Foto: Shutterstock

Martina si svého kokršpaněla Maxe pořídila před třemi lety a stal se rázem jejím největším parťákem. Samozřejmě si byla vědoma, jaká je to zodpovědnost. Uvědomovala si, že pes není hračka, kterou lze jen tak odložit nebo se ho zbavit, když ji přestane bavit. Naopak, ona Maxe miluje a její životní styl se díky němu zlepšil o 100 %. 

A ani ve chvíli, kdy šla na první rande s Jirkou, psa netajila. Jirka věděl, že pokud bude randit s Martinou, součástí “balení” je i Max. A od začátku říkal, že pes není problém. Pes přeci nemůže být v lásce překážkou a pes nemůže být důvodem, proč nebýt ve vztahu s někým, koho člověk miluje a o koho stojí. 

“Ano, přesně takhle to na začátku bylo. Velké hrdinství a velká slova,” říká na úvod Martina. “Max je samozřejmě můj a já vím, že péče, venčení a vše okolo něj, je moje zodpovědnost. Nikdy jsem Jirku nenutila, aby s ním šel na procházku nebo ho hlídal. A Jirka se podle toho také choval.”

Ze začátku si Maxe Jirka všímal, mazlil se s ním, občas mu dokonce koupil nějakou odměnu nebo ho sám chtěl vést na vodítku, ale to se časem začalo měnit. “Max je zlatej pes. Je moc hodný, nepere se a je to největší mazel. Dá se  s ním všude chodit, neotravuje a nepere se. Jenže Jirka postupně začal hledat problémy,” vzpomíná Martina a pokračuje: “Poprvé mi v jedné naší hádce začal vyčítat, že pes dělá doma bordel a nosí na tlapkách písek. Pak měl problém, když jsem chtěla vzít Maxe na grilování u přátel na zahradě. A nakonec přišel s tím, že když někam půjde pes s námi, jedeme mým autem, protože on v tom svém nechce nepořádek, a to ani za cenu toho, že Max jezdí připoutaný v kufru auta.”

“Bylo mi Maxe opravdu líto. On si Jirku zamiloval, přijal ho za svého páníčka, jenže Jirkovo chování se měnilo ze dne na den. Přestal se s ním mazlit, pak už ho ani nepohladil, a nakonec ho začal úplně ignorovat. Bylo mi z toho nesmírně smutno, protože jsem Jirku milovala a náš vztah byl jinak bez chybičky.”

Martina chladné chování ke svému mazlíčkovi snažila přehlížet, řešit diplomaticky každý krok, nedávat důvody k hádkám a byla ve střehu při jakémkoliv Maxově pohybu. Takové chování ale nelze vydržet dlouho.

“Byla jsem z toho úplně na nervy. Bylo mi smutno, když jsme jeli s Jirkou na výlet k vodě, ale bez psa, protože si to nepřál nebo na návštěvu, kam by Max mohl jít s námi. Všechno bylo rázem špatně. A došlo mi, že pokud se mám rozhodnout mezi mužem, který neustále hází klacky pod nohy, i když na začátku vztahu bylo vše naprosto v pořádku, anebo psem, který mi navzdory všemu dává stále maximum lásky, vyberu si psa,” říká Martina. 

“A tak jsem se s Jirkou rozešla. Důvody byly víceméně jasné. Jirka si stál za tím, že pes je komplikace. A kdo ví, třeba by pak bylo komplikací třeba i dítě…”

Také si přečtěte:

Reklama