Zajímavou příhodu jsem zažil v kavárně mediálně známého kuchaře Zdeňka Pohlreicha. Do Café Imperial jsem si zašel náhodou, neb jsem potřeboval ukrátit hodinku času. Jednání obsluhujících mě překvapilo.
Už jste si někdy chtěla dát v kavárně kávu, abyste ukrátila hodinku času? Pokud ano, jistě byste moc nepřemýšlela nad tím, kam zrovna vcházíte. A tak jsem vešel do Café Imperial, ověšený kytarou a taškami s nákupem. Až uvnitř jsem si uvědomil, že jsem v restauraci, kde vaří slavný Zdeněk Pohlreich. Vzpomněl jsem si i, že zde dříve nabízeli strávníkům Saturninovu mísu koblih, a ve tváři mi to vyloudilo mírný úsměv.
Vyrazil jsem k jednomu stolku, ale jeden z číšníků mě zastavil a velice slušně se zeptal, jestli budu jíst.
„Ne, děkuji, dám si jen kávu,“ odvětil jsem a číšník mi ukázal stolek, ke kterému si mám sednout. Překvapilo mě, že je na něm napsaná rezervace, ale říkal jsem si, že číšník jistě ví, co dělá.
O to víc mě překvapilo, že pan číšník po chvíli přišel znovu a opět mi velice slušně naznačil, že tento stůl bude potřebovat za hodinu volný, a jestli mi to tak vyhovuje. Potřeboval jsem ukrátit hodinu, tak jsem řekl, že ano, a objednal si svou kávu.
Celá tahle situace mohla být jen shodou náhod a okolností, ale přesto mi z toho leze model, ve kterém přišel do kavárny člověk s nákupem a obsluze se nezdál dostatečně nóbl. Tak ho posadili k věčně rezervovanému stolu, neb bylo jasné, že útrata dotyčného nepřesáhne sumu, za kterou by si vysloužil delší posezení v tak vznešeném podniku. Za latté a neperlivou vodu (kterou mimochodem ke kávě neservírovali automaticky, což by se - tuším - v lepších restauracích mělo) jsem zaplatil 110 korun.
Nový komentář
Komentáře
Marchesa Casati — #11 Já si dám ráda kávu i z automatu. Někdy je lepší, než v kavárnách.
Nejsem snob, tak chodím na kafe, kde mi chutná. Moc dobrou mají i v obchůdcích Tchibo.
A serou mě snobi, co si raději dají kafe v kavárně, kde stojí káva více, než 50.- a přestože není dobrá, jinam by nešli...
Jakube přijeď k nám. Je u nás nová kavárna NOIVA, která měla připomenout, že na hranici kdysi na stejném místě stála kavárna AVION. Stála 77 000 000, ale káva v ní dobrá není.
Vezmu tě do milé kavárny Johanka, kde je moc příjemná obsluha, krásná atmosféra a hlavně úžasná káva. Voda ke kávě je samozřejmostí a člověk tam rád stráví více času, než měl v úmyslu.
oalison — #7 Jo taky znám v Praze několik dobrých a cenově řekněme přijatelnějších hospod. A taky znám i dražší. Ale pořád nechápu na co si lidi stěžují.
Za všechno se platí, když jde o luxusní restauraci na luxusním místě tak je přece logické že se setkám s luxusní cenou, když na to nemám tak tam nelezu. A když tam vlezu, budu počítat s tím, že personál je vycvičen k určitému jednání s lidmi a je zvyklý, že jim tam vleze leckdo.
Kdo byl ve Vídeňském Sachru ten prostě pochopí, že byznys je byznys a dáte pět euro za malinký kousek dortu, který si sníte na barové židličce v prostorách kde se ani nenadechnete aby jste do někoho nevrazili a přesto tam lidi chodí.
opportunity — #12 Jistě, jako konzumentovi se mi to nemusí líbit. Ale je to o podnikání.
Když bude restaurace dávat menší porce, je větší pravděpodobnost, že si host po jídle objedná ještě dezert.
Když bude restaurace dobře počítat a bude mít na jídlech správnou kalkulaci, nestane se jí, že závada na sporáku způsobí její konec.
Zaráží mě komentáře "tak tam nechoď, když je to na tebe drahé". Samozřejmě v Praze v centu počítám s vyšší cenou. Ale na panu Pohreichovi se mi nelíbilo, jak v poradu o hospodách pořád nabádal, aby dávali menší porce a prodávali dráže. Pokud někdo chodí se do hospody najíst a ne jen mít společenský zážitek, tak je to dost o penězích.
Jaj, to se to někdo urazinkal.
Personál se ptá, jestli bude milostpán jíst ne proto, aby jím mohl pohrdat, ale aby mu zpod loktů odklidil příbory, případně aby mu je tam nestrkal. A že je stůl rezervovaný, to se taky občas stává.
Co se vody týče, tak se ke kávě servíruje. Ve štamprli.
Co se týče ceny, nechť velectěný a genyjálně chytrý J. Kočí chodí do nádražky. Pak si aspoň počtem, co je to za poměry, že mu v bufáči šesté cenové někdo plivnul na botu a sežral párek.
Nevím, ve starém Imperialu dávali zdarma koblihu a dětem omalovánky a pastelky.
V novém Imperialu mně vždy taky dali koblihu nebo něco ke kávě zdarma, zdálo se, že tradici udržují a sklenka malé vody na tácku ke kávě bývala.
Nyní jsem tam delší dobu nebyla.
Větší sranda byl starý Imperial, i když ošuntělý, kde se mohlo po lidech házet koblihama ala Saturnin. Mísa starých koblih za 1000 kč.Bohužel jsem akci nezažila, kamarádka jo.
Altamora — #8 Jo zážitek, do doby než snob zjistí, že voda z Francouzského ledovce, mu byla natočena z Pražského kohoutku
oalison — #7 Každý správný snob ti vysvětlí, že tam neplatíš za jídlo a pití, ale za zážitek. A dát 60 Kč za dvě deci vody, to je přece dokonalý zážitek
Solei — #6 No ono jak kde, já znám v Praze obyčejné hospůdky, kde maj i stoly z pravého dřeva
, ale personál je tam milý a kafe mi chutná. Pak jsou restaurace, které si hrajou na nóbl podnik, personál je nevrlý a kafe maj hnusný a za sumu, kterou prostě platit nehodlám
A upřímně existují opravdu dobré restaurace, kde mají čerstvé jídlo, super nápoje a nestojí to kolikrát ani třetinu ceny než co ve snobárnách
A kvalita jídla a služby personálu a především čisté prostředí, to je to za co měl zákazník platit, pozlacený baterie v koupelně jsou mi šumák
A nezlob se na mě, ale prodávat decku coly za 80 Kč, nebo trojkovou Mattonku za 60 Kč kde to jsme? Tomu neříkám luxus, ale zlodějina
Já nechápu na co si tu stěžujete. Jsou přece pajzly, normální hospody a luxusní restaurace. Když někdo vleze do luxusní restaurace a tam ho posadí na koženou sedačku ke stolu z pravého dřeva a na záchodech mají pozlacené baterie tak mu musí být jasné, že za to nezaplatí stejnou částku jako v pajzlu. A když si srovnáte cenu kávy v normální hospodě, plus vodu kterou by bylo potřeba objednat tak to až tak velký cenový rozdíl není.
A mimochodem, vaří tam opravdu výborně.
Raději půjdu jednou za měsíc na večeři do takovéto restaurace, než dvakrát týdně do hospody u nádraží.
hrozné ceny,tam bych se neodvážila ani jít,raději bych si koupila v samožce nanuka
Je fakt, že tady jaxi zatím není normální dávat ke kávě automaticky vodu a ještě ke všemu se personál ani nezeptá, jestli nechcete vodu pramenitou - tzn. z kohoutku. A kde ji prý nabízejí, tak zdarma není
Kubo, tos měl ještě dobrý, pamatuju si jak jsem v zimě na Staromáku čekala s kolegyní na příchod šéfa, mrzlo, tak jsme zaběhly do restaurace naproti Orloji. Za Capuccino ( mimochodem přišlo mi jak z prášku ) a 2 decky Coly jsem platila 220 Kč
Myslím že můj udivený obličej a otázku: Vy do toho dáváte zlatý šupinky? dodneška nezapomněli
Rozhodně to není o vzhledu nebo nákupních taškách.
S nejvyšší pravděpodobností byla restaurace plně obsazena a číšník se domníval, že na objednání a vypití kávy bude hodina plně vyhovovat. A dokonce se jak se zdá ujistil jestli je to tak.
A mimochodem, není to jeho restaurace, jeho restaurací je Divinis, v Café Imperial je pouze zaměstnán jako šéfkuchař - zodpovídá tedy za jídelní lístek a kvalitu jídel, s číšníky má společného pouze to, že je seznamuje s nabídkou aby věděli co servírují.
Na popsané příhodě nevidím naprosto nic nepatřičného.