Jaké má zkušenosti s déjà vu naše čtenářka a pravidelná přispěvatelka do denních témat ToraToraTora, to se dočtete v této novince. Název napovídá, že moc radostné nejsou...

Když očekáváte, že se déjà vu bude vázat k nějaké významné situaci, můžete se dočkat zklamání. Stejně jako čtenářka ToraToraTora. Více už v jejím příspěvku k dnešnímu tématu...

Normálně věřím na hejkaly v lesích, víly u studánek a politické sliby, takže déjá vu pro mě není nic, co by mě vykolejilo. Dokonce jsem jich několik prožila. Ale upřímně... jsem zklamaná.
I ta bílá paní se objevuje při nějaké vzácné příležitosti a bezhlavý rytíř nebafne na každého. Stejně tak jsem věřila, že se takový zážitek váže k nějakému významnému okamžiku. Totiž naši rodiče jsou záhadami kovaní a neznámými světy fascinovaní lidé. Takže pojem déjá vu jsem znala dřív než třeba Mnichovskou dohodu.
A pak to jednou přišlo.....na školním výletě. V tu chvíli mi bylo jedno, že mě usadili na zadní sedadlo bez kinedrylu. Ta zatáčka, krajina, zastávka....věděla jsem přesně, jak vypadá zastávka za lesíkem, kdo nastoupí, pár nejbližších dialogů i vrabec na střeše byl tam, kde měl. Uplně jsem zapomněla na zvracení a snažila se vybavit si, kdy poprvé jsem to u zažila. Ale čím víc jsem si vybavovala první prožitek, vzdalovala se mi realita. Jako když chcete sledovat film na DVD. Pustíte si ho dvakrát za sebou ale nikdy ne na dvou televizích z jednoho disku.
Napadlo mě proč. Stane se něco zajímavého? Fatálního? Vyhraju ve sportce? Potkám Elvise?
Kromě očekávaného závěru jízdy busem bez kinedrylu se nestalo vůbec nic. Stejně jako podruhé. To už jsem byla dospělá, jeli jsme někam autem s manželem. Ta cesta byla neznámá. Nikdy jsme tamtudy nejeli a nechtěli jsme vlastně ani tentokrát. To je tak, když jedete s GPS....
Vypadalo to jako polňačka, ale byl to spíš tankodrom soudě dle výrazu traktoristy, který na nás koukal jako na blázny a netroufl si nás následovat. Po chvíli s navigací manžel velmi nelaskavě promluvil. Pak ještě jednou a vypnul ji. "Kašlu na to, až uvidím asfaltku, jedu tam." Za chvíli jsme se vyloupli na silnici páté třídy, manžel zavětřil a odbočil. Vyjeli jsme z lesa a ačkoliv jsme ani netušili, jestli jsme náhodou nepřekročili hranice, věděla jsem přesně, že tohle už tu bylo....někdy někde, nevím. Já tudy jela. Zase jsem věděla, jak bude cesta probíhat, kde je křižovatka, zatáčka i suchý strom.
V orientaci mi to příliš nepomohlo, protože jména vesniček mi zůstávala utajena. Ale bylo mi to jedno. Já to tam znala.
Nezakopla jsem o zlaté rouno, spíš o slepičí *ouno. Ale už to neřeším. Dává mi to naprosto perfektní pocit, že čas je relativní pojem. Všechno už tu někdy bylo a zase může být. Bez ohledu na to, jak přesné máme hodinky..

ToraToraTora

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Déjà vu

  • Prožila jste někdy déjà vu?
  • Jakou situaci byste chtěla prožít znovu?

Dnes je téma dvojí. Předpokládám, že většina z vás (i když se možná mýlím) se s jevem déjà vu nesetkala, milé čtenářky. Budu ale rád, když mě vyvedete z omylu a napíšete mi své zkušenosti s tímto jevem. Pokud jste ale skutečně déjà vu nikdy neprožila, můžete přispět i tak: Napište mi, jakou jednu konkrétní situaci byste v životě ráda prožila znovu a proč - důvody mohou být různé, například byste se ráda zachovala jinak, anebo to bylo něco tak nádherného, že byste to chtěla zopakovat. A samozřejmě mám pro vás připravený malý dárek, tedy pro jednu z vás, která k tématu přispěje; dárkem je krásná pikniková sada s příborem a prkénkem, viz obrázek níže. Chcete-li mít šanci, získat tuto sadu, napište příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu na e-mailovou adresu níže.

pic

Rychloturnaj v piškvorkách

Dnes hrajeme Rychloturnaj v piškvorkách. Více na následujících odkazech...

Reklama