Milá Bibiano (a možná i další),

 

dovoluji si adresovat svůj příběh Vám, ač se vůbec neznáme. A možná i dalším. Ve svém životním příběhu (pozn. redakce ZDE) pláčete nad mužským, který vás zradil, pustil k vodě či dal vám kopačky, je asi jedno, jak to nazveme, že?! Vy si ale neuvědomujete, že máte vůči němu jednu výhodu – jste svobodná, nemáte mezi sebou žádné závazky. Jste mladá a na začátku svého profesního života, tak prosím Vás nesmutněte. On vám za to nestojí, můžete být ráda, že vám dal najevo, jaký je, a to ještě předtím, než jste se vzali.

 

Ono totiž může být vždycky ještě hůř.

 

Je mi skoro padesát, vdávala jsem se na tehdejší poměry vcelku „stará“, ale to mi nevadilo. Čekala jsem na toho pravého, na otce svých dětí. Floutkové mne nezajímali. Rok 1989 nás zastihl už jako rodiče tříleté dcery a na počátku devadesátých let manžel využil svých zkušeností z obchodu a založili jsme si vlastní firmu. Dost brzy jsem odešla i ze svého původního zaměstnání, dohodli jsme se totiž, že v nové firmě budu mít na starosti reprezentaci firmy – společenské události, atd.

 

Časem mne ale přestalo bavit být věšákem na poslední módní novinky, přišla jsem si neužitečná, hlavně sama vůči sobě. Snadný život, řeknete si, ale já chtěla víc. Využila jsem jedné příležitosti a rozjela svůj vlastní byznys, manžel mne podporoval, aspoň měl doma spokojenější manželku a Sára maminku. Manžel mi sám v mým podnikatelských počátcích navrhl, abych ušetřila náklady, že založí účet na mé jméno, ale na naši společnou firmu, rovněž budu moct využívat firemní auto, telefon. Prý berňák je hamižný až dost, tak proč nevěnovat pár peněz na dobrou věc. Ach, já husa hloupá, naivní, slepá.

 

Jak jsem svoji internetovou firmičku rozjížděla víc a víc, vídala jsem manžela míň a míň, až jsme se doma míjeli. Ale nemyslete si, na Sáru jsem si ovšem vždy udělala čas, kdybych selhala jako máma, vyčítala bych si to do konce života.

 

A, milá Bibiano, jednoho dne se stalo, že nastalo temno, a to doslova. Na mé stránky jsem se nemohla přihlásit, telefon nefungoval, v obchodním domě mi řekli, že moje kreditní karta je neplatná. Román? Ne!

 

Volala jsem hned manželovi, co se děje, ale nezvedal mi ani mobilní telefon. Večer, když jsem se celá zhroucená běžela svěřit a postěžovat si, jen mi řekl, že jsem si asi nevšimla, ale už si nemáme co říct, ale že mi děkuje, protože jsem mu vybudovala internetový obchod, jaký vždycky chtěl.. Najednou tam stál přede mnou tvrďas, obchodník, který mi vlastně říkal, že na svou vlastní manželku ušil boudu. Když jsem apelovala na jeho čest, akorát se mi vysmál, že cti se nenají.

 

Najednou o nás nestál, ani o Sáru. Ano, ani o dceru. Skoro ze dne na den jsem spadla na nulu (aby se ukázal ne v úplně špatném světle, dostala jsem odstupné) a abych nás se Sárou uživila, brala jsem jakoukoliv práci. Bylo to těžký, fakt těžký, ale v duchu jsem to nevzdávala. Manžel mi sice sebral internetový obchod, ale nemohl mi vzít jedno, a to zkušenosti.

 

Vybudovala jsem nový podnik, od píky. Trvalo mi to tři roky, než jsem mohla říct, ano, uživí nás to. A mou největší satisfakcí je, že svému exovi (jinak mu neřeknu) chystám na Vánoce zvláštní přání – výpis ze svého bankovního konta. Hezky mu to zarámuju a pošlu kurýrem. A jestli se mi opováží gratulovat, pošlu ho do háje.

 

P.S. Telecí leta Sáry mi dávají zabrat víc než obchodní jednání :-).

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY