Tři nádherné historky poslala na dnešní téma čtenářka s nickem Eliana. Každá je jiná. První je rozverná, druhá trochu vážnější, třetí ale prý klasická, ale rozhodně stojí za přečtení všechny.

Tato historka už něco pamatuje a je u nás kultovní:

Alča, sestra mé kamarádky, zahořela láskou k Liborovi. Po několika měsících schůzek se rozhodla, že u něj v bytě přespí. Ráno ji políbil do vlásků a spěchal za kuropění do práce. Stačí, když Alenka jen zabouchne dveře, až půjde, protože nemá náhradní klíče. Alenka byla pečlivá. První si na spodní prádlo navlékla halenku, silonky a mačkavou sukni si přehodila přes opěradlo židle, než se nasnídá. Po snídani si vzala kabelku, vklouzla do lodiček a zabouchla dveře.

Již v poslední vteřině, než dveře natrvalo domlaskly, si uvědomila, že sukně stále vězí na opěradle židle v kuchyni. Mobily tenkrát začínaly a málokdo je vlastnil, takže poslední inštance byl telefonní automat dole před panelákem. Bohužel byl od vchodu relativně vzdálen a bohužel na velmi rušné trase, kudy proudily školáci, pracující a nakupující do nedalekého supermarketu. Začala klepat na dveře sousedům, ale nikdo neotvíral..až o dvě patra výše ji otevřela jakási stařenka a i přes nechápavý výraz, půjčila Alče starou květovanou zástěru....Alča si doběhla zatelefonovat Liborovi. Ten za půl hodiny dorazil a lámal se smíchy v pase. Prý to Alence fakt seklo.

 Druhý příběh není tak rozverný. Jeli jsme na motorce na výlet. Zastavili jsme se pokochat přírodou a otevřeli jsme si prostor pod sedlem, vyndali vodu a muž si tam odložil klíče od motorky, vrátil vodu a zaklapl......a bylo po výletě. Po dvou hodinách různého šátrání a prostocviků v lůně přírody, jsem ty klíčky svýma mrňavýma prackama z pod sedla vytáhla. Radost nebrala konce. Což bylo dočasné, neb jsme následně 15km před domovem píchli pneu a zrovinka se nikomu nehodilo nás zachránit a my tlačili motorku až do dvou ráno domů...od té doby jsme vozili pěnu na defekty kol....

Třetí klasický příběh: půjčili jsme si Škodu 105 od mých rodičů a jeli na nákup. Muž nechal klíčky v zapalování, zacvakl ty kolíčky na dveřích a frk ho, zabouchl. Ani jsme si toho nevšimli až po nákupu říkám, ať odemkne auto a ejhle...klíčky v autě. Inu zaběhl do hobby marketu, koupil dráty na vázaní hřbitovních věnců - ještěže to bylo před dušičkama - a háčkovali jsme auto na rušném parkovišti. Nikoho to vůbec nevzrušovalo a po dvaceti minutách se manželovi podařilo ukrást naše půjčené auto a odjet s ním domů. Stačilo jen přilepit zpět gumičku na okýnku.

Toliko roztodivných příběhů

Eliana

Jeden příběh hezčí než druhý. Jako bych viděla televizní Bakaláře