BountyCherchez la femme! Za vším hledej ženu! V tomto případě spíš – ženy.

Historici se dodnes přou, co bylo přesnou příčinou známé – mnohokrát popsané i zfilmované – vzpoury.

Legendární vzpoura na lodi Bounty se odehrála 28. dubna 1789. Loď Britského královského námořnictva se tehdy vracela z dlouhé několikaměsíční plavby k ostrovům Tahiti, odkud převážela do Anglie plody chlebovníku.

Kapitán William Bligh byl zkušený námořník a vládl posádce pevnou rukou. Členové posádky lodi Bounty se zdrželi na Tahiti téměř půl roku a námořníci, kterým se zde velmi zalíbilo, se nechtěli vrátit zpátky. Vůdce vzpoury Fletcher Christian, kapitánův zástupce, si totiž jako řada dalších námořníků našel na ostrovech krásnou exotickou manželku.

Kapitán William BlightVzbouřenci vsadili kapitána spolu s dalšími 18 loajálními muži do malého člunu, který pak s malým množstvím zásob vypustili na volné moře. Sami pak obrátili loď zpátky k břehům Tahiti. Po 41 dnech dorazil člun s kapitánem a zbytkem posádky ve zbědovaném stavu do přístavu Timor.

Po návratu kapitána Williama Blighe do vlasti byla z Anglie z jejich iniciativy vypravena fregata HMS Duke a loď Bruncvik na trestnou výpravu proti vzbouřencům. Ti se mezitím vrátili na Tahiti, kde se hodlali usadit. Po krátkém pobytu se většina z nich rozhodla přesídlit do úkrytu na opuštěný ostrov Pitcairn, kde kvůli utajení loď Bounty spálili.

Zbylé vzbouřence, kteří na Tahiti zůstali, pak trestná výprava zadržela a všechny je oběsila. Potomci vzbouřenců a Tahiťanů, kteří se k nim přidali, žijí na ostrově Pitcairn dodnes.

Dodnes vedou historikové spory o skutečných příčinách vzpoury na Bounty. Jedni tvrdí, že Bligh byl krutý tyran, který terorizoval posádku takovým způsobem, že jí nezbylo, než se ho zbavit. Jiní se zase domnívají, že posádka byla nezkušená, nebyla zvyklá na drsnou disciplínu, která provázela dálkové plavby. Svoboda a sexuální excesy na Tahiti ji morálně tak rozložily, že po vyplutí nebyla ochotna vrátit se k námořnickému životu.

Reklama