Foto: Shutterstock
Martina si svého kokršpaněla Maxe pořídila před třemi lety a stal se rázem jejím největším parťákem. Samozřejmě si byla vědoma, jaká je to zodpovědnost. Uvědomovala si, že pes není hračka, kterou lze jen tak odložit nebo se ho zbavit, když ji přestane bavit. Naopak, ona Maxe miluje a její životní styl se díky němu zlepšil o 100 %.
A ani ve chvíli, kdy šla na první rande s Jirkou, psa netajila. Jirka věděl, že pokud bude randit s Martinou, součástí “balení” je i Max. A od začátku říkal, že pes není problém. Pes přeci nemůže být v lásce překážkou a pes nemůže být důvodem, proč nebýt ve vztahu s někým, koho člověk miluje a o koho stojí.
“Ano, přesně takhle to na začátku bylo. Velké hrdinství a velká slova,” říká na úvod Martina. “Max je samozřejmě můj a já vím, že péče, venčení a vše okolo něj, je moje zodpovědnost. Nikdy jsem Jirku nenutila, aby s ním šel na procházku nebo ho hlídal. A Jirka se podle toho také choval.”
Ze začátku si Maxe Jirka všímal, mazlil se s ním, občas mu dokonce koupil nějakou odměnu nebo ho sám chtěl vést na vodítku, ale to se časem začalo měnit. “Max je zlatej pes. Je moc hodný, nepere se a je to největší mazel. Dá se s ním všude chodit, neotravuje a nepere se. Jenže Jirka postupně začal hledat problémy,” vzpomíná Martina a pokračuje: “Poprvé mi v jedné naší hádce začal vyčítat, že pes dělá doma bordel a nosí na tlapkách písek. Pak měl problém, když jsem chtěla vzít Maxe na grilování u přátel na zahradě. A nakonec přišel s tím, že když někam půjde pes s námi, jedeme mým autem, protože on v tom svém nechce nepořádek, a to ani za cenu toho, že Max jezdí připoutaný v kufru auta.”
“Bylo mi Maxe opravdu líto. On si Jirku zamiloval, přijal ho za svého páníčka, jenže Jirkovo chování se měnilo ze dne na den. Přestal se s ním mazlit, pak už ho ani nepohladil, a nakonec ho začal úplně ignorovat. Bylo mi z toho nesmírně smutno, protože jsem Jirku milovala a náš vztah byl jinak bez chybičky.”
Martina chladné chování ke svému mazlíčkovi snažila přehlížet, řešit diplomaticky každý krok, nedávat důvody k hádkám a byla ve střehu při jakémkoliv Maxově pohybu. Takové chování ale nelze vydržet dlouho.
“Byla jsem z toho úplně na nervy. Bylo mi smutno, když jsme jeli s Jirkou na výlet k vodě, ale bez psa, protože si to nepřál nebo na návštěvu, kam by Max mohl jít s námi. Všechno bylo rázem špatně. A došlo mi, že pokud se mám rozhodnout mezi mužem, který neustále hází klacky pod nohy, i když na začátku vztahu bylo vše naprosto v pořádku, anebo psem, který mi navzdory všemu dává stále maximum lásky, vyberu si psa,” říká Martina.
“A tak jsem se s Jirkou rozešla. Důvody byly víceméně jasné. Jirka si stál za tím, že pes je komplikace. A kdo ví, třeba by pak bylo komplikací třeba i dítě…”
Také si přečtěte:
- Myslela jsem si, že nejsem na peníze, ale teď se nechám vydržovat
- Vztah bez sexu: A co když jednou odejde?
- Děkuji za karanténu, odhalila přítelovu pravou tvář, říká Zuzana (29)
Nový komentář
Komentáře
Od toho co jsem si našla přítele, tak psa nechávám častěji doma samotného. Dřív jsem mu každý den vařila, dostával nachystané jídlo i vícekrát denně. Teď bych ho potřeboval naučit na granule, ale nechce mi je žrát... čím to je?
Pravdu mají obě strany. Nejsem pejskař, ale kočkař a taky bych se svých holek nevzdala. Zvíře je bezelstné a na rozdíl od lidí vám neublíží ani nezradí. Navíc žádné zvíře se k vám neprosí, a jakmile jej jednou máte je vaší minimálně morální povinností se o něj postarat. Ovšem chápu i jeho. Ne každý je ze psa (či jiného zvířete) „odvázaný“. Zvlášť pokud je v bytě. I když si to mnoho pejskařů neuvědomuje tak i sebečistější pes prostě smrdí + chlupy, nepořádek, popř. poničené věci, sem tam loužička či hromádka. To taky každý nadá a je třeba pochopit, že to, že vy své zvíře zbožňujete, neplatí pro ostatní lidi. Stejné je to i s dětmi.
Taky bych se psa nezbavila kvůli takovému chlapovi. Ale jsou i jinak praštění chlapi, když jsme byli se synem a psem sami, jeden takový pošuk mi řekl, že on si své německé ovčáky nechá, ale naši fenku nechce. A nepomohlo ani to, že naše fena už měla po sezóně a žádná nechtěná štěňata by nebyla. Tak jsem se s ním víc nesblížila. Martině se nedivím, ale někdy nepomůže ani najít si pejskaře.
Tak s manželem to bylo obráceně. Když si dcera vymínila psa, což jí trvalo několik let psaní otevřeních dopisů Ježiškovi a pod., souhlasil podmínkou, že jeho ta starost nezasáhne a nebude mu pes absolutně překážet. Po pár letech bez sebe nedali ani ránu, ba jsem jednou vyslechla, jak se svěřoval kamarádovi, že prostě Molly mu vždycky zvedne náladu, třeba i když se mu nechce jít ven po vyčerpávající práci, nedá mu to a vrátí se zrelaxovaný a je mu skvěle. Byli to parťáci, že někdy i dera záviděla.
A udělala dobře. On ten pejsek vycítí to napětí doma. Neví ,že je to kvůli němu,protože pes na rozdíl od lidí své páníčky miluje.
To bych udělala stejně. Ostatně - pes byl dřív než on. Věděl, do čeho jde.
Oni všichni nejsou tak odvázaní ze psů nebo koček jako osamělé paní bez partnerů a dětí. Ony si to často neuvědomují, že jejich miláčci jsou pro ostatní spíš obtíž. Tahat psa na návštěvy je dost sobecké, takže tady má partner pravdu.
Musí si najít pejskaře. Moje dcera měla pitbula našla si kluka s dogou a klapalo jim to. I obě čubičky spolu vycházely. Teď mají dvě dogy. A jsou v pohodě.
Ono je to ale docela přirozené.
Člověk, který nikdy psa neměl, jednoduše nemá tu zkušenost. Takže může říct, že pes není problém - protože neví, co to obnáší, mít dnes a denně toho psa doma a muset se o něj starat se vším všudy - i s těmi chlupy a nepořádkem. To zjistí až "za provozu". A teprve tehdy může zjistit, že to přece jenom problém je. Jednoznačně je pravda, že přítomnost psa znamená větší nepořádek, než kdyby tam pes nebyl, a to i u toho nejvzornějšího psa. Taky je pravda, že člověk nemůže psa brát úplně všude. Co když ti přátelé o to nestáli, aby k nim na grilovačku někdo přivedl psa? I na výletech může pes působit komplikace. A obvykle taky působí. Za 25 let, co jsem měla různý počet psů různých ras, bych mohla vyprávět stohy příběhů o komplikacích se psy. Některé ty příběhy jsou pro silné povahy, i milovníka psů by rozplakaly. 
Takže není třeba pána odsuzovat za to, že skutečnost soužití se psem byla jiná než jeho původní, asi dost idealistická představa, a že to neváhal slečně sdělit, že mu to nevyhovuje. Že to ona neunesla, to je druhá věc. Po pravdě - on má vlastně kliku. Když dala přednost psovi, tak zas tak o moc nepřišel.
Vidím to úplně stejně. Dítě by asi taky bylo po čase problém. Taky udělá pěkný nepořádek a občas neposlouchá.
Rozhodla bych se úplně stejně. Takové chování svědčí o charakteru člověka.
Pejsek je nejlepší přítel člověka, nedokáži si život bez něj představit. To bych se také raději s chlapem rozešla.