Nejsem zastánkyní středověké kultury a je mi ctí, že jsem jednou z těch, které mohly bez ohnutého hřbetu u valchy vstoupit do nového tisíciletí se skleničkou dobrého vínka v ruce. Také jsem se mohla narodit s motykou vedle kolébky a valchou na dvoře.
Snad právě proto si doma tykám s automatickou pračkou Evženem. Známe se téměř dvě desetiletí, a tak naše vzájemná důvěra stoupá. Problémy si říkáme z očí do oka. Má sice jedno, ale zato skutečné a opravdové. Vidím přes ně až na ta nejintimnější místa naší rodiny, když přemýšlí, co udělá s dceřinými kalhotkami nebo tílkem mého manžela.
Nikdy nás nenechá ve štychu. Poradí si s každým problémem. Bílá je bílá, i kdyby předtím černá byla, a z černé se nikdy nestane vybledlý cár.
Splíny, které mě občas zahltí, léčím na zemi v koupelně, opřena zády o stěnu. Evžen tiše přede vedle mě. Občas se zarazí, to když mi je nejhůř a on zrovna potřebuje doplnit aviváž či popohnat knoflíkem máchání. Známe se opravdu dobře. Každý po svém, a přitom máme společné praní prvních plín mojí holčičky a špinavé ponožky od bláta, s nimiž se vrátila ze školy v přírodě. Dnes mi na tom opravdu hodně záleží a Evžen bere svoji práci velice zodpovědně. Šaty na maturitní ples pro dceru jsou skutečně výjimečným bonbonkem, které umím svěřit jenom jemu.
Oddaného pomocníka odměním očistnou údržbou za odvedenou práci a jdeme spát. Ráno se spolu jako vždy domluvíme na úkonech a já jdu mezitím připravit oběd pro rodinu. Vypadlé pojistky v bytě nesvědčí o ničem dobrém. Evžen! S dýmem, který se valí z koupelny, nadobro končí jedna krásná etapa. Vyhořel, ale já vím, že měl infarkt. Ano, můj nejdražší Evžen byl společník, který měl velké srdce a upřímný pohled.
Nemohu dlouho tesknit, a tak spěchám do obchodu společně s dcerou a manželem. Vybíráme toho, který má nejupřímnější pohled.
„Jak se bude jmenovat?" táže se vzápětí dcera.
„Julek," odpovím bez zaváhání.
„Mami, a proč nemůžeme mít Julinku?"
Bez mrknutí oka zamítnu její prosbu s tím, že mi je silnější pohlaví prostě bližší, a ti plechoví mi jsou navýsost věrni. Jaký asi bude můj nový společník Julek, ptám se sama sebe, šťastná, že ho mám.
Vítěz kategorie Pomocník v domácnosti
Autorka: Lenka Mikysková
Velká celoroční soutěž Příběh roku ZDE.
Nový komentář
Komentáře
Moc pěkný příběh
Hanula: já jsem měla Tatramatku 24 let a pak si ji vzala dcera, u které byla další 3 roky, než ji dcera dala kámošce a koupila si novou, ale pere pořád
Krásný příběh - nedávno jsem prožívala to samé a loučila se starou tatramatkou - 22 let. Soutěžila jsem na Ženě-in od whirlpulku se 6. smyslem - nevyhrála, tak jsem si ji na netu zakoupila. Doufám, že mi bude dlouho věrně sloužit jako tatramatka, i když tolik roků to asi nebude......