
Foto: Shutterstock
„Katka si otevřela kavárnu a neustále hledala zaměstnance. Pořád se jí tam točili lidi a věčně si na ně stěžovala. Byli nedochvilní, nešikovní, nepředvídali, málo se snažili, chtěli moc peněz… Naše hovory se věčně točili kolem její kavárny. A já měla vlastně pochopení, protože o gastronomii se takové historky vypráví… Nijak jsem její stěžování nerozporovala a byla na její straně. Až do chvíle, než jsem u ní začala pracovat,“ vypráví Lenka.
Lenka přišla o práci a nevěděla, co dál. Malé město, málo pracovních příležitostí. Když situaci rozebírala se svou kamarádkou, ta jí bez váhání nabídla práci u ní v kavárně. Lence to přišlo vlastně skvělé a měla radost, jak se její problém vyřešil. Jenže z pohádky se stala noční můra.
„Katka se od první chvíle, co jsem přišla jako její nová zaměstnankyně, chovala jako domina. Všechno muselo být po jejím, za všechno mě peskovala a zbytečně dávala najevo, že je moje šéfka. Snažila jsem se, ale nepoznávala jsem ji. Ze začátku jsem si říkala, že se musím všechno dokonale naučit a bude to zase fajn, ale ani po třech měsících se nic nezměnilo. V práci je dusno, každý den jsem tam o hodinu a až dvě déle, než bych měla a o penězích ani nemluvím. Ostatní zaměstnanci to mají podobně. Katku nesnáší a pomlouvají ji. Ale já se jim už vlastně ani nedivím. Ty její nároky, nadřazenost, arogance, je nesnesitelná. Měla jsem snahu jí naznačit, že by se k nám mohla chovat jinak, ale přišla je sprcha v padobě poznámky co si to dovoluji. A přiznávám, že od té chvíle chci odejít. A pravděpodobně přijdu i o kamarádu. Nedokážu si přestavit, že bychom se zase spolu někdy odpoledne sešly a bavily se jako dřív a já ji to všechno odpustila," dodává Lenka.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Kombinace přátelského vztahu a odlišných rolí ve společném podnikání v rámci pracovních činností je třaskavou směsí, která dokáže ohrozit nebo zcela zlikvidovat oba dva vztahy. Lenka s Katkou měly ve svém čistě přátelském vztahu možnost ventilovat i podporovat emoce té druhé. Permanentní nespokojenost Katky v roli šéfové kavárny se Lenky nijak osobně netýkala a neměla tedy zapotřebí analyzovat a posuzovat Katčinu kompetenci v její pracovní pozici. Předpoklad, že ve společném pracovním procesu bude jejich kamarádská symbióza fungovat, byl evidentně mylný předpoklad. Udržet zdravé hranice přátelství s kombinací profesní kolegiality je náročná disciplína pro obě zúčastněné strany, a to nejen v asymetrii zaměstnanec-šéf.
Lenka tuší, že jsou ohroženy obě polarity vztahu s Katkou.
Setrvání v pracovním vztahu, který je nekomfortní, má snadné řešení-odejít. Bohužel však musí Lenka počítat s tím, že bude poté hodnocena stejným negativním způsobem jako Katčini předešlí zaměstnanci. Způsob kritiky a pohledu Katky na její „šéfovské„ nenaplněné očekávání již sama dobře zná a mnohokrát slyšela.
Je nutno si uvědomit, že pokud kdokoli založí svůj byznys a snaží se ho kultivovat a zdokonalovat, stává se „hyperprotektivním rodičem svého miminka“ a mnoho vztahů s osobním přesahem jde stranou. Nemá smysl laborovat, jak moc či málo je Katka kompetentní k vykonávání vedoucí pozice a k řízení zaměstnanců.
Otázkou je, zda má pro Lenku smysl tuto situaci dospěle otevřít, pojmenovat úskalí spolupráce a toto vše oddělit od pokusu zachránit alespoň přátelský vztah. Pokud v tomto přátelství selhaly role spolupracovnic, je možné, pokud má přátelství jiné kvality a hodnoty, přiznat si na tomto poli neúspěch a vrátit se k původnímu nezávislému modelu kontaktu. Po „vyšumění„ emocí a „poctivé inventuře„ nenaplněných očekávání lze oboustranně spolupracovat na obnově přátelství, i když cesta ukončení obou vztahů se nyní zdá být tím nejjednodušším řešením. Pro dospělé ženy by to ovšem mělo stát za pokus.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.


Nový komentář
Komentáře
Katka by si měla uvědomit, že hosté v kavárně vycítí napětí mezi zaměstnanci, pokud tam je. Kdo by tam rád pravidelně chodil a vnímal dusno okolo? Zaměstnanci, kteří pracují pod takovým tlakem dělají víc chyb z nervozity, očekávají kritiku za všecko možné. Otázka je, jestli je nějaké sebereflexe ta Kateřina schopna. Pod takovou neschopnou šéfovou jsem pracovala a dopadlo to tak, že jí celá prodejna dala výpověď. To se opravdu nedalo vydržet, ona byla schopna pracovat ve dne v noci a očekávala to pomalu i od nás.
Osobně s tím nemám zrovna nejlepší zkušenosti. Byla jsem v obou pozicích, napřed kamarádka a zaměstnanec. To vydrželo tři roky, protože se právě ode mě očekávalo, že jako kamarádka budu pracovat víc a a za méně peněz, že budu zachraňovat krizové situace a pomáhat nad rámec běžných pracovních povinností. Odmítla jsem to a šla jinam, a ano, kamarádství šlo do kytek. To se stává. O mnoho let později jsem byla majitelka firmy a zaměstnávala několik lidí, co jsme dříve měli kamarádské vztahy. Tam jsem trvala na tom, že máme písemnou dohodu, každý přesně ví, co má dělat, od kdy do kdy a co za to, že dostane zaplaceno jen to, co doopravdy udělá, a jaké má jako zaměstnanec kompetence. Co může vyřešit s klientem sám, a co musí neprodleně hlásit. To samozřejmě nezabránilo občasným dohadům, ale s tím se holt musí počítat. Dneska už bych to nechtěla, kamarádství výrazně komplikuje pracovní vztahy ve všech ohledech, nejen ve vztahu majitel/ zaměstnanec, ale i mezi kolegy.
Chápu, že v menších městech není nabídka práce bůhví jak pestrá, ale najdi si novou práci a odejdi. Teď se možná nedivíš, proč Katce zaměstnanci odcházeli, když se k nim jako šéfová nechová dobře. Se šéfem se člověk kamarádí když ho šéf potřebuje, aby mohl půl roku někde rajzovat nebo když spolu pracují manuálně, třeba u nás dva kluci, kteří spolu dělají střechy. Nic ve zlém, ale holky žádné neznám, neznamená to, že takové neexistují, pokud to jedné nevleze do hlavy, proč ne.
Ono je potřeba umět najít ty správné hranice. Kamarádství je jedna věc a práce druhá. Nelze očekávat, že z titulu kamarádství bude mít Lenka nějaké výhody, benefity, víc benevolence, že nebude muset pracovat stejně dobře a přesně, jako by pracovala v kterékoli jiné firmě. Na druhou stranu zase Katka nemůže očekávat, že Lenka, protože je to kamarádka, bude pracovat víc a oddaněji než jiní zaměstnanci. Lenka by si měla uvědomit, že Katka je majitelka, má tedy právo rozhodovat, a úkolovat svoje zaměstnance. Kavárna na malém městě je závislá na tom, aby se tam lidi cítili dobře a opakovaně tam chodili. Priorita tedy musí být spokojenost klientů, což by mělo asi platit ve službách vždycky. A Katka by měla vědět, že bez zkušených a loajálních zaměstnanců tu spokojenost zákazníků nezvládne zajistit. Že ty lidi potřebuje a nemůže s nimi jednat příliš příkře. Fakt, že se jí tam pořád střídají, naznačuje, že je možná moc velká perfekcionistka, nebo neumí svoje lidi nadchnout pro společnou věc. Možná kdyby se holky spojily, každá řekla na rovinu té druhé, co si myslí, že by se dalo vylepšit, protože je ta kavárna obě živí, a zkusily to víc jako spolupráci, mohl by to být přínos jak pro kavárnu, tak pro ně dvě.
Docela bych nesouhlasil s madam Karin, protože část své práce absolvuji v jedné firmě a zde máme společné všichni vztahy naprosto vřelé a bezkonfliktní a to od nejnižší pozice až po majitelku.Vše je samozřejmě precizní a musí fungovat, ale lidskost a vycházení si vstříc je základ. Říkáme si často, že jsme jedna rodina a pracuje se tady opravdu skvěle. Nejhorší je když se dostane na vedoucí post afektovaný frustrovaný kariérista. To pak je taková práce jedno utrpení. Holka by neměla páchat dobro a měla by jasně a důrazně dotyčné ukázat, že má svou hrdost a odejít z práce pryč. Možná tím dá šanci na pokračování přátelství, ikdyž nevím, nevím.
Kamarádství a k tomu vztah majitel = šéf a zaměstnanec = podřízený? To je přece naprostý nesmysl. Když ta majitelka kavárny chce, aby měla všechno tip-top a platí za to zaměstnance, tak velí a nařizuje. Ti zaměstnanci jsou podřízeni, tak se podřizují. Kamarádka je špatně placena? Tak ať dá výpověď. Jakou má odbornost, co vlastně umí a neumí, když jako jedinou možnost zaměstnání měla u své "kamarádky" v kavárně? Anebo má při té práci pocit méněcennosti?
Na pracovišti kamarádství mezi šéfem a podřízeným prostě neexistuje a to by si měla většina osob uvědomit. Pokud už jdu pracovat pro svého kamaráda nebo příbuzného, tak je třeba si uvědomit, že do té práce jdu makat a ne klabosit. A pokud Lenka není schopna oddělit pracovní vztahy od kamarádských, tak musí změnit pracoviště. To že pracuje pro kamarádku neznamená, že bude mít v práci nějaké úlevy. Prostě v práci se především pracuje a kamarádit se může po pracovní době.