Yuka nebo yucca – s oběma názvy se můžete v obchodech setkat. Tato rostlina je v našich luzích a hájích poměrně nová. Velmi rychle si však našla své příznivce. Při dobré péči roste do velkých rozměrů a vytváří tak dokonalé zátiší v halách a zimních zahradách. Ale i v bytových podmínkách jí lze nalézt vyhovující místo, i když péčí patří mezi středně náročné.

Na tlustém kmínku rostou dlouhé, kožovité, mečovité listy. Jsou poměrně dost tuhé a na koncích ostré, takže pokud kolem ní procházíte – pozor, nepěkně píchá! Pokud nám začne přerůstat přes hlavu, lze to vyřešit seříznutím vrcholu, který znovu obrazí.
Nároky na pěstování:
V létě je jí nejlépe venku na světlém místě, ne však na přímém slunci. Pokud ji pěstujete v bytě, pak nezapomínejte, že vyžaduje množství čerstvého vzduchu.
V zimě jí vyhovuje teplota kolem 10 stupňů, ale pokud je na světlém místě, snáší i běžnou pokojovou teplotu. Tehdy ji ale občas poroste, vlivem přesušeného vzduchu může začít zasychat a ztrácet listy.
Rostlinu nepřemokřujte, část vody si zadržuje sama ve svém kmeni. Takže pokud na ni občas zapomenete, měla by to přežít bez úhony.

 

 

 

 


Ve zkratce:
·        Světlo: světlé, ne však přímé slunce
·        Teplota: mírná až teplá, zvládá poměrně velké rozmezí
·        Vzduch: mírně vlhký až suchý
·        Zálivka: celý rok stejnoměrná, když bal na povrchu oschne. Při nízkých teplotách zálivku omezte
·        Hnojení: jednou za dva týdny hnojivem na zelené rostliny. V zimě nehnojíme.
·        Množení: kmenovými řízky nebo vrcholovými řízky
·        Škůdci: téměř žádní
 
Zajímavost:
Stojí za to pokusit se yuku namnožit. Máte-li přerostlou rostlinu, nebojte se ji rozřezat na kusy cca 30 cm dlouhé, které poté položíte do chudé vlhké zeminy řeznou plochou k půdě.

Nejlépe se to podaří v létě, když celou nádobu s řízky postavíme do stínu. Než řízky zakoření, udržujte substrát spíše suchý.