Zdravím všechny milovníky zvířat.

Od pěti let jsem si přála koně. Mamka vždy říkala, řekni tátovi ať postaví stáj a koupí louku, abychom mohli nasušit seno. Věřila jsem tomu a do táty stále hučela. Ovšem bylo to bezpředmětné.

V sedmi letech jsem pochopila, že to není možné (bydleli jsme tehdy v nájmu) a tak jsem chtěla něco jiného, menšího.Mamka přinesla kočku "Marušku". Houpala jsem jí v kolíbce na panenky a spávala s ní.Měla jsem jí moc ráda.

V 10 letech jsem domů přivedla jezevčíka - nalezence. Rodiče bědovali, že v žádném případě. Brečela jsem a prosadila jsem si Besinku. Jenže Besina byla neovladalný pes, hloupý pes, zakousla 2 slepice a tak musela po měsíci z domu. Ještě , že si ji vzali známí mých rodičů.

Kočka Maruška byla v pohodě, Besina pryč, a už mi to nedostačovalo.
Přinesla jsem od kamarádky suchozemskou želvu.Dala jsem jí jméno Bobina. Mamka udělala terárium, kameny, žárovku, na zimu se Bobina zazimovlala do lednice, v létě měla ohrádku na zahrádce. Byla ale tak mazaná, že se podhrabávala a utíkala. Na druhou stranu ale hloupá, že jenom k sousedům na kameny, kde se vyhřívala. Po čtyřech letech ji na mě vyprosila kamarádka od veterinářky, která se zabývala chovem želviček, a tak Bobina odešla za lepším.

Dokončila jsem základku a šla na školu a na privát. Bez zvířete jsem nemohla být, tak opět kočka - Azorek. Po ukončení školy, Azorek zůstal u domácích, hrozně si ho oblíbili.

Mám tak hodné rodiče, že mi koupili byt. První obyvatel jsem byla já a koťátko-kočička Agáta. Po dvou měsících ji přibyl kamarád - Timeček - nalezenec. Micikové dováděli, musela jsem je na noc zavírat do jiné místnosti, abych se vůbec vyspala do práce.

Když byl kočkám asi rok, dostala jsem od bráchy potkana - samici, plnou mladých. Narodilo se jich 12.

Kočky zbystřily a celé dny seděly u klece a pozorovaly. Když se jim konečně povedlo otevřít packama klec, tak mladí potkánci zalezli pod skříně a čekali než dojdu z práce. Všichni to přežili. V tom je pud sebezáchovy a kus inteligence.

Potom jsem přišla o práci a byla jsem nucena změnit  bydliště, kvůli zaměstnání.

Potkánci šli zdarma do Zvěrimexu, kocour k mamce, a  kočičku Agatu jsem vzala s sebou do Strakonic.

Žijeme si dobře, příští rok si chci vzít hypotéku, koupit chalupu ,a konečně si pořídit vysněného koně, neboť si myslím že patří mezi nejiteligetnější zvířata.

Toť můj názor, ale nikomu neberu jiný....

Přeji všem zvířátkům i čtenářkám hezké dny a hodně lásky.
Miruša.

Haf, já teda koně nemusím. Panička je má moc ráda a když na nich jezdí, občas mě vezme do sedla a to se mi líbí, ale ze země jsou na mě moc velcí.

Jaké zvířátko považujete za nejchytřejší Vy? Určitě to Vaše! Napište nám o něm na redakce@zena-in.cz a klidně pošlete i fotku!

Reklama