Foto: Ilustrační
Shutterstock
Yveta Synková se narodila se v Praze v roce 1932 (někdy se uvádí i 1933) jako jediné dítě významného politika, diplomata, redaktora a spisovatele Emila Synka a české divadelní herečky Eugenie Budlovské. Ta po provdání už hrála jen výjimečně a stala se ozdobou svého muže a ženou v domácnosti. Manželé hodně cestovali, prakticky projeli celý svět vyjma Ruska.
Otci, kterého hledalo gestapo, se podařilo v roce 1939 uprchnout do Francie a pak Anglie, kde působil v exilové vládě. Manželku s dcerkou ale musel nechat zatím v Praze, kde přežily válku. Po jejím skončení se všichni šťastně shledali, ale v předtuše komunistického převratu odjeli v roce 1947 do Paříže. To ještě netušili, že se do Československa už nikdy nevrátí.
Foto: Rodiče Yvety Synkové v roce 1938
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
V Paříži se Yveta bez problémů dostala na konzervatoř, kde začala studovat zpěv u Ninon Vallin, přední francouzské sopranistky předválečné generace. Zároveň si plně užívala společenského života a s rodiči hodně cestovala. Jednou na plese v Opeře vyhrála v tombole hlavní cenu - nový americký automobil. Tehdy se objevila všech pařížských časopisech, a protože byla mimořádně atraktivní, dostala nabídku, aby se na několik dalších let stala tváří firmy Kodak v jejích propagačních kampaních. Její tvář se pak objevovala na billboardech po celé Francii. Jednou navštívil pařížskou konzervatoř známý francouzský režisér Marc Allegret, kterému se Yveta tak zalíbila, že ji obsadil do vedlejší role ve filmu Futures Vedettes, kde hlavní role ztvárnili Jean Marais a Brigitte Bardotová.
Otvírala se tedy před ní nejen operní, ale i filmová kariéra, ona však nebyla až tak ambiciózní. Toužila se podívat do Nového světa. I to se jí splnilo! Jednou na večírku v Ženevě narazila na vysokého úředníka amerického ministerstva zahraničí, kterému se o tom zmínila. Když se vrátila do Paříže, našla doma telegram, který ji zval na americkou ambasádu, kde dostala vízum. A tak se v létě 1956 vydala do Ameriky. Narodila se opravdu na šťastné hvězdě. Na palubě Île de France byla totiž představena asistentce generálního manažera Metropolitní opery, která jí umožnila vstup na zkoušky a představení, ještě než vstoupila na americkou půdu.
Hned první zimu se Yveta seznámila na lyžařském vleku ve Vermontu s módním návrhářem Robertem Lincolnem Loveem. I když ji možná čekala slibná kariéra, dala přednost rodině. Brzy se vdala a s manželem se usadili v krásném bytě ve vysokém patře na 1120 Park Avenue na Manhattanu. Narodili se jim dva synové - Steve a Brett a Yveta zažívala opravdové rodinné štěstí.
Foto: Yveta Synek Graff
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Chodili často do společnosti a Yveta jako jedna z nejelegantnějších žen New Yorku pravidelně plnila společenské rubriky amerických časopisů. Manželství ale nakonec skončilo rozvodem a v roce 1973 se Yveta provdala podruhé. Tentokrát za soukromého bankéře Bankers Trust F. Malcolma Graffa. I po jeho boku byla ozdobou newyorské společnosti.
Druhý manžel ji spolu s Yvetiným otcem přesvědčili, že by měla lépe využít svou podnikavost a jazykové a hudební znalosti. A tehdy se zrodil nápad, aby se české opery uváděly v cizině v češtině. Nebyl to snadný úkol. Čeština je pro cizince mimořádně těžkým jazykem.
O Yvetě Synkové natočila Česká televize krátký dokument. Podívat se na něj můžete zde. |
Zpočátku se k tomu operní domy stavěly docela skepticky, ale Yveta to nevzdala. Prvním velkým úspěchem se stalo uvedení Janáčkovy opery Její pastorkyňa, která je v cizině známá podle hlavní hrdinky jako Jenůfa, v San Francisku. Tato opera měla pro další vývoj událostí zcela klíčový význam.
Foto: Renée Fleming je považována za nejlepší zahraniční interpretku Rusalky
David Shankbone, CC BY 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/3.0>, via Wikimedia Commons
Poté se podařilo přesvědčit vedení Metropolitní opery a pak už to šlo ráz naráz. Iveta se stala nejen skvělou překladatelkou českých oper do angličtiny (kromě plynulé češtiny, kterou hovořila, přestože prakticky celý svůj profesní život strávila v cizině) ovládala perfektně i francouzštinu. Stala se též jakousi trenérkou operních hvězd, které začala učit jejich role v češtině. Vytvořila si svoji zvláštní metodu, kterou všichni respektovali a úspěch se dostavil. Zpěváci především museli vědět, o čem zpívají a bylo nutné také naučit nápovědu, aby dokázala v případě nutnosti zpěvákům pomoci. S mnoha pěvci se Yveta spřátelila – její největší kamarádkou se stala sopranistka Renée Fleming, která často navštěvuje Prahu i Vídeň.
Zásluhou Yvety Synek Graff se dnes prakticky téměř po celé Evropě i Americe uvádějí české opery v původním znění. To, co se před několika desítkami let zdálo nemyslitelné, se stalo skutečností. Je proto považována za jednu z předních světových autorit české opery.
Zdroj info: The New York Times, 2015, Wikipedia – en, Opera plus 2015
Na našem webu jste si mohli také přečíst:
Nový komentář
Komentáře
Díky za článek