Dovolím si použít kousek závěrečné citace čtenářky s nickem bubidani: „... svět venku je nelítostný a ten mladý člověk si to uvědomuje..“. A uvědomujeme si to i my, kteří už v tom světe nějaký pátek žijeme.
Zdravím do redakce a čtenářky.
Tak maturitu už mám nějaký ten pátek za sebou, ale živě si na to vše okolo vzpomínám.
Z 23 studentů nás na ni bylo připuštěno jen 18. Jak to jistě většina zná, v prváku jsem si říkala, že se budu učit od začatku vše, v druháku jsem zjistila, že vše se naučit nedá, a začala jsem selektovat co se naučim jako základ a když byl čas, tak i něco navíc. Ve třeťáku už na „navíc“ nebyl čas ani nálada...a čtvrťak? To se dělali domácí úkoly před hodinou o přestávce. :-D
Zápis ... čapla jsem kamaradku a hned jsme se zapsali na první možný termín, tedy na pondělí. Sdílely názor, že už to nezachráníme, tak ať to budem mit za sebou mezi prvníma, protože pak celý týden poslouchat kdo to „dal“ a kdo né, by bylo ještě víc stresujicí.
Sváťák...nastala krize, zjišťji, že sice ke každému tématu něco řeknu, ale na 15minut to není. A myšlenka na tu ostudu, že neudělam maturu? Nepřípustné. Co teď? A do toho ještě ty kecy jiných lidí „nic si z toho nedělej“ a nejhorší je prohlášení starších kamarádů, že „maturu uděla každej blbec, podívej se na mě“. Chápu, že se snaží mě utěšit, ale tohle na mě fakt nefungovalo. Snažila jsem se všechny ignorovat, ale vnitřně mě to hlodalo.
Ten týden volna pro mě byl neskutečně depresivní a snad jsem na učení ani nesáhla. Resp. sáhla, ale koukala jsem se do skriptů, ale myšlenkama jsem byla uplně mimo. O víkendu jsem se dala do kupy, úplně jsem rezignovala a opravdu mně bylo jedno jak to dopadne.
Nastal den D. Do školy jsem přišla ve svátečním, klidná. V okamžiku když jsem viděla jak ostatní doslova šílí, tak jsem znervozněla, ale na paniku už nebyl čas. Nástup, poznámky...věty typu „ja guljaju v parke“ a pak už jen nervozní čekání. No abych to zkrátila, matura je doma, ale je mi uplně k ničemu. :-D Když si vzpomenu kolik nervů mě to stálo... kroutím hlavou. Pracuji stejně v jiném oboru, pro zajimavost zmíním, že jsem studovala ekonomii a pracuji v oboru elektrotechnika.
Co na závěr říct? Nepomůže utěšování typu „my tě máme radi i bez matury, život jde i potom dál...“. Rodina a přátelé vás podrží, o tom je člověk přesvědčený, ale svět venku je nelítostný a ten mladý člověk si to uvědomuje, a ti na nějaký nedostatky neberou ohledy. Proto je to tak stresující.
zdraví bubidani
pozn.redakce: text neprošel redakční úpravou
_______________
Děkuji za veselý maturitní příspěvěk a zejména pak za Vaši závěrečnou myšlenku. Moc hezky jste to vyjádřila. Sama bych to lépe nesvedla. Svět venku je opravdu nelítostný. Je třeba bojovat, a začít třeba právě tou úspěšnou maturitou. Bez vzdělání je to dneska těžké.
Hezký - sluníčkový - den
Saša
Téma dnešního dne 11. května - maturity
Maturity jsou v plném proudu. Od dob „Cesty do hlubin študákovy duše“ prošly různými změnami. Ať už k lepšímu nebo k horšímu. Co však zůstává neměnné, jsou samotní studenti. Zkoušky je neminou v jakékoliv době.
Tématem dnešního vydání jsou maturity. Schválně uvádím množné číslo, poněvadž si budeme povídat nejen o maturitách našich, ale i o maturitách našich dětí (pokud tedy už doma maturanty máte)... a je také možné, že se nám ozve i nějaká letošní maturantka.
Někdo zvládá maturitu levou zadní, jiný se stresuje a je přesvědčen, že ji „neudělá“. Další k ní není ani připuštěn. Směrnice maturit se pořád mění, neměli jsme to jednoduché my, naše děti to snad mají ještě složitější. Udělat ji ale chceme všichni.
Pište nám milé čtenářky, jak jste tuto „zkoušku dospělosti“ zvládly vy.
- Jaké máte vzpomínky na učení - mučení
- Jaké máte vzpomínky na profesory, zda vám pomáhali, nebo si na vás (či na vaše děti) naopak zasedli
- Zda jste se maturity bály, nebo jste se těšily
- Zda jste ji udělaly napoprvé, nebo až napodruhé
- Jestli jste pocítily, že jste najednou dospělé :)
- Jestli a jak vám pomáhali rodiče (třeba jako ve zmíněmém filmu pro pamětníky)
- A také jak jste ji oslavily!!!
A pokud máte doma maturanty, držíme jim palce !!!
Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Nejzajímavější příspěvěk odměníme knihou - Cesty, které voní jídlem, díky které můžete cestovat, vařit i poznávat :)
Nový komentář
Komentáře
Moje maturita je už tak dávno, že to raději ani nepočítám.Maturitní otázky mám dodnes schované.A když maturovaly dcery byla jsem na infarkt.Termíny zkoušek a státnice u dcery jsem raději ani nechtěla znát.A i to je už před několika lety.Strašně to utíká.Teď má maturitní období neteř a mám za úkol taky na ni myslet,což poctivě dělám.A prsty držím všem letošním studentům,kteří tu zkoušku dospělosti letos skládají.
Docela závidím možnost vybrat si termín, mě prostě prskli na středu odpoledne jako poslední a nezájem. Můj svaťák začal čtyřmi zarovnanými hromádkami učiva a skončil jednou velkou hromadou nevědomostí. Nejhorší byl asi dějepis, protože poslední otázka končila nástupem Vaška Klause na Hrad. Dokonce jsem chodila celý den v pyžamu, člověk neměl čas, ztrácet čas převlékáním.
bubidani — #9 Ekonomii a účto bych se musela hodně šprtat, to nejsou věci, které by mě bavily. Nechápala jsem třeba, proč si mám třeba pamatovat účetní osnovu, když na to jsou číselníky a různé firmy ji mohou používat s obměnami (kdysi jsem z toho dělala zkoušku, ale bohudík se tím neživím).
Altamora — #7 ja měla angličtinu, češtinu, ekonomii a účetnictví, na vše se muselo učit
Altamora — #8 my byli taky divoká třída, ale v našem ročníku jsme byli 3 třídy, Céčaci - byli výběrová budoucí elita, my Ačko průměr-angličtináři a Béčko-němčináři, ti na tom byli fakt špatně, jim studenti odcházeli už během studia
...
bubidani — #5 Nás bylo ve třídě 21, ale k maturitě nás pustili jen 16, takže podobně jako u vás. Na vysokou se nás pak dostalo patnáct. Byli jsme dost divoká třída.
bubidani — #5 To víš, že na škole záleží. A taky na předmětech. My měli maturitu z češtiny, ruštiny, matematiky a volitelného předmětu, já si zvolila deskriptivu, protože byla nejlehčí. Prostě samé milé a příjemné předměty, nic, co by se člověk musel učit.
bubidani — #5
Altamora — #4 no ono taky hodně záleží na jaké škole maturuješ :-) někde je to sranda a někde projde člověk jen tak tak... ja malem z jednoho předmětu neprošla, a když jsem pak šla za učitelkou ji poděkovat že "přimhouřila oko" tak na to reagovala "to víte danielo, ja je měla obě zavřený"
enka1 — #1 Mně se svaťák líbil.Byly jsme s kamarádkami na horách, široko daleko nikdo, sluníčko svítilo, šup na deku, pod hlavu knihu a "učila" jsem se, se zavřenýma očima. A pak jsem byla zklamaná, že i tak jsem odmaturovala a že ta maturita je jen taková šaškárna, když mě zase nevymátli
bubidani — #2
schoulená uprostřed
enka1 — #1 já taky měla 4 hromádky... a ta pátá jsem byla já - hromada neštěstí
Svaťák je kapitola sama pro sebe. Pamatuju si 4 hromádky sešitů a učebnic a zmatené pobíhání mezi nimi, čim dýl do toho člověk koukal, zjišťoval jak málo ví... no většinou mi hrál magneťák