Věříte, že náš byt jsem si zamilovala právě pro ten pohled z okna? Nikdy bych nečekala, že panelákový byt poskytne iluzi pobytu hluboko v lesích. Bydlíme v patře, a když sedím na pohovce, vidím vrcholky vzrostlých smrků, listnáčů -  hledím do zeleně, a když si odmyslím dopravní ruch, můžu si namlouvat, že jsem pořád na dovolené.

Letos je nějaká veliká úroda šišek, jsou jich plné větve. Na jaře pozoruju nalévající se pupence na javorech, líbí se mi světlounce zelené štětičky přírůstků na smrkových větvích, v létě máme plná okna ptačího křiku, na každém stromě sedí a zpívá nějaký fešák, co láká samičku na hnízdo. Dokonce i párek holubů hřivnáčů se tu objevil!

Straky se hašteří, hrdličky cukrují, co to dá, kosi zjara trylkují do celého světa a nenechají nás vyspat - paráda. Teď to venku ztichlo, příroda zvážněla a připravuje se na horší časy. Ale ani zima není smutná, nezapomněla jsem dosud svůj úžas a překvapení, když jsem poprvé po nastěhování uviděla tu zasněženou krásu za oknem, stromy byly ojíněné, na trávě čerstvý sníh, výjev jak z Mrazíka.

Lituju každého, kdo ze svého bytu kouká do zdi nebo na lidský mumraj. Protože mám ráda přírodu, ale na druhé straně mi město poskytuje zaměstnání, je to pro mě asi životní výhra. Na domeček se zahrádkou musím zapomenout a tohle je docela dobré řešení, že?

Gerda

Tohle je už skoro jako Já se tam vrátím od Františka Halase.:) Taková oslava výhledu z okna, to se mi líbí, až na ten hluk, který je třeba odmýšlet si. Moc díky za pozitivní příspěvek. Do dneška je to jen a jen dobře, že se něco takového objevilo!