Pamatujete si na své dětství a s ním spojené úkoly v domácnosti? Mytí nádobí, luxování, vynášení odpadků... Přiznám se vám, že jsem ze srdce domácí práce nenáviděla. Ještě dnes si vybavuji ten oceán důvodů, proč právě teď nemůžu jít utírat nádobí, nebo si uklidit prádlo do skříněk.

Myslím, že ty velké boje s rodiči byly hlavně kolem mých deseti, jedenácti let. Nechápala jsem, proč mámě tak strašlivě vadí ten můj úžasný nepořádek v pokojíčku, když já se v něm cítila tak dobře. Přesně jsem znala systém svého „bordelu“ a pochopitelně tento systém okamžitě zanikl v okamžiku donuceného úklidu.

 

„Dětičky ti jednou všechno vrátí, neboj se...,“ říkávala mi máma v mé pučící a následně rozkvétající  pubertě. Já se tomu s mávnutím ruky jen smála a myslela si cosi o tom, jak já tak mimořádně chytré a nadané dítě můžu mít také podivně nechápající rodiče.

 

Rodiče ale prostě většinou pravdu mají, tudíž říkám Ano, vrátilo se mi to....

Dětský pokoj mých kluků je stejný, jako by tam vybuchla atomová bomba, a donutit je k úklidu je rovno dlouhému a vyčerpávajícímu boji, kdy já, jakožto matka-velitel, musím použít veškeré bojové prostředky k dosažení svého záměru.

 

Když jsem připravovala tento článek, vzala jsem si na pomoc moudrou knihu, kde je jasně a zřetelně rozepsáno, co které dítě v určitém věku musí v domácnosti dělat. Jak jsem si onu knihu pročítala, pomalu, ale jistě jsem nabývala pocitu, že to, co čtu je kravina tisíciletí...

 

2 roky – dítě si musí umět uklidit hračky

3 roky – dítě si musí uklidit svůj pokoj a snaží se pomáhat matce s drobným úklidem

4 roky  – dítě si samo ustele postel, pomáhá matce s úklidem, svůj pokojíček si udržuje v naprostém pořádku....

 

Knihu jsem zavřela a zasunula hodně hluboko do police.

Každé dítě je jiné a to, že má ve čtyřech letech pokojíček vzhůru nohama, si myslím, že je naprosto přirozené. Jistě, děti by se měly vést k pořádku, čistotě, k vědomí, že když si tu poličku plnou hraček uklidí, bude se to líbit nejen mamince, ale i jemu samotnému.

 

Ale dát svému dítěti jasný a nezvratný rozvrh úklidu, který musí pravidelně a bezchybně v daném věku dělat? S tím já prostě souhlasit nemůžu.

 

Ovšem toto je čistě můj názor odvíjející se z vědomí, že já jako dítě byla příšerný „bordelář“, a to jsem prosím holka! Takže dát svým dětem jasné a pevné směrnice, kdy co musejí umět a musí to tak být, mi přijde fakt postavené na hlavu.

 

Budu své děti vést k pořádku a určitě to bude bojová cesta ještě řadu let, ale já nebyla jiná a nemyslím si, že bych teď v dospělosti měla domácnost neuklizenou, plnou nepořádku a špíny.

(Tedy mimo toho nevyžehleného prádla, které stále a pořád na mě vykukuje z koše ;o))

 

Takže, milé maminky, pokud má vaše dítě pokojíček „uklizený“, stejně jakoby se mu tam prohnalo tornádo, věřte, že rozhodně nejste sama.

Až dopiji kávu, vydám se na bojovou cestu... Z pokojíčku se totiž ozývají podivné zvuky a rány a mám pocit, že až překročím práh doupěte svých prcků, opět se na chvíli budu cítit jako ta malá holka ve svém vlastním království ;o)