Vdávala jsem se za jednoho hodně horkého srpnového dne. Po obřadě a hostině jsme se vrátili domů, do rodinného domu, kde se na zahradě mělo pokračovat v oslavách s širším okruhem našich kamarádů.

 

Měla jsem šílenou žízeň a sotva jsem vkročila do obýváku, popadla bez přemýšlení  láhev coly zapomenutou od ranního pohoštění svatebčanů (tehdy existovaly jen v malých skleněných lahvičkách) a obrátila ji do sebe. V láhvi ovšem byla vosa a já dostala žihadlo do rtu. Nejdříve nic moc, převlékla jsem se do „civilu“ a přemístila na terasu mezi svatebčany, ovšem posléze začal ret povážlivě otékat, každou minutou víc a víc, až už jsem neměla daleko k té přadleně, co tuším v pohádce olizovala nit. Můj muž, vášnivý fotograf, lítal kolem mě s foťákem, leč já mu obratně uhýbala (dnes poprvé zklamaně konstatuju, že úspěšně), přece nebudu zvěčněna ve svůj svatební den jako příšerka!!!

 

Pro humor jsem tehdy, na rozdíl od něj a ostatních rozjařených svatebčanů, kteří se velmi bavili na můj účet, smysl rozhodně neměla! Můj názor se mnou sdílel už pouze můj strýc, lékař, který mě starostlivě sledoval, a když ret nabyl opravdu obludných rozměrů, zavelel: "Jedem!" Kam jinam než k němu na kliniku.

 

Pohledy, které na mě stále častěji vrhal od volantu, nabývaly na zděšení a auto na rychlosti. Když jsme dorazili na ambulanci a já se na sebe podívala do zrcadla, v šoku a se zoufalým výkřikem jsem klesla na lůžko, protože jsem vypadala skutečně strašně, a ten pohled okamžitě radši zapomněla.... 

 

Každá nevěsta chce být ve svůj svatební den přece především krásná a na mě se ze zrcadla koukala k nepoznání znetvořená obludka!  V dalším momentě mi byla vražena do žil kalciovka. Otok začal okamžitě ustupovat, a když jsme se vrátili na zahradní slavnost, vypadala jsem už jen jako černoška s pikantně našpulenými rtíky, což působilo docela sexy, takže jsem se nechala už v klidu fotografovat!

 

Fotku u sebe teď nemám, ale i tak moje vizáž byla jen hodně slabým odvarem „kamenohumorného“ snímku, který bych dnes mohla do redakce poslat, kdyby byl můj čerstvý manžel tehdy ve svých fotoloveckých snahách úpornější! :-)

 

Zuzana

-------------------------------------

 

Milá Zuzano, cítím s tebou. Věřím, že ve svůj svatební den jsi vinou té přiutopené vosy nesmírně trpěla. Rovněž ti ale věřím, že z dnešního pohledu je ti líto, že jsi se nenechala ulovit k "osnímkování". Protože tohle jsou přesně ty zážitky, které jsou zárukou skvělého pobavení v kruhu přátel...

 

Hezký sobotní večer všem přeje víkendová editorka. A připomínám, že i zítra se můžete těšit na další vaše svatební příběhy. Mimo jiné je tam i jeden od naší věrné čtenářky a dopisovatelky Susiny, která se veselými historkami jen hemží. Takže se máte opravdu na co těšit.

 

Reklama