„Vždy jsem byla přesvědčená o tom, že Eva, moje nejlepší kamarádka, je sebevědomá, samostatná bytost s vlastním rozumem a životem. Dnes mi ale připomíná spíše bezduchou loutku, kterou vodí její přítel,“ kroutí hlavou Iveta a hned vysvětluje, proč.
Vadí jí, že Eva veškerý svůj volný čas věnuje výhradně randění. „Chápu, že chce být s Radimem co nejvíc. Na začátku vztahu to tak bývá. Jenže tohle je na můj vkus už hodně za hranou. Oni spolu tráví každý den, celý den, když nepočítám pracovní dobu. A jelikož oba dělají ve stejném podniku, končí v tentýž čas. Rovnou pak mají vymyšlený společný program. Jsou zkrátka jako siamská dvojčata, nedají bez sebe ani ránu,“ popisuje nynější program své nejlepší kamarádky, která si na ni nenajde už ani chvíli.
„Dřív jsme dělaly většinu věcí společně. Chodily do posilovny, na víno, do kina, prostě takové ty normální holčičí aktivity. Chápu, že teď už to tak být nemůže, když má kluka. Jenže aby se na mě vykašlala úplně? Vždyť ona zazdí každé moje pozvání! Za ty dva měsíce, co s ním chodí, mi věnovala jediné odpoledne. A to jen proto, že on musel na služební cestu, jinak by to bylo bez šance. Jsem přesvědčená, že na vině je on. Vždyť co je to za chlapa, který nemá své vlastní zájmy?“ zlobí se Iveta.
Jedinou alternativu, kterou Eva Ivetě nabízí, jsou společné aktivity. „Ano, skutečně po mně chce, abych jim chodila křenit. Jak mi tohle může nabídnout, copak nemyslí? Jak bychom si asi povídaly o holčičích věcech před ním? To je na hlavu,“ krčí rameny Iveta s tím, že své marné pokusy o společně strávený čas pomalu ale jistě vzdává.
„Odmítám čekat druhá v pořadí, až se jeden druhého nabaží. Jestli vůbec někdy. Ta holka, na které mi záleželo, a kterou jsem měla tak ráda, prostě zmizela. Stala se z ní puťka chorobně závislá na svém příteli. Zřejmě je na čase najít si novou kamarádku. Jen kdyby to bylo tak lehké!“ přemítá Iveta.
Čtěte také:
- „Mám začít hrát stejně špinavou hru jako ona?“ přemýšlí Katka
- Deset nespravedlností ženského pokolení! Co měla matka příroda zařídit jinak?
Nový komentář
Komentáře
A co se jí divíte je prostě ZAMILOVANÁ
Jinak já mám kamarádku,kterou jsem neviděla víc,jak půl roku.uz mi2x slibila, že se přijde podívat na miminko,ale ještě nepřišla.a já se na ni nezlobím, vím, že toho má doma dost, mně stačí vědět, že je a když ji budu potřebovat,tak přijede.my si zavoláme,prokecame i hodinu a je nám fajn??
Myslím, že Ivetka tak trochu žárlí.mela by si najít clapa,by pochopila.mozna,kdyy spolu chodilirok,dva, trošku bych ji chapala,ale přece nemůže po dvou měsících cekat, že s ní bude trávit nějaký čas.eva je čerstvě zamilovaná,tak je jasné, že se chce věnovat přítelovi.
lennulik: jo, mám kamarádky. Už asi 40 let. V průběhu času jsem se s některými osobně nesetkala nejen měsíce, ale třeba i roky, podle toho, jak a kam nás život zavál. A opravdu mě nenapadlo jim to vyčítat, že si pro mě neudělaj čas. Sama jsem taky od nich neslyšela půl slova stížnosti, protože jsou to rozumné ženské a vědí, že kamarádství nestojí na tom, že se musíme denně vídat a všude chodit spolu jak na provázku. Skutečné přátelství opravdu nerozhodí to, že se dámy za dva měsíce setkaly jen jednou. No a moje kamarádky mají manžely či partnery, zatímco já ne. Nicméně nedělám vědu z toho, že tedy podnikáme často akce ve třech, a někdy i v tlupě více lidí. Nepotřebuju si špitat s kamarádkami nějaké holčičí důvěrnosti, které by nesměl nikdo jiný slyšet, z toho jsme dávno všechny vyrostly. Tak nějak bych neočekávala od 29leté slečny, že bude na kamarádku žárlit jako 14letá puboška a dětinsky se urážet "Ty se mnou nemluvíš, tak já s tebou nekamarádím"
Smutné.
"Vždyť co je to za chlapa, který nemá své vlastní zájmy?" - Vždyť co je to za ženskou (Iveta), která nemá své vlastní zájmy
No... a ona si slečna Iveta neumí sama poradit a nějaké aktivity si vymyslet? Nutně potřebuje slečnu Evu a bez ní ani ránu? Co je to za ženskou, která nemá vlastní zájmy a věší se na kamarádku jak břečťan? A ještě jí nejspíš závidí chlapa?
To bychom se mohli přít, kdo je tady na kom chorobně závislý. Ono už to "odmítám čekat jako druhá v pořadí" - uražená ješitnost, či co to je? Kde slečna Iveta bere to sebevědomí, že by měla nebo dokonce musela být pro kamarádku první v pořadí? Čímpak si to zasloužila? S takovýmhle frfňáním bych ji poslala do háje, copak je jí pět let? Dospělý člověk netrucuje a nevzteká se, když není vždycky po jeho.
jsou zamilovaní, měla by to chápat, časem se nabaží být sami jen spolu, to tak prostě je. Iveta by si měla taky někoho najít a dívala by se na to trochu jinak.
S něčím podobným jsem se setkala i já, ale naštěstí kamarádka dostala rozum
Dva měsíce není tak dlouhá doba, nepřipadá mi to jako tragédie. Je zamilovaná, tak si to prožívá. Třeba poprvé. Ono to přejde. Iveto, najdi si jiné aktivity, hledej přátele v práci.
To od Evy není moc hezké, že na kámošku takhle kašle. Ona ta šílená zamilovanost za chvíli trošinku opadne (přeci jen jsou s Radimem zatím krátce) a pak si na Ivetu zase vzpomene, ale to už Iveta nemusí mít zájem. Já tohle nechápu a taky se divím, že Eva nemá potřebu se kámošce s něčím svěřit, podělit se o radost nebo starost, třeba i Radima zdrbnout nebo tak
Snad bude mít Iveta dost trpělivosti čekat, až to Evy prvotní pobláznění trochu pomine, a snad o nejlepší kamarádku nepřijde.
Myslím, že to tak měla většina z nás ze začátku zamilovanosti. Časem to pomalu,ale jistě přejde. Chtělo by to jen pochopení pro kamarádku.