Zatímco pravěk je s ohledem na porody obestřen rouškou tajemství, o starověku už máme poznatků více. I když se liší v závislosti na oblasti. Už v této době fungovaly jakési porodní báby, rodičce zpravidla asistovaly ženy, které už samy porod absolvovaly a byly tedy zkušenější. Důležité místo zastávala magie, rituály a modlitby, ale vsázelo se i na pomoc přírody.

Porodní chýše
5e469e112a201obrazek.jpg

Když bylo potřeba ulevit od bolesti nebo proces uspíšit, dával se nastávající matce přičichnout měděný prach nebo vypít pivní nápoj. Využívanou pomůckou byla porodní stolice, která sloužila k opření předloktí. Co se týče poloh, ve starověkém Egyptě se tedy rodilo vkleče, na bobku nebo v sedě a ženy se uchylovaly do speciálních porodních chýší.

Báby pupkořezné, tak se říkalo porodním bábám ve starém Řecku, které výrazně přispělo ke zlepšení porodnictví. Rodilo se buď doma, nebo v jakýchsi tehdejších porodnicích. Nejen v Římě měly zvláštní rituály. Aby porod dobře dopadl, ládovaly se při něm nastávající matky husími vejci, kolem hlavy měly ovinutý věnec z mrkve a byly posypané holubím trusem.

Porodní báby nebyly moc vzdělané v medicíně, a tak mnohdy nedokázaly pomoci, když došlo ke komplikacím. Porod, menstruace a další záležitosti byly považovány za něco nečistého a medicína porodnictví dlouho neuznávala. Muži lékaři do této oblasti začali pronikat asi od šestnáctého století.

Špatná hygiena

Významnou roli v posunu porodnictví sehrála Paříž, kde bylo v sedmnáctém století v rámci jedné z nemocnic zřízeno porodnické oddělení. K ruce tam byli chirurgové, ale podmínky byly otřesné. Šířil se svrab a infekce a na jedné posteli ležely i čtyři ženy.
5e469ef013953obrazek.jpg
I přes vznik tohoto oddelění se i nadále většina porodů odehrávala doma, a to až do devatenáctého století. Běžným se stal porod vleže považovaný za pohodlnější. I přes rozvoj porodnictví a asistenci lékařů byla nicméně kojenecká úmrtnost stále dost vysoká a často umíraly i ženy.

Příčinou byla nedostatečná hygiena. K ženám často přistupovali medikové přímo z pitevny, aniž by si před tím alespoň umyli ruce. Lékař Ignác Semmelweis proto prosadil povinnost mýt si ruce v roztoku chlorového vápna, což znamenalo výrazný posun v hygieně. Rození v porodnicích se tak stalo bezpečnou variantou. Ženy začaly také volat po zmírnění bolestí, které prožívaly, a tak se jim začal dávat chloroform nebo opiáty.

Socialismus

Neblaze proslulé jsou v Česku porody za socialismu. Nejde o problémy s hygienou nebo nezkušené porodní báby, ale spíše přístup. Mnoho žen na ně nevzpomíná zrovna v dobrém. Státní podpora mateřství vedla zejména v sedmdesátých letech k tomu, že v porodnicích to jelo jako na běžicím páse. Pokoje byly mnohalůžkové, stejně tak na takzvané hekárně nemohly ženy čekat soukromí. Přítomnost otce při porodu byla nemyslitelná a pochovat své dítě si většinou mohli až poté, co žena opustila porodnici. To mohlo být za týden i za delší dobu.

Císařský řez

5e46a17beec4aobrazek.jpgKromě klasických porodů, je v současné době často využívanou technikou císařský řez. Ten znali už v Egyptě, ale uplatňovali ho na mrtvé ženy. Nesměly být totiž pohřbeny s dítětem v břiše. Spekuluje se o tom, že první císařský řez, který přežila matka i dítě, se uskutečnil v roce 1337 v Praze. Mělo jít o druhou manželku Jana Lucemburského Beatrix Bourbounskou a syna Václava.

Císařských řezů začalo přibývat v osmnáctém století, ovšem bez anestezie a za špatných hygienických podmínek to znamenalo téměř 100% šanci na úmrtí matky. Riziko infekce se začalo v devatenáctém století řešit současnou amputací dělohy. Velkým pokrokem byl rozvoj mikrobiologie po druhé světové válce a zavedení antibiotik.

Čtěte také: