Eva se narodila 21. ledna 1934 do dobře zajištěné rodiny. Od roku 1957 zpívala profesionálně a průlom pro ni nastal v roce 1962, kdy ji objevil skladatel Karel Mareš.
Uhrančivý, temně zabarvený alt Evy Olmerové byl jakoby přímo stvořený k výjimečným výkonům, a to nejen na poli jazzovém, ale i v oblasti country, šansonu nebo trampské písně, které také s oblibou zpívala. ¨
Ve zvláštním zpěvaččině projevu znělo vždy něco víc, osobní prožitek či naléhavost okamžiku, co z ní dělalo interpretku velkého formátu. I poslech přes 30 let starých nahrávek dokáže v posluchači vyvolat emoce, které „první dáma jazzu“ vkládala do svých písní plnými hrstmi.
U zpěvačky Evy Olmerové nejdříve nic nenasvědčovalo tomu, že se z dobře vychované dívky stane nezvladatelný živel. V mládí hrála na kytaru a klavír, jezdila na koni, plavala, ale hlavně už odmalička zpívala.
Začínala na odpoledních čajích u Arnošta Kafky a první ostruhy získala s Pražským dixielandem. Od roku 1957 už zpívala „profesionálně“, svůj ojedinělý témbr pilovala v angažmá i hýřením po vinárnách a barech.
Průlom pro Olmerovou nastal v roce 1962, kdy ji „objevil“ skladatel Karel Mareš. S jeho písní Jsi jako dlouhý most uspěla v soutěži Hledáme písničku pro všední den a díky Marešovi se dostala i do Semaforu, kde hledali náhradu za těhotnou Evu Pilarovou. Ze dne na den se stala hvězdou a v roce 1964 přišel úspěch na I. jazzovém festivalu v Praze.
Až do normalizace to byl kolotoč vzestupů a pádů – návrat do Semaforu a posléze definitivní vyhazov, hvězdné vystoupení na VI. jazzovém festivalu (1969), Recitál s Ivanem Vyskočilem.
Když ji slyšela Ella Fitzgeraldová, okamžitě s ní chtěla vyrazit na společné turné. Přesto však do počátku 70. let, kdy byla Olmerová v nejlepší formě, směla natočit pouze dvě dlouhohrající alba zpívaná anglicky. Jazz Feelin' (1968) bylo určené na export, to druhé (1974) komunistické úřady brzy stáhly z prodeje.
Na počátku osmé dekády pro už nemocnou zpěvačku comeback doslova vydupal Michael Kocáb, ale skvělé LP Zahraj i pro mě (1981) a Vítr je rváč (1983) byly pro Olmerovou asi jen malou satisfakcí.
Ke konci života zůstalo Olmerové jen pár opravdových přátel a milovaní psi. „Můj život je kousíček smutku. Už vám ani neřeknu, kdy se to začalo sypat,“ řekla dva roky před svou smrtí zpěvačka, jejíž hlas slovy Lubomíra Dorůžky stále vyvolává „sladké mrazení velkého kumštu“.
Eva Olmerová zemřela v podvečer 10. srpna 1993 na cirhózu jater.
Nový komentář
Komentáře
úžasný hlas, škoda, že se na její písničky hodně zapomnělo
Pilo alkohol spoustu lidí. Můj příbuzný nikdy nepil a také zemřel na cirhozu jater. Na její hlas má možná málokdo. Čest její památce. Byla suprová.
Byla to Pani zpěvačka, její nádherný písničky si dodnes ráda poslechnu
Nase nejuzasnejsi zpevacka EVER!
Hysteria — #6 Tanzánie — #5 Viděly jste s ní dokument, který s ní natočila televize krátce před smrtí? Já to obrečela. Bylo to dost surové, ale pravdivé. Vůbec jsem se nedivila, že pila. Ona přestože pila, dokázala špičkově pracovat, což se o spoustě chlastometů nedá říct. TO je umění!
Já ji milovala a miluju.
Tanzánie — #5 Máš pravdu,zničil,jako spoustu jiných,skvělých zpěváků,bohužel.
Bazuzu — #4 myslím, že ji spíše zničil chlast
A to píšu, ač jsem ji měla a mám ráda.
Byla fantastická zpěvačka. Zničili ji komunisti, tak jako tisíce dalších lidí, kteří s nimi nedrželi basu.
Taky moje krevní skupina!
přiznám se, že jsem o ní moc nevěděla, ale poprvé jsem ji "více okusila" v knize Historky Ferdinanda Havlíka, kde se ve vzpomínkách mihla a její svérázná povaha mi byla velmi milá...
Hlas má krásný a "čekej tiše" je moc krásný hit!
její písničky mám dodnes ráda.