Tak jsem zase tady se svým deníkem, svými občasnými depresemi, že se mi nic nedaří a asi mi taky chybí světlo, chtěla bych aby už bylo léto. Chybí mi sluníčko a taky mě opustila moje věrná kamarádka Ferdinka-roztomilá potkanice, kterou jsme měli s miláčkem moc rádi. Moc mi chybí. Když umřela, tak jsem skoro dva dny nic nejedla, ale jak jsem zjistila, tak se to na mé váze vůbec neprojevilo. Mám jen o dvě kila méně od té doby, co jsem začala hubnout. Docela mě to štve, počítala jsem s větším úbytkem váhy, ale jak jsem zjistila, tak to opravdu nebude tak jednoduché.
Ale, pořád se nevzdávám naděje, že zhubnu, i když jsem občas trošku nervózní. Teď jsem se aspoň trochu zaměstnala hledáním bytu, sháněním půjček a hypoték a práce. Chtěli bychom si s miláčkem koupit něco vlastního, než se pustíme do svatby a dětiček. Na jednu stranu mi zase připadá divné, že v centimetrech mám vidět větší úbytek než v kilogramech. Pro srovnání: předtím pas 115 cm a nyní 107 cm, předtím boky 124 cm a nyní 118 cm a nakonec prsa no nevím každý většinou nejdřív hubne přes prsa, ale u mě je to zřejmě jinak předtím 120 cm a nyní 119 cm. Metr je pořád stejný, nijak jsem ho nevytahovala a nenatahovala, aby ukazoval míň. Ale pořád na sobě nějak necítím, že bych zhubla.
Ale na druhou stranu je fakt, že se mi lépe dýchá a ty schody už zvládám lehčeji než první týden. Pořád si zapomínám psát, co jsem snědla, jsem na tohle asi lempl, budu muset na sebe víc dohlížet a taky jsem měla jednoho panáka alkoholu, když mi umřela Ferdinka. Napsala jsem si taky pár poznámek, proč potřebuji a chci zhubnout, dala jsem si je na lednici a můžu z vlastní zkušenosti říci, že mi to docela pomáhá, taky jsem si tam dala svoji fotku a docela mě to odrazuje, když mám mlsnou. Taky jsem si začala vážit potraviny a člověk by neřekl, jak se tím dá zmenšit porce obzvlášť, když si ji dám na menší talířek. Další motivace pro mě je, že jsem v jedněch starších novinách našla článek o ženě, která zhubnula 50 kilo. Taky už je na lednici.
A taky prý v únoru bude sraz Ženy-in a na ten bych chtěla jít. Je mi sice jasné, že tam nepřijdu jako Twiggy, ale doufám, že už na mě něco znát bude. A když ne na tomhle, tak na tom dalším, věřím, že příští Vánoce budu slavit aspoň o 20 kilo lehčí, protože se sama sobě opravdu na těch fotkách nelíbím. Taky jsem si podala přihlášku na cvičení se STOBem od září, dám si to jako odměnu, když zhubnu.
Musím na sobě zapracovat, zjistila jsem, že jsem dost polevila ve svých zásadách, teď nemyslím hubnoucích. Chci se dát prostě dohromady, nejen tím, že zhubnu, ale i psychicky. Ze všeho nejdřív si seženu práci, abych mohla začít chodit s Vanesskou cvičit a taky abych si mohla koupit nový šicí stroj. Šití mě totiž taky hrozně baví, ale stroj se rozbil a nemám na látky peníze. Taky jsem si od kamarádky nahrála nové cvičení, které jsem cvičila zatím sice jednou, ale je to dost záhul, pěkně jsem se při tom zadýchala. Dala jsem si za úkol 3 x denně vyjít po schodech aspoň zatím do sedmého patra a v pondělí, ve středu a v pátek cvičení podle kazet.
Zatím jsem cvičila třeba tři dny za sebou a pak jsem si dala volno, ale teď to chci dělat pravidelně v těchto dnech, abych si v tom utvořila nějaký řád. Mezi těmito dny se budu snažit chodit co nejvíce ven a doufám, že miláčka přemluvím, abych si mohla v létě koupit pejska, neboť si myslím, že ve dvou nám bude venku lépe a budu mít pádný důvod chodit ven pravidelně. Prostě budu muset ven jít, protože nikdo jiný to za mě neudělá.
Už se těším na víkend, jedu na chatu, kde mě čeká moje kamarádka a naplánovaly jsme si takovou větší procházku. Musím také přiznat, že nejhorší je pro mě vařit ty dobroty pro miláčka. Mluvila jsem s jednou mojí vzdálenou příbuznou, co zhubla 40 kilo a ta byla u lékaře. Tam mu vyprávěla, že přece musí ochutnat, co vaří, ale on jí řekl ochutnat ano, ale nemusíte to přece polykat. Taky dobrá rada. Budu se jí řídit, nikdy mě nenapadlo to vyplivnout.
Já zhubnu, vím to, už nechci být tlustá, chci si totiž kupovat oblečení, které se mi líbí a ne jen to, které obléknu. Takže všem hubnoucím, co hubnou se mnou, nebo i těm, co sledují mé počínání, vzkazuji, že to jde a že to půjde, jen to chce víc času a trpělivosti. Zatím se loučím a těším se na shledání v příštím článku. Věřím, že budu zase o kus blíže svému snu. Nemusí pršet, stačí když kape.

Pa Věrka
Reklama