
Foto: Bontonfilm
Dalším důkazem je filmová novinka Když se zhasne, svůdná komedie plná jídla, napětí i ironie, která vstupuje do kin 12. února. Vondráčková v ní ztvárňuje obávanou foodkritičku, ženu, jejíž přítomnost dokáže během vteřiny zkazit i ten nejpečlivěji připravený večer. Když se objeví na slavnostním otevření restaurace, kterou provozuje manželský pár v podání Petry Hřebíčkové a Vojty Kotka, je jasné, že půjde do tuhého. „Jsem velice přísná, všichni se mě bojí. Asi působím trochu jako mrcha,“ charakterizuje svou filmovou roli Lucie Vondráčková bez zbytečného obalu, a přesně tak na plátně i funguje.
Přesto i tahle filmová „ledová královna“ má momenty, kdy lehce povolí. „Ráda hulí trávu. To je docela dobrý. Díky tomu trochu roztaju. Ale jen na chviličku. Pak zase pěkně zpátky do práce,“ dodává s úsměvem herečka. Scény, ve kterých její postava užívá návykové látky, působí velmi autenticky, a Lucie přiznává, že čerpala z herecké praxe. „Když herectví studujete a pak ho aktivně hrajete v divadle, těch reálných zkušeností se nasbírá víc. Vždycky si vyberu. Často hraju třeba někoho opilého, a to mi pomohlo i tentokrát.“ Sama by se ale do role skutečného gastronomického kritika stavěla zdrženlivě. „Sto lidí, sto chutí. Každému chutná něco jiného. Kritizovat jen na základě vlastního vnímání mi přijde jednostranné. Já jsem spíš pro pestrost než pro udávání jednoho směru,“ říká s tím, že její filmová postava to vidí přesně opačně.
A jak to bylo s jídlem během natáčení? Paradoxně ochutnávala spíš v představách. „Těsně před natáčením jsem měla covid, takže jsem ještě neměla chuť. Vlastně mi přišlo vhod, že mi to nemohlo chutnat, protože jsem to necítila, moje postava všechno odsoudila,“ směje se. „Jinak to určitě bylo báječné.“
V soukromí je její přístup k vaření mnohem civilnější. „Mám dvě děti, takže můj recept je jednoduchý, dojídám po nich zbytky. Taková zbytková matka,“ říká otevřeně. Když se ale opravdu snaží, výsledek prý stojí za to. „Je úplně jedno, co to je. Hlavně když mají předtím hlad. To je nejlepší recept.“ A domácí kritika? „Mám dva kluky, jednomu je skoro čtrnáct, druhému deset. Jsou velice shovívaví. Říkají: ‚Mami, jak je možný, že to jídlo uděláš tak rychle a přitom je tak dobrý?‘ Tak nevím, jestli pak vždycky něco nepotřebují,“ dodává pobaveně.
Velmi si pochvaluje i spolupráci s kolegy, zejména s Petrou Hřebíčkovou. „Poprvé jsme se potkaly na place a mám ji moc ráda. Je mi hodně sympatická.“
Pozitivně hodnotí i režiséra Andyho Fehua. „Věděl, co chce, a věděl, jak toho dosáhnout. To je nejdůležitější. A taky věděl, kdy už to má. Netrápil nás zbytečně.“ Prostor dostala i improvizace. „Nechal mě se tam trochu vyřádit. Tak jsem zvědavá, kolik z toho ve filmu zůstalo.“ A co svádění pomocí jídla? Tady má Lucie jasno. „To by se mi nikdy nepodařilo. To bych se se zlou potázala. Takže radši nic.“
Zdroj: Bontonfilm

Nový komentář