Anna Voldřichová: Splnění dlouholetého snu

alena.jpg
Foto: Archiv AV

Anna Voldřichová pracovala jako event manager cateringu a podílela se na organizaci nejrůznějších akcí jako OSVČ. Pandemie jí hned ze začátku vzala 90 % všech zakázek, od června do srpna něco málo měla, ale od října už byla úplně bez příjmu. Teď už její práci ani nikdo nepoptává. „Covid-19 mi sice vzal jednu práci, ale dal mi i příležitost dotáhnout do konce můj tříletý projekt, na který jsem do té doby neměla moc času. Založila jsem si malou firmu na výrobu chlazených dětských příkrmů Rostoo.cz a té se teď naplno věnuju,“ říká Anna. 

Lucie Nenapravitelná: Z tělocvičny do nemocnice

21370944-1684720888205266-8568610560255923816-n.jpg
Foto: Archiv LN

Lucie provozovala dvě jógová studia, jedno po dobu dvou let a druhé jeden rok. Loni na jaře musela zavřít, ale dostala alespoň kompenzační bonus pro OSVČ. Na podzim už na tuto podporu nedosáhla, protože měla jiný pasivní příjem, a tak firma čerpala pouze covid nájemné. V říjnu Lucie uposlechla výzvu zdravotníkům, kteří nepracují v oboru, aby se zapojili, a nastoupila jako dobrovolnice na covidové oddělení. Od ledna je zaměstnaná na JIP, kde je podle jejích slov situace víc než kritická. „Chybí mi kontakt s klientkami z jógového centra i pohyb, ale nástupu do nemocnice jsem nikdy nelitovala, i když jsem se v začátcích zavírala s pláčem na záchodě. Teď už ale vím, že i po pandemii zůstanu na pár služeb, protože tam mám pocit, že pomáhám,“ popisuje Lucie.

Jana Zapletalová: Z Itálie do skladu potravin

16722668-1121408264655421-1828984285217983761-o.jpg
Foto: Archiv JZ

Jana Zapletalová pracovala 13 let jako průvodkyně a delegátka v cestovním ruchu. Její klíčovou destinací byla Itálie. V létě se zaměřovala na jižní regiony a ostrovy, v zimě na Alpy a mezi tím na další části Apeninského poloostrova, ale i na jiné evropské země a města. O práci přišla podle svých slov ze dne na den, kdy se italská vláda rozhodla uzavřít skiareály. Od cestovní kanceláře získala po návratu do Česka finanční kompenzaci za povinnou dvoutýdenní karanténu a okamžitě se pokoušela najít novou práci. Ve zdravotnictví, u dopravní zdravotní služby a sanitky jí bylo tehdy řečeno, že personál navíc nepotřebují, a tak se Jana zaměřila na další provozy s garancí fungování i během nouzového stavu, jako jsou pekárny, supermarkety a velkosklady. „Hned mě kontaktovalo několik zaměstnavatelů a já si z nich vybrala český obchodní řetězec. Začala jsem pracovat v chladírenských prostorách skladu v třísměnném provozu. Práce je fyzicky náročná, ale bohatá na podněty, stále se učím něco nového a finančně nestrádám. Po cestování se mi stýská, ale s několika cestovkami jsem se dohodla na občasných zájezdech, což je můj zaměstnavatel ochotný akceptovat. Asi budu jedna z mála až tak hříšně spokojených osob, kterým covidové šílenství otočilo život vzhůru nohama, ale nejspíš to bude nejvíc o přístupu,“ uzavírá Jana.

Tereza Machatová: Smutný návrat z velkoměsta

144295679-168872724740515-7938795909871804489-n.jpg
Foto: Archiv TM

Tereza Machatová pochází z Trutnova a je vyučenou kadeřnicí. Po škole se vydala za prací do Prahy, nastoupila na menší pozici v salónu, kde si vydělávala minimální mzdu, tudíž většinu výplaty dala za nájem. V salonu byla Tereza od září a v lednu dostala kvůli pandemii výpověď. „Čtvrtého ledna mi řekli, ať jim podepíšu výpověď na dohodu. Bohužel to bylo moje první zaměstnání a já byla nezkušená, takže jsem jim to podepsala, a tím jsem přišla o nárok na odstupné. Nedostala jsem nic a musela jsem se vrátit domů k mamce do Trutnova, která mě momentálně živí. Hned jsem se přihlásila na pracovní úřad, ale kadeřnictví jsou zavřená a zatím se na tom nic měnit nebude. Na pohovorech mi vždycky řeknou, že se mi ozvou, ale neozvou se a takhle je to pořád dokola. Zkouším i pozice jako asistent, recepční, posílám životopisy všude, kde se dá, ale zatím bez výsledku,“ popisuje Tereza svou situaci.

Gabriela Klimentová Klabíková: Zpátky do školy

156976851-798868554038547-1170523923746307459-n.jpg
Foto: Archiv GKK

Gabriela Klimentová Klabíková se celý život věnovala organizaci společenských akcí, přehlídek nebo tvořivých workshopů pro děti i dospělé. Pracovní přestávku, která nastala loni v březnu, nejprve uvítala jako čas si odpočinout, ale postupně jí začaly docházet finanční rezervy, a tak se se rozhodla hledat nové pracovní cesty. Jako kreativně založený člověk si udělala kurz floristiky, ale následně zjistila, že o floristku bez praxe není zájem. Práci posléze našla jako asistentka ředitelky střední školy. Do školy to ale neměla úplně nejblíž, a tak se musela potýkat s ranním vstáváním v pět hodin. Tím jí ubývaly síly a také to byla velká změna pro jejího jediného syna. „Začal mi říkat, že se cítí opuštěně, což pro mě bylo jako pro maminku jedináčka obtížné. Začalo se to ve mně prát, a nakonec jsem se rozhodla dát ve zkušební době výpověď. Ale cítila jsem se provinile a nezodpovědně kvůli kolektivu i tomu, že práce tolik není. Manžel viděl, že jsem smutná, a tak mě v rozhodnutí podpořil,“ popisuje Gabriela. Potom ale přišlo něco nečekaného. Ředitelka jí nabídla pozici personalistky a vedení spisovny na částečný úvazek a Gabriela nabídku přijala. „Abych zaměstnala svou tvůrčí činnost, která mi moc chybí a ve své současné práci ji nemohu uplatnit ani trochu, začala jsem vyrábět ještě anděly. Jejich tvoření potěší mě a zároveň potěší i ty, ke kterým se dostanou,“ doplňuje.

Čtěte také:

Reklama