Foto: Shutterstock

Moudra nejen z gauče

Vztahy a mýty rozhodně nejsou další knihou terapeuta, který by se vám snažil motivačními prostředky podsunout svůj názor. Honza Vojtko totiž svoje poznatky nečerpá jen ze svého terapeutického gauče, jak sám říká, ale z pozorování. K sepsání knihy mu pomohla i spolupráce s Josefinou Bakošovou a Ester Geislerovou, s nimiž vystupoval na interaktivních přednáškách Terapie sdílením. Za svou praxi zjistil o vztazích mnohé, ale co je důležité, nezůstává jen u roviny psychologické, ale zaplouvá do filosofie a orientuje se v historii lásky.

Mohlo by vás zajímat: Se vzácností roste vášeň aneb proč se od partnera čas od času oddělit

I když s ním možná mnoho čtenářů nemusí souhlasit, Vojtko se přiklání k názoru, že láska nebyla vždy stejná a je výsadou posledních několika desítek let. Na tomto tvrzení prakticky stojí celá kniha. Terapeut chce, abychom si uvědomili, že můžeme být vděční za to, že dnes nemusíme podstupovat sňatky z rozumu a ve vztahu můžeme být prakticky s kýmkoliv. Otevřenost si žádá zbourání stereotypů, o nichž mluví v jednotlivých kapitolách.

Vše je v hlavě

Při čtení kapitoly Nekonečné štěstí bychom si měli uvědomit důležitý aspekt předporozumění lásky. To že budeme někoho milovat, nás nemusí automaticky udělat šťastné a mnoho nastavení je jen v naší hlavě. Pokud nám tedy přijde, že žijeme ve „spokojeném“ vztahu, ale pocit spokojenosti se stále nedostavuje, ba naopak trpíme i přes pocit zamilovanosti, možná je něco špatně s naším nastavením mysli. Může jít například o zkušenost z dětství, výchovu, zklamání z první lásky, to všechno z nás dělá partnery, kteří vstupují do bludného kruhu, ze kterého můžete vystoupit právě pokračováním ve čtení dalších kapitol.

„Proč mi to pořád dělá, vždyť ho miluji, tak proč necítím štěstí?“

U první kapitoly se zastavte a snažte se zahodit všechno předporozumění o lásce, které vám do vínku daly zkušenosti. Samozřejmě ústředním bodem je komunikace. Když se jí staneme mistři, máme téměř vyhráno. Vojtko však na několika místech apeluje, aby šlo pouze o komunikaci s partnerem, ne s kamarádkami, které do vztahu nevidí. Autor dále bourá stereotypy jako třeba, že ženy mluví více než muži, že láska ve smyslu vášně netrvá jen dva roky, ale klidně i dvacet let, nebo že společnost ovlivňují genderové stereotypy. Mezi apely pak patří pozor na falešnou ezoterii, kdy ze zkušenosti zjistil, že lidé často věří v oblasti vztahů na znamení zvěrokruhu, což je nejen nebezpečné, ale zcela nesmyslné a zbytečné.

Mohlo by vás zajímat: Proč jsme posedlé muži, kteří nás nechtějí?

Podle Vojtka je nakonec v závěru nutné uvědomit si kdo jsme a nelhat samy sobě. „Když mě na prvním rande můj potenciální partner bude nutit dát si panáka, a já přitom vím, že nepiju nebo že se po panáku chovám trochu nevhod, omluvím se nedám si. Nebudu hrát cool týpka, kterému tvrdej vůbec nevadí,“ píše Vojtko, aby varoval před špatným startem do jakéhokoliv vztahu.

Celá kniha se nese v duchu upřímnosti ve vztazích po všech směrech. S chutí si ji ale může přečíst i člověk, který je již deset let ve vztahu šťastný, utvrdí ho například v tom, že spontánně dělá věci správně, a přece jen se najde minimálně jedna kapitola, která okoření již tak dokonalý recept na spokojený vztah. Pokud ne, jde o skvělé čtení s notnou dávkou humoru a lehkosti, o sprostá slova bez uvozovek není nouze. Kniha je ale určená především lidem, kteří takové rady potřebují a těm může opravdu sloužit jako párová terapie do kapsy.

Reklama