydal z pražského Hlavního (Wilsonova) nádraží na cestu historický vlak jako připomínka toho, že ani dobro dávno minulé nesmí upadnout v zapomnění. Pasažéry vlaku spolu s čestnými hosty tvoří první, někdy druhá, nebo dokonce i třetí generace dětí, které Nicolas Winton zachránil.
Čtyřdenní cesta vlaku vede stejně jako před 70 lety z Prahy přes Německo na pobřeží Nizozemska, dále lodí do Anglie a skončí 4. září na londýnském nádraží Liverpool Street Station. Tam se pasažéři setkají osobně s dnes již stoletým Nicolasem Wintonem.
Dnešní první 355 kilometrů dlouhé etapě, která skončí v 19 hodin v Norimberku a na kterou se vydalo 22 zachráněných dětí s rodinami spolu s vybranými studenty, předcházelo na Pražském hlavním nádraží slavnostní odhalení sochy sira Nicholase Wintona (britské autorky Flor Kent) za účasti významných hostů.
Slavnostnímu aktu byli přítomni například předsedy vlády Jan Fischer, ministr pro evropské záležitosti Štefan Fíle, ministr zahraničí Jan Kohout, senátor Karel Schwarzenberg, předseda senátu Přemysl Sobotka, ministr dopravy Gustáv Slamečka a samozřejmě i dcera Nicholase Wintona s rodinou, paní Barbara Wintonová.
V roce 1933 také získal kvalifikaci pilota, závodně šermoval a nakonec se stal makléřem londýnské burzy.
K záchraně dětí z Československa se dostal náhodou
V prosinci 1938, kdy se právě chystal na lyže, mu zavolal přítel, se kterým měl jet na dovolenou, a oznámil mu, že se nikam nejede. Prý dostal zajímavý úkol a potřebuje Wintonovu pomoc. Kamarád byl členem Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC), který z hotelu Šroubek pomáhal lidem ohrožovaným nacistickým režimem.
Winton vše organizoval jako soukromá osoba, zaštítil se výborem pro uprchlíky a spolupracoval s cestovní kanceláří Čedok. Zorganizoval pro děti vlakové transporty z Prahy do Británie, přičemž malá skupina dětí opustila zemi přes Švédsko.
Pro děti musel zajistit od Němců povolení k výjezdu, od Britů povolení ke vstupu, přijetí v britské rodině a složit padesátilibrovou kauci.
První vlak odjel z Prahy 14. března 1939, den před obsazením zbytku českých zemí nacistickým Německem. Poslední, osmý vlak odcestoval 2. srpna 1939. Celkem se podařilo dostat do bezpečí 669 dětí, z nichž většina byla židovského původu, zbytek tvořily děti z rodin komunistů, spisovatelů a dalších nepřátel nacistů.
Většina jejich příbuzných později zahynula ve vyhlazovacích táborech.
Bohužel největší vlak s 250 dětmi měl odcestovat počátkem září 1939. Kvůli vypuknutí války však neodjel a většina malých pasažérů, kteří již stáli na nástupišti a na které v Londýně čekali jejich náhradní rodiče, později zahynula.
Příběh zachráněných dětí se na veřejnost dostal až na konci 80. let. Winton své tajemství neprozradil ani vlastní ženě Gretě, ta ale v roce 1988 přišla náhodou na půdě jejich domu na dokumenty, které se vztahovaly k příběhu.
Winton je chtěl se skromností sobě vlastní vyhodit, manželka je ale předala historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s „dětmi“ ve studiu BBC.
Tehdejší emotivní záběry dojaly celý svět a z Wintona se stala známá a uznávaná osobnost.
Nový komentář
Komentáře
borec
Alka1 — #2 vytesat do zlata
„Když je člověk vychovaný, aby se choval slušně, tak je to mnohem víc než jakákoli víra v Boha“.
Sir Nicholas G. Winton
Dokonalé!
A dojímá i po letech. takový velký člověk a tak skromný.