Čtenářka Lena Samečka poslala báseň, která burcuje do boje. A nevadí jí, že zatím prohrává 4:0. Děkuji Vám Leno za trefnou báseň…
Milí příznivci školních srazů!
Já to letos nestihla. Vyoperovali mi žlučník,právě když probíhal sraz pětačtyřicátníků. Moc mě to mrzelo,protože naše srazy bývají skvělé. Věta ...VZPOMÍNÁŠ SI JAK JSME... je opakovaná nesčetněkrát a vydržela bych ji poslouchat do nekonečna.
Já si vytáhla jen svoji veršovánku ze srazu před pěti lety,kdy jsem měla na starost přípitek a myslela na všechny,kteří mi byli výbornými kamarády.
I když je ročník 1968 nazýván krizovým,my měli štěstí v tom,že nikoho nepostihla nemoc či tragédie. Na nikoho nemusíme vzpomínat o svátku dušiček...
VÝSLEDEK UTKÁNÍ 4 : 0
V tom osmašedesátém roce,
na jaře,v létě či na Vánoce
nám naše mámy život daly.
Prý - abychom se s ním teď prali.
Tak začaly nám plynout roky.
První zoubky a první kroky,
školka a potom škola velká
a v ní nám paní učitelka
oznámí - dnes je to „kula“!
A život nám dal 1 : 0.
Ubíhal čas a my ho nechali
a všemu kolem se jen chechtali...
První cigáro a první flaška vína
a nebyla to naše vina,
že u maturit sice sláva,
život však na 2 : 0 dává.
Pak jsme konečně rozum brali
a pracující se z nás stali.
Klukům,těm vlasy vypadaly
a holkám melouny zachutnaly -
a jsou z nich rázem také mámy.
A život nemazlí se s námi
a opět v nestřežené chvíli
nám góla na 3 : 0 střílí.
Míváme unavené tváře.
Když potkáme se u zubaře
tak pokecáme jak čas letí
a jak nás rozčilují děti.
A zatím, co jsme plkali
náš život číhal v povzdálí
a ne,že by nás pochválil!
4 : 0 nám napálil.
Tak pojďme, lidi, do útoku!
Ať máme, kolik máme roků,
i když je jasné,že prohrajem,
hlavní je,že si zahrajem.
Štěstí,že hrajem všichni spolu.
Ať nám dá život i deset gólů!!!
Se vzpomínkou na všechny kamarády, Lena Samečka
Text nebyl redakčně upraven
Dnešní téma je: TŘÍDNÍ SRAZY
- Chodíte na třídní srazy?
- Jak se na nich cítíte?
- Poznáváte své spolužáky?
- Co říkáte svým školním láskám, když „zestárly“…
- Neříkejte, že jste na nich nikdy nezažila nic vtipného
- Nebo smutného?
Na vaše příspěvky se těším na redakčním e-mailu
A kolem 16. hodiny jednu z vás za příspěvek odměním. Nejspíše krásnou květinou.
Hezký den…
Nový komentář
Komentáře
jééé, to je úžasně vtipné :o)
supéér :D
samecka — #10
Mě na zádech bys nesla?
To radši posaď mě na loďku
a dej vesla.
Já pár kilo navíc vážím,
tak ať ti na hrbu
moc nepřekážím

Moc pěkné
Kytinkak — #12 rodné číslo???

lenig — #11 Jo,spousta lidí to chtěla opsat,i když je to jenom taková veršovánka.
super básnička (a navíc, rok 1968 mi něco připomíná
)
Leni, to je moc krásně napsané, jsi fakt šikulka

a přípitek se musel líbit
kobližka — #9 Kdybys MOU spolužačkou byla,
já bych se dřela do úmoru!!!
Na sraz bych si tě dopravila,
na zádech nebo na traktoru!!!

Já na útok jsem připravena stále
a roků mám taky dost.
Na srazy nechodím
neb jsem samorost.
Ale nevadí to,že ne?
mě jiná touha žene
Je to tak, napsala jsi pravdu a hezky zveršovala.
Krásně jsi to zveršovala
Pěkná básnička
Povedla se
Moc hezká básnička

To je moc hezký
super
Pěkná básnička. Ano - slova Vzpomínáš si, jak jsme… se na srazech často používají.