O tom, zda byly, nebo nebyly oprávněné obavy čtenářky Nicolenky ze seznámení s kamarády jejího partnera se dočtete v dalším příspěvku k dnešnímu tématu...
Bála jste se seznámení s partnerovými kamarády? Pokud ano, jistě pochopíte pocity čtenářky Nicolenky...
Téma dne: Partner a kamarádi.
Ze seznámení s partnerovými přáteli jsem měla docela velký strach. Netušila jsem, jací jsou, a bála jsem se toho, že mě prostě mezi sebe nepřijmou a partner bude muset poslouchat řeči o tom, jak ta jeho bývalá byla lepší, než já, že mám velký nos, nebo malé oči, velký zadek nebo malé prsa... Každopádně mé obavy skutečně nebyly oprávněné.
Jeho přátelé jsou skvělí, to můžu říci s čistým svědomím! Oblíbila jsem si je a oni si - troufám si říci - oblíbili také mě. Pořádáme společné akce, grilování na zahradě, sportovní zábavy a mnoho dalšího. Opravdu proti nim nic nemám, i když u nás sledují Ligu mistrů, MS v hokeji nebo hraji v hale stolní fotbálek. Jsem radši, že jsou všichni u nás, než kdyby přítel lítal po barech a hospodách.
Vždy se snaží chovat ohleduplně a mile a berou na vědomí, že v domě nejsou sami, ale že jsem tam někde (většinou v kuchyni) přítomná i já. Snažím se k nim také chovat přátelsky, nachystám česnekové jednohubky, které všichni tak moc milují (vedlejší produkty v podobě vonného dechu nevnímám, resp. si dám také pár jednohubek), dám vychladit pár lahvinek zlatavého moku, upeču něco sladkého k zakousnutí a zbytečně se nevyptávám a nevyzdívám (věty typu: ,,Tak co Mařenka, jak se jí daří v práci?“ - jsou mi skutečně proti srsti a myslím, že pánové je také příliš neocení, když nám budou chtít o sobě něco povyprávět sami, ať to řeknou).
Možná proto mě partnerovi přátelé „berou“! Když vidím, jak jsou některé mé známé zoufalé z toho, že se nějak nemohou dostat do okruhu partnerových známých, říkám si, zda není chyba tak trochu i na jejich straně. Ono dělat scény kvůli toho, že jde přítel jednou za měsíc s příteli „na jedno“ (všichni víme, že jedno nebude...) je - myslím si - trochu přehnané. Stejně tak volat do práce desetkrát denně a doptávat se, jak se Vaše milovaná polovička má. Potom se opravdu nemůžete divit, že jste za stíhačky, hysterky a okruh partnerových přátel vás mezi sebe nevezme. Nabízí se zde však i druhá otázka, zda do pánského klubu chcete patřit i vy...
Hezký den přeje,
Nicolenka
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne 4. května 2011: Nerozumím jeho kamarádům!
Dostala jste se někdy v životě do následujících situací...
- ... neměli mě rádi partnerovi kamarádi.
- ... neměla jsem ráda partnerovy kamarády.
- ... neměli jsme se s partnerovými kamarády rádi navzájem.
Pokud ano, napište mi svůj příběh jako příspěvek k dnešnímu tématu. Popište v něm důvody a okolnosti, proč se tak stalo a jaké bylo řešení. Svěřte se a třeba tak pomůžete ostatním čtenářkám magazínu! Nejzajímavější příspěvek (dlouhý alespoň jako tento odstavec textu) odměním dárkovým balením čaje PICKWICK Kouzlo ovoce s velkým hrníčkem (viz obrázek níže). Svůj příspěvek posílejte na e-mailovou adresu níže a do předmětu nezapomeňte uvést heslo...
- Redakční e-mail: Redakce@zena-in.cz
- Heslo: PARTNER A KAMARADI
Nový komentář
Komentáře
ToraToraTora — #66
Suzanne — #65 Už máš hranici připravenou, něco na tom středověku bylo přeci jen pozitivní
No tak jsem si vědoma, že mě vševědoucí Tora odsoudí a sdělí mi, který že je to rok, nicméně autorku naprosto chápu a jsem ochotná dělat totéž, protože jsem natolik emancipovaná, že si můžu vybrat
To je diskuse - o ho... .
Se jeden nestačí divit.
selinka — #62 Kolikrát si říkám, kde se ta nenávist a sobeckost v člověku bere. Jsem asi naivní.
vladka006 — #59 já došla jen k tomu jednomu a dál to nešlo
kometa — #60 Jo, ten samej komentář.
vladka006 — #57 po první větě jsem chtěla nasat, že se to není jen o velikosti, po dočtění - není to o vzhlledu, každý vizážista udělá divy, ale ta skromnost by tam měla být
selinka — #58 Tak mě hned dva.
heligona — #55 jo? Tak jsem ze zvědavosti nakoukla na článek o sestrách a jeden příspěvek mi způsobil pěnu u pusy
klídek, pohoda, jazz, piánko ..jdu si pro kafe. Již třetí
heligona — #56 Já nekošuju, ale Popelka bych mohla být. Mám číslo boty 35. Jde o to, jestli by mi ten střevíček chtěl princ nasadit, když by mě viděl a slyšel
.
vladka006 — #53 tak jestli některá vyjádří přání být raději Popelkou, pochopitelně vyhovím
selinka — #51 nerozčiluj se, vždyť je to pěkná společenská hra
selinka — #47 taky to dělám
heligona — #50 Ne, ale do koše se hrabou
ToraToraTora — #45 ty jsi kolek




heligona — #48 jj, vyhmátla jsem to hned první ráno a dost mě to naštvalo
vladka006 — #49 copak Popelky střílejí koše? Už jsme se tady s nimi něco napinkaly
heligona — #48 A jak víš, že to nejsou Popelky
selinka — #47 ty jsi takový dobrý duch a postrach basketbalistek