Možná jste už zaslechly rčení, že o peníze jde až v první řadě. Právě ty jsou i příčinou pochybností, zda má Olga (26) dál pokračovat ve vztahu se svým přítelem. Ne, není zlatokopka. Jen nechce žít od výplaty k výplatě.
„Na svého přítele Viléma (29) si rozhodně nemůžu stěžovat, byl by to ideální partner pro život. Jenže je tu jedno velké kdyby! Neudrží totiž ani korunu! Respektive, co vydělá, to ještě ten měsíc stihne utratit. Žije ze dne na den a neřeší, co bude za měsíc, za rok. Říká, že prostě nějak bude! Někomu to tak určitě vyhovuje a říká si, že přeháním, ale já jsem z úplně jiného těsta. Když nemám na účtu nějakou jistotu, která by mě udržela nad vodou alespoň na pár měsíců, šílím,“ svěřuje se Olga.
Také vás napadá, proč partnerovu povahu řeší až nyní, když jsou spolu už druhým rokem? „Ano, od samého začátku vím moc dobře, jaký je. Jenže když s někým začínáte chodit, máte tendenci přehlížet všechny jeho chyby. V té době mi ještě přišlo roztomilé, že se někdy chová jako malé dítě. Ve vteřině se dokáže nadchnout pro nový sport, jazykový kurz, nutně potřebuje drahou bundu, nebo koupí zájezd. Prostě jen proto, že mu to v tu chvíli připadá jako super nápad. Ať to stojí, co to stojí. A když nemá peníze, tak si je prostě půjčí… Jenže když člověk začne přemýšlet nad společnou budoucností, přijdou pochybnosti,“ přiznává Olga, která má tušení, že ji chce Vilém požádat o ruku.
„Když si představím, jak bychom fungovali s neustále vybrakovaným účtem, tak mě to upřímně dost děsí. Rozhodně nemám v plánu brát si neustále úvěry a žít na dluh. Vildovi jsem to už samozřejmě řekla. Dobře ví, že je mi bezhlavé utrácení proti srsti, a tak slíbil, že to omezí. Ale spíše bych řekla, že zatím omezil jen množství informací o svých nákupech, které dorazí k mým uším. Moc nevěřím tomu, že se dokáže změnit. Je už taková povaha. Jenže na druhou stranu…rozejít se jen kvůli penězům? Jsem tak trochu v pasti a šťastná nejspíš nebudu, ať už se rozhodnu pro jakékoli řešení,“ dodává Olga.
Čtěte také:
- „Manžel mě zklamal, a tak žiju s kamarádkou,“ přiznává Soňa
- „Donutil mě studovat, ale teď mi hází klacky pod nohy,“ stěžuje si maminka Jitka
Nový komentář
Komentáře
Rikina — #2 taky jsem si říkala, že by byl borec, kdyby na svatbu s takovým postojem vůbec našetřil ..
Mickey Mouse — #12 Otázka spíš je, jestli by se změnil nebo nezměnil a zda ty dluhy už splatil a snaží se. Ono hned ho odsoudit...no nevím, třeba chybuje, ale třeba se taky poučí. Pokud jim to jinak ve všem klape, tak bych se nejprve snažila vysvětlit mu, jak mě jeho postoj k financím mrzí a zeptala bych se ho, jak to chce do budoucna řešit (i včetně těch oprav v domácnosti, výchovy dětí, další). Jestli taky myslí na zadní vrátka. Samozřejmě-říct může cokoli, ale pak by se vidělo, jestli se taky mění.
Rozejít se jen kvůli této vlastnosti, to mi připadá hodně ujeté. Proč myslí Olga především na peníze... Na druhou stranu je to určitě o komunikaci a vykomunikování. On asi uvažuje o žádosti o ruku, je impulsivní, ale vztah bere vážně. Ona je ta, kdo váhá - tak mu může pak případně na rovinu říct, že váhá z tohoto důvodu. Je spousta věcí, jak se to dá řešit-finanční poradce, založení staveb. nebo jiného spoření s automatickým převodem z účtu, rozhovor s psychologem, apod.. Pokud jí má rád, proč by se trošku nesnažil změnit. Na nákupy by mohli chodit více spolu a mohla by se ho zeptat, jestli danou věc skutečně potřebuje-ještě než si jí koupí. Ona ho má jistě ráda i s obyčejnou a nejen značkovou bundu a bez kurzu a ne jen s kurzem, apod.. Pak jsou také různé možnosti, kde a jak ušetřit (nakupovat ve slevách, apod.). Trošku bych se spíš děsila těch jeho dluhů-pokud nějaké má, tak jak jsou velké? Je schopen je v pohodě splácet? A co bydlení? Bydlí dvojice v podnájmu nebo má aspoň jeden z nich vlastní zázemí? Na tom totiž také hodně záleží. Jestliže má svůj byt a prostě rozhazuje, protože si užívá jako svobodný, tak bych to pochopila spíš, než u člověka, který má hypotéku a z výplaty pošle půlku platu bance a zbyde mu jen půlka na živobytí...více do situace určitě vidí sama Olga. A ještě by se také mohla podívat na to jak žijí jeho rodiče a jaký je jejich postoj k financím, případně jak se k sobě chovají-z toho jde hodně vyčíst.
Rekla by ze je to komunikace a ne penize.pokud by to bylo v penezich tak to neni vztah a je lepsi to ukoncit.
Vždy a vše je o komunikaci přesně u mne já chtěla komunikovat a manžel né a pak je z toho nekomunikace jeden nic nezmůže ve vztahu
risina — #15 tohle by bylo řešení které by fungovalo
Rikina — #2 Můj švagr měl k penzům podobný vztah jako pámn z článku. Naštěstí to o sobě věděl, takže se hned na začátku manželství s mou ségrou dohodnul, že velká část jeho výplaty bude chodit na její účet, aby s těmi penězi nemohl disponovat. Sám si nechával jen kapesné, které utrácel za své koníčky a potřeby. Poklud si někdy peníze půjčil, povedlo se mu je splatit, nedostal se do té pověstné dluhové spirály.
A jak byl šťastný, když ségra každý rok ušetřila na dovolenou u moře, kterou potřeboval kvůli svým dzravotním prblémům, nebo měla "najednou" peníze an rekonstrukci kuchyně atd. Tento systém jim vydržel přes 30 let, až do jeho smrti.
Takového mám zetě. Ovšem on taky dost vydělá. Dcera je šetřílek, nic nepotřebuje. Zeť se nadchne pro fotografování a musí mít všechno nejlepší včetně fotokomory. Děla fakt krásný fotky ale přestalo ho to bavit, když objevil paragliading... 80 tis.jenom použitý padák plus super vybevení. Cyklistika je trvalá ale zamiloval se krom těch tří kol ještě do skládacího a přes dceřiny protesty, že jí to jedno dobré co má stačí, jí vnutil k narozeninám.... ovšem na kytku zapomněl. Netušila sem, že je být tchýní je tak nepříjemné. Musím mlčet a nevměšovat se.
on takového chlapa ruce pryč...
To je sakra dobrý důvod k rozchodu!
Nejde jen o půjčky. S tímhle přístupem k penězům se nedá plánovat žádné bydlení, nedá se šetřit na automobil nebo pro děti na studia. Vlastně se takhle dlouhodobě nedá přežít.
Tenhle pán musí mít neskutečné štěstí. Nebo se ve svém věku ještě spoléhá na rodiče, aby mu pomohli kdykoliv ho v životě potká něco neočekávaného. Radím rychle pryč od něj! 
Pokud se vezmou a pán si začne půjčovat, dluhy budou společné bez ohledu na oddělené účty.
Zažila jsem a nikdy víc.
Rozhodně to důvod k rozchodu byl a oprávněný.
Z článku nepoznám jestli spolu bydlí. Asi ne. Jak by fungovali ve společném bytě? Kdyby se něco pokazilo, bylo potřeba vymalovat, odešla by pračka, vyplivlo auto... cokoliv? Jelikož on by měl prázdný účet, financovala by všechno ona? A on jí to potom třeba milostivě splácel? Taky může jeden z nich kdykoliv onemocnět a vypadnou mu příjmy. Kdyby vypadly jemu, ona by ho živila, a kdyby vypadly jí, živil by ji kdo? Do toho bych tedy nešla
Neschopnost udržet korunu je dost podstatná charakterová vlastnost. Každý dospělý člověk musí myslet na zadní vrátka a mít něco našetřeno (samozřejmě pokud to lze). Pro mě by to důvod k rozchodu byl 
to nemá budoucnost
Toho už nepřevychová. A rozdělené účty nic neřeší, když si půjčuje okolo. Láska neláska, rychle od něj, nebo ji za čas zavřou za vraždu.
(Já bych tak tedy určitě dopadla)
S takovým chlapem bych rozhodně nebyla 2 roky
To je nejen důvod k rozchodu, ale i k rozvodu. Pokud není partner pomalu ve 30 letech se chovat k penězům odpovědně, asi už se to nenaučí.
Do svatby bych nešla.
Rikina — #3V tom máš svatou pravdu, ono je vlastně jedno, kvůli čemu se později lidi do krve zhádají
No a rozejít se "kvůli penězům" je stejně dobrý důvod, jako jakýkoli jiný.
Buď se dohodnou na nějakém funkčním kompromisu, pak je budoucnost růžová, nebo se nedohodnou, a pak nemá smysl to lámat přes koleno, stejně by to nevydrželo.
gerda — #1 Teď jo. Ale kdyby se vzali, pořídili potomka, tak bude vlastní účet Olze na houby, poněvadž bude na mateřské a příjmy bude mít omezené. Pokud by pán i nadále upřednostňoval bundy, jazykové kurzy a zájezdy, měla by problém, protože sama s vysokou pravděpodobností domácnost a dítě finančně neutáhne. Z toho zřejmě pramení ty obavy do budoucna.
Měli by si to vyzkoušet už teď, dokud ještě manželé nejsou. Vymyslet nějaký systém, co se financuje z jakých peněz, a dodržovat to aspoň rok, aby viděli, že to funguje, případně vyzkoušet víc způsobů. Otázka je, zdali to "tušení" o žádosti o ruku není spíš v rovině zbožného přání. 
Nějak mi nesedí, že by pán s lehkomyslným vztahem k prostředkům myslel na závažný krok jako je svatba. 