Když se zamilujete, nepřemýšlíte o řadě věcí. To má tak snad každá žena. A příroda to vlastně zařídila dobře, protože jinak bychom asi jako lidstvo už dávno vymřeli,“ směje se svému vlastnímu úvodu sympatická Zdena, jež se nám svěřila se svým na první pohled banálním příběhem. Hned na začátku také hlásí, že si je vědoma, že její příspěvek naštěstí není žádné drama. Na druhou stranu i takové „maličkosti“ dovedou ubírat energii.
 
Myslím, že až na výjimky je každý muž svým způsobem velmi pohodlný. Do uklízení se zkrátka chlapi musí honit, aspoň většina kamarádek to tvrdí,“ říká mladá žena, která to ovšem u toho svého už vzdala.
 
Dokonce jsme se kvůli nekonečnému bordelu, který kolem sebe šíří, už párkrát rozešli. Prostě mi ruply nervy a odešla jsem. A pak se zase vrátila, protože ho prostě mám ráda a těší nás být spolu. A nakonec jsme se i vzali,“ komentuje věcně průběh jejich vztahu.
 
Zdena nevěří na to, že by se její partner změnil, ani se o to už nepokouší.Všechny kamarádky mi říkají, že jsem slabá, že to chce pevnou vůli jako když cvičíte psa,“ směje se tomu přirovnání a dodává, že jí je proti srsti svého milého věčně napomínat a peskovat.
 
Samozřejmě že jsme o tom snad stokrát mluvili. Někdy jsem vylítla a práskla dveřmi, ale fakt jsem se snažila i rozumně a v klidu vysvětlit a ukázat. Nicméně se zdá, že přes to nejede vlak. A tak kolem sebe po bytě trousí všechny ty věci, které jsou součástí jeho života. A teď už i mého. Ať už jde o zpocené věci z fitka, které si zvesela smrdí v tašce, dokud je neobjevím, nebo různé kutilské nářadí, které musí být stále po ruce a ležet na tom místě, kam on to před časem položil. A ne, opravdu to není ten kufřík na nářadí, který jsem mu koupila vloni k Vánocům. Prostě leží tiše a urputně v hromadě rybářských časopisů na konferenčním stolku, mezitím občas posmrkaný látkový kapesník, který jsem včas nevypozorovala. Stejně jako snad tisíc jiných věcí, které potřebuje občas k životu,“ povzdychne si a místo vyjmenovávání dalších věcí mávne odevzdaně rukou.  

Paradoxem je, že Zdena přiznává, že ona sama celý život patřila do skupiny žen, které jsou pořádkumilovné poněkud nadmíru.Už na koleji jsem tím štvala svoje spolubydlící a mamka mi s úsměvem často připomíná, jak jsem jako školačka nešla spát dřív, dokud jsem neměla všechny věci urovnané. Prostě pedantský zrozenec Panny, kterého přímo fyzicky BOLELO, když byl někde nepořádek a měl nutkavou potřebu to dávat do pořádku,“ usměje se a rozhodí odevzdaně rukama, že za to jako nemůže. „To, že nyní se vracím do chaosu plného věcí, provizorně uskladněných na všech volných plochách či v různých krabicích, o které zakopávám, beru jako nezbytnou daň za to, že žiju s chlapem, který mě má rád, je s ním zábava a učí mě užívat si života,“ uzavírá své vyprávění s tím, že její vnitřní boj s vrozenou pořádkumilovností samozřejmě pokračuje. 

Přečtěte si také: 

Reklama