
Foto: Vygenerováno pomocí ChatGPT
„Na začátek bych se chtěla omluvit těm, kterým bude vadit, že říkám ona, když se cítí jako muž, ale pro přehlednost na začátek mi to přijde nejlepší…“ říká Maruška. „Dvacet let jsem jí znala jako Petru. Nikdy bych do ní neřekla, že se uvnitř cítí jako muž, ale co. Kdo jsem já, abych jí soudila? Navíc jsem máma čtyř dětí, se kterými jsem si prošla a procházím střední školou, kde se tohle řeší pořád a trans lidi mají mezi svými přáteli i spolužáky oni, tak co bych nemohla já?“
Marie neměla problém Petře začít říkat Petr a až na pár zaškobrtnutí si dobře osvojila i konverzaci a oslovování v mužském rodě, jak to její kamarádce - kamarádovi bylo příjemné. Neviděla v ničem problém, kamarádila se s Petrem stejně jako dřív s Petrou a nebyl důvod na tom něco měnit. A její okolí zrovna tak nic nenamítalo. Bez hormonů nebo s nimi, byli skvělá dvojka tak jako tak.
Zlom přišel, když se Petrovi začal blížit termín operace. Byl nervózní a Maruška se snažila tady pro něj být ze všech sil.
„Jeden večer jsme spolu vyrazili na víno. Vypili jsme toho oba dost, Petr se potřeboval vypovídat z nervozity a začal mi líčit, jak to probíhá. Poslouchala jsem, přišlo mi to hrozně zajímavé. Ukázal mi nějaká ilustrativní videa, jak se to „dole“ dělá a na to přišla taková konverzace, že se stále culím, jen na to pomyslím. Byli jsme jako dva puberťáci, kteří se prvně baví o sexu…“ vzpomíná Maruška.
„Byla jsem zvědavá, jak ten umělý pindík funguje a tak. Na což se mi Petr vůbec neostýchal odpovědět. Vůbec se v tomto neorientuji a věděla jsem jen, že nebude plodný, takže mi musel vše vysvětlovat polopatě. Byl pro mě docela šok, když mi vysvětlil, že jeho nádobíčko pak bude fungovat o dost jinak než to, co mají biologičtí muži. Prý to bude vypadat jako kdyby měl pořád erekci, protože u trans mužů nejde nasimulovat důvod k topoření. Takže to tam dole mají takové prostě pořád. Navíc prý i orgasmy probíhají jinak. U nich tím sex nekončí jako u normálních mužů a mohou vesele pokračovat.“
Přiopilá Maruška to nadšeně komentovala, že vlastně ideální muž pro ženu do postele je trans muž a že při sexu musí být super. „Penis nonstop v pozoru, po orgasmu nesplaskne, a ještě nemůže přivést ženu do jiného stavu? To je sen!“ smála se s Petrem, a i doma před manželem, který chtěl vědět, co jeho ženu tak pobavilo.
Maruščinu muži do smíchu ale moc nebylo. Urazil se a promluvil s ní až další den, když se vrátil z práce. Co nejtaktněji se jí pokusil sdělit, že se mu nelíbí, že by se s Petrem měla stýkat až bude muž „se vším všudy“. Maruška byla zaskočená, jelikož absolutně nečekala, že by její manžel mohl s něčím takovým přijít.
„Chápu, že jsem asi řekla něco špatně, jak jsem byla rozjetá z vína i té lechtivé konverzace. Muže v jeho věku a modrými pilulkami v nočním stolku, se to může dotknout, zpětně si uvědomuji, že jsem mohla být diskrétnější. Mrzí mě to a omluvila jsem se, pokud jsem k němu byla necitelná, ale že bych se s Petrem přestala vídat? To snad ne. Ptala jsem se, zda manžel mé nerozvážné vtipkování bral jako hrozbu, že bych mu mohla být s Petrem nevěrná, ale to zamítl. Odpověď z něj nemůžu dostat, a přitom trvá na tom, abych Petra odřízla. Kde je problém?“ nechápe Maruška.
Vyjádření psychologa Mgr. Pavla Pařízka z Terapie.cz
Tato situace na první pohled působí jako konflikt o jednu konkrétní osobu, o Petra. Ve skutečnosti se ale jedná o něco jiného, a to je důvod, proč je manžel sám neschopen své stanovisko logicky vysvětlit. To, co se odehrálo onoho večera, totiž manžel nezažil jako informaci o operaci kamaráda své ženy, ale jako moment, kdy jeho vlastní manželka v jeho přítomnosti, nadšeně a se smíchem, formulovala obraz „ideálního muže pro ženu do postele“.
Mluvila o obrazu, kde je muž s neutuchající erekcí, který nepotřebuje žádný spouštěč ani podporu, a to v domácnosti, kde její vlastní muž otevírá noční stolek a sahá po tabletce. Manželova reakce tedy není reakcí na Petra. Je reakcí na zrcadlo, které mu jeho žena nevědomky nastavila.
Požadavek na ukončení přátelství je obrannou strategií, jak toto zrcadlo z domácnosti odstranit. Je to vyhýbavé řešení, protože adresuje symptom, nikoli příčinu, a právě proto manžel není schopen své stanovisko racionálně vysvětlit, neboť skutečný důvod je pro něj příliš bolestivý na to, aby ho dokázal pojmenovat nahlas.
Z toho vyplývá, že debata, kterou Maruška se svým mužem vede, se nikdy nedobere konce, dokud se točí kolem Petra. Petr je v této rovnici záminka, nikoli předmět. Pokud chce své manželství posunout dál, musí konverzaci přesměrovat z otázky „budu nebo nebudu se vídat s Petrem“ na otázku, co se onoho večera odehrálo mezi ní a manželem. Tedy nikoli „proč ti vadí Petr“, ale „mám pocit, že tě zranilo něco, co jsem řekla, a chci tomu rozumět“. Je pravděpodobné, že manžel ani sám sobě nedokáže přiznat, že se cítil zesměšněn nebo srovnáván, protože by to znamenalo přiznat zranitelnost spojenou s vlastní mužností a věkem. Maruška tedy stojí před úkolem nabídnout mu prostor, ve kterém se může otevřít, aniž by ztratil tvář.
Důležité je rozlišit dvě věci, které se v tomto případě snadno slévají dohromady. První je manželova reakce, která je pochopitelná a má svou emoční logiku, i když je vyjádřena nešťastně. Druhá je jeho požadavek, tedy aby Maruška ukončila dlouholeté přátelství. Ten pochopitelný není a Maruška nemá důvod mu vyhovět. Manžel nemá právo regulovat její přátelské vazby, zvláště pak vazbu, která trvá dvacet let a nepředstavuje žádnou prokazatelnou hrozbu pro manželství. Ústupek tohoto typu by navíc vytvořil precedent, podle kterého lze cizí přátelství likvidovat na základě nepojmenované nepohody jednoho z partnerů. Empatie vůči manželovu zranění a respekt vůči jeho požadavku jsou dvě různé věci a Maruška může mít to první, aniž by musela poskytnout to druhé.
Praktickým krokem je tedy omluva za necitlivost onoho večera, kterou už ostatně učinila, doplněná o trpělivý, ale jasný postoj, že přátelství s Petrem zůstává. Současně je vhodné manželovi opakovaně a beze spěchu nabízet otevřenou otázku po tom, co se ho skutečně dotklo. Pokud se tato otázka nepodaří otevřít v rozhovoru mezi nimi dvěma, párová terapie je v tomto případě legitimní volbou, protože situace, kdy jeden partner trvá na něčem, co sám neumí vysvětlit, obvykle ukazuje na téma, které potřebuje třetí, nezúčastněnou stranu. Rozhodně ale neplatí, že když manžel mlčí o důvodu, znamená to, že žádný důvod není. Důvod tam je. Jen leží na místě, kam se manželovi zatím nechce sáhnout.
![]() O portálu Terapie.cz Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.



Nový komentář
Komentáře
Tady si nekdo tak trosku zaprehanel (bud Petr, autorka nebo ten, kdo dotaz vymyslel). Umele vytvoreny penis po tranzici rozhodne neni zadna hitparada, jak je popisovan. Citlivost a intenzita zazitku je nesrovnatelna s tim, co zazivaji muzi (nebo zazivaly zeny pred tranzici), penis sice citlivy je, ale podobne jako bezna kuze. Erekce je skutecne "trvala" (tim, ze se musi "napumpovat" umelymi toporivymi telisky), uvozovky proto, ze neni porad, ale jen po dobu, kdy "uzivatel" chce. Rozhodne to neni zadna hitparada ani kouzelny nastroj, ale prakticky jen organicke dildo. Pokud to neni nezbytne nutne z psychickeho hlediska, tak si lide po tranzici na muze nechavaji zenske pohlavni organy, protoze je lepsi mit funkcni pipinu nez nefunkcniho pindika.
Tak já si celkem umím představit hned několik důvodů, a současně si i umím představit, že je to těžké vysvětlit. Nicméně obecně nejsem příznivcem toho zakazovat komukoli se s další osobou stýkat a přátelit. Sama si do toho moc nedám mluvit, a i když jsem ochotná vyslechnout třetí osobu a její názor či pochybnost, konečné rozhodnutí je čistě jen moje. Manžel mi tedy nikdy do kamarádek nemluvil, ani je snad všechny neznal, zatímco já jsem jednou manžela žádala, aby uvážil všechna hlediska, a vzal na vědomí i můj nesouhlas. Tam šlo o to, že se manžel skamarádil s člověkem propuštěným na podmínku z výkonu trestu. Zakázat jsem mu to nemohla, ale zrovna moc se mi to nelíbilo. Čili jsem mému choti mezi čtyřma očima důvěrně sdělila, co si o tom myslím, on mně taky, tím se věci vyjasnily a nepotřebovali jsme třetí nezúčastněnou stranu. Co má dělat Maruška, to fakt nevím, protože sice tuším, co bych v podobné situaci dělala já, ale já nejsem Maruška, jejího muže taky neznám, z článku se toho moc vyčíst nedá, takže když Maruška nakluše k p.Pařízkovi, asi tím nemůže nic zkazit.
Poznala jsem celkem 4 osoby, které předělaly změnu pohlaví. Tím prvním byl nějaký Marian, původně dívka, pak muž. Byl to vysoký, zrzavý člověk, byl ženatý, měl malou ženu, dítě měli adoptované. Další byla žena, cca 190 cm vysoká, dříve muž. Jako žena byla vdaná a měla děti, jaký byl její život potom, nevím. Ale moc hezká ženská to nebyla. Další byla holka R v okolí. Tu jsem jednou viděla líbat se s jinou holkou. Pak sestra té R vyprávěla v autobuse, že švigra bude chlap. R se stala mužem a tu svou holku si vzal za manželku. Jenomže, ta manželka se dala dohromady s manželem té sestry a někam se odstěhovali. R se pak oženil znovu, s jinou a adoptovali dítě. R nevypadá jako mužský, stále jsou tam znaky ženské - málo vousů, široké boky. No a nakonec, opět v blízkosti, se holka malá, útlá, rozhodla být mužem. Ano, jejich přání a rozhodnutí. Ale ten manžel Marušky, ten si je tak málo jist sám sebou, že se obává, že jeho žena by byla případně šťastnější s předělanou ženskou? No jo, asi to s ní moc neumí. Ten manžel s Maruškou.
Z textu: „Dvacet let jsem jí znala jako Petru" tady je opět správně "ji" - znala tu Petru.
Z textu: Maruška je čerstvá padesátnice, která má nadhled a tak, když jí kamarádka oznámila, že se chce stát mužem, přijala to velmi dobře a podpořila jí. Tady je správně "ji", podpořila tu kamarádku.
Nemyslím si, že v okamžiku, kdy se také fyzicky z Petry stane Petr, Marušku okamžitě začne přitahovat jako muž. Jako bych já, žena, začnu okamžitě jiskřit při setkání s jakýmkoliv mužem jen proto, že je chlap. Jestli se chtějí dál kamarádit bez výhod, proč ne? Ale manžela to asi žárlení a podezírání nezbaví. Ovšem pokud to začnou spolu zkoušet v posteli, pak je to velký problém.
Manžela bych poslala do háje, nemá právo o něco takového žádat.
A autorka článku by si měla nastudovat skloňování zájmena ona, aby příště dokázala rozlišit, kdy psát ni/ní.
Kde je problém? Tvůj manžel je ten problém.