Ahoj čtenářům a redakci.


Od narození jsem žila na Ostravsku, od 3 let stále v jednom městě. Můj příběh je vcelku veselý. Díky svým známým jsem potkala svého budoucího muže. Přišla jsem k nim na návštěvu a byl tam on se svou tehdejší přítelkyní Míšou. Oba bydleli na Šumavě.

No tak jsme povídali, já je znala z vyprávění mých známých, kteří na Šumavu jezdili a oni mě taky z vyprávění. Máme všichni společné koníčky. V duchu jsem si říkala, tak takového už asi nepotkám. Uplynul nějaký čas (Šumavští se scházeli a rozcházeli 4 roky), definitivně se rozešli.

Přijeli do Ostravy na návštěvu a já tam byla zrovna taky. Pozvali mě a  kamaráda Honzu na hory lyžovat. V lednu jsme se tam vydali, z původního týdne jsme to natáhli na 14 dnů. Ten ostravský Honza se tam dal dohromady s Míšou. Když to ona viděla, začala mi říkat, jak o mně Zdenda básní….

Co bylo dál? Další týden jsme se dali dohromady i my. Za 2 měsíce byla svatba – mě a Zdendy, za svědky jsme měli ty známé, díky nimž jsme se v Ostravě potkali. Stěhovala jsem se na Šumavu, zvykala jsem si těžce hlavně na nemožné spoje (1x za hodinu, někdy ani to ne, do okolních měst), jo to už nebylo co 5 minut tramvaj.

A dál - Míša se do roka stěhovala do Ostravy za Honzou. Nevydrželo jim to, po půl roku bydlení se pak rozešli. No a aby to nebylo komplikované, tak Honza poznal u těch stejných známých v Ostravě  moji kamarádku Pavlu.

Co Vám mám říkat. Začali chodit spolu na Vánoce, začátkem února se brali (taky to stihli do 2 měsíců). Míša se zhroutila, s ní se kluci nechtěli oženit. Vždy když má cestu na Šumavu, tak si pokecáme, co nového v mém minulém domově a co tady.

Celkem nám to všem klape. A co na to Míša? Nemusí mít strach, další volnou kamarádku tam nemáme, takže konečně by jí to mohlo vyjít a v Ostravě už zůstala.

No a moje nej kamarádka v Ostravě mi nešťastná říkala, až na Šumavu, to se už neuvidíme…. Já jí na to řekla – neboj, Šumava není Toronto. Jestli tipujete současné bydliště mé nejlepší kamarádky Toronto, ano, nepletete se.


Doufám, že se v tom vyznáte, naše vztahové propletence jsou tak barevné, jak jen život dokáže malovat.
Ještěže fungujou maily. Mějte příjemný den
Vaše Harantka

Milá Harantko, děkuji za podotek ke včerejšímu tématu. Otevřeně přiznávám, že jsem se ke konci přestal orientovat, ale co je důležité, že všichni - vy i my - budeme žít štastně až do smrti. Někteří členové redakce - já - hnusně až do smrti. Promiň, Fiono :-)

A dnes si posíláme, co umíme, a je zajímavé, že zatím nikdo neposlal nic, co by se týkalo zahrádky, pěstování kytiček ani přestavby domu. Snad se dočkám během večera a zítřka....

čekám na

redakce@zena-in.cz

Reklama