Byl pátek třináctého, ubíhal mi třináctý rok manželství a já, která třináctého slavím narozeniny, už jsem nevěděla jak dále.
Vždycky jsem četla knížky, ale román na téma „Láska a nenávist“ mi připadal jako něco, co se stává jen vymyšleným hrdinkám a hrdinům.
Snad u mé sousedky z pátého patra se změnila láska na nenávist, když jednou zrána vzala manžela po hlavě pánví a on si ji musel nechat na chirurgii krčské nemocnice ozdobit pěti stehy. Dobře. Jí ano, ale mně? Absolutní blbost!
Proplouvali jsme životem jako ukázkový pár. Můj muž nás živil, rozvíjel firmu a já byla doma u plotny a jeho papírů (dělám účetnictví). Krása, řekne si každá druhá. To bych brala. Ale já potřebovala alespoň občas mezi lidi. Rozhodně nejsem feministka, ale v patriarchátu jsem žít nechtěla.
V podvědomí jsem nacházela hlodajícího červíčka, který mi říkal, abych to řešila. Zdaleka už jsem se nechovala jako dříve a byla jsem stále podrážděnější.
Manžel se vracel večer vystresovaný z práce, ze starostí kolem svých dvou firem. Nechtěl nic řešit a měl pocit, že ho otravuji malichernostmi. Role jsme měli dávno rozdělené. Jako manželka a matka jsem měla na starost děti, domácnost. Odvážela jsem je do školy, školky, na tréninky, do kroužků. Hlídala jsem, aby bylo vše poplaceno (dával mi na to peníze). Domácnost ležela na mých bedrech, včetně všech starostí ohledně přestaveb, řemeslníků apod.. On tohle řešit nechtěl a nebude. Nikdy.
Tak dlouho jsem hrála hru, jak on je dokonalý živitel rodiny a skvělý podnikatel, až jsem se chytla do pasti.
Osamělé večery jsem trávila s lahví červeného vína. Dobrého kvalitního vína. Můj muž už několik let alkohol nepil, jelikož nechtěl, aby mu pití zabraňovalo v rozrůstání jeho firem….
Ukázkové soužití začalo mít trhliny. Začaly hádky jednou týdně, pak dvakrát… Málem se pokusil vztáhnout i ruku. Nakonec padala taková slova, že mladší syn měl ve školce slovník jako dlaždič a ten starší ho doma mlátil. Pohodička!
Použila bych téměř básnické přirovnání: Byli jsme jako oheň a voda - on vzplál, já zasyčela. Začal utíkat z domova. Když se vrátil, já se tvářila uraženě. Všechno špatně, jistě, dnes už to vím.
Chci proto říci všem, které jste v podobné situaci, zabrzděte dříve, než budete sedět v manželské poradně a tupě zírat do očí psycholožky, která vám vysvětluje, jak se může láska změnit v nenávist.
A věřte, že se to může stát z minuty na minutu. V osudný pátek třináctého, při jedné z hádek, kdy mi manžel opět dával najevo, jak on je skvělý a já – škoda mluvit.....! Jsem nervózní, pořád nespokojená, řeším a otravuji ho malichernostmi ohledně dětí a domácnosti, nedávám mu volnost… Tma před očima, vystartovala jsem po něm.
Vylítla jsem a začala ho mlátit. Tu šílenost jsem udělala. Nikomu se nic nestalo, ale ve mně se něco zlomilo. Najednou jsem zjistila, že ten bůh, kterého jsem milovala dvacet let, je taky jenom člověk. A že oba už máme společného života dost.
Ptala jsem se od té doby stokrát, tisíckrát: „Je to ta krize, o které jsem četla a slyšela? Musí zákonitě přijít v každém manželství? Nebo jsme jen my dva divní, že nedokážeme žít v harmonickém manželství padesát let jako jiné páry? Kdo tohle ví?“
Tohle jsem vám chtěla napsat, milé čtenářky, manželky i milenky. Je to tak, láska a nenávist k sobě mají hodně blízko.
Nový komentář
Komentáře
Janinas: Teď budu asi ošklivá, ale k čemu je takový manželský život? Ve všední dny bývá tvůj manžel v práci až do noci a o víkendu v hospodě. Evidentně se jen míjíte ve dveřích... Manžela sice donutit k včasnějším návratům nedokážeš (aspoň to tak píšeš), ale problém vidím spíš v tom, že chtít být brzy doma by měl i on. A pokud to snad nejde ve všední dny, měl by dát vztahu přednost před víkendovým pobytem v hospodě. Nic mi do toho není, ale stejně se zeptám - proč spolu pak dva lidé žijí? Jde snad o sílu zvyku? Neumím si představit lásku k někomu, s kým bych vlastně ani nebyla.
Ale každý člověk má jiný životní postoj.
Syrale #24, presne ta tak, kdyz se mi neco nelibi, tak se snazim to zmenit. Podotykam, ze i ja jsem odesla z jednoho manzelstvi a stalo me to dost sil s malym deckem, ovsem ne z duvodu o jakych pise Sarka ale proto, ze me manzel otloukal jako pistalicku a zahybal prvni ligu, takze popis muze pani Sarky mi zni docela prijatelne. Proto si dnes vazim hodneho chlapa, ktery sice je workoholik, ale ten cas, ktery spolu travime je bohate naplneny a o tom to je, nekdo vedle sebe muze drepet cele odpoledne a je tam hlucho. Taktez moje sestra s manzelem, oba podnikaji a pracuji velice tvrde, dcery maji na vysoke, takze je to dlouholete manzelstvi, ovsem kdyz je clovek pozoruje, pusobi jako dva pubertalni zamilovani cvoci, proste to tam je. Jestli byla Sarka tak hluboce nespokojena, mela to resit, treba i rozchodem, jenze to tady zase budete rvat, ze v manzelstvi byly deti a kvuli nim ne....porad dokolecka
Vztahy jsou složitý.Tady v tom případě má každý pocit, že pravda je na jeho straně a ani jeden se neumí vcítit do pocitu toho druhého.Manžel nechápe, na co si manželka stěžuje, když přeci zabezpečuje rodinu a vydělává peníze.Manželka má dojem, že ji muž neocení tak náležitě, jak by měl.Stará se přeci o děti, chod domácnosti a "taxikaří".Je to jen o vzájemné toleranci a domluvě, ale mám pocit, že tady to nepůjde tak lehce.
Gabi:
presne tak
A mam pocit, ze nektere pisatelky maji doma workoholiky jak vysite
Léthé:
tyyyy housenko....
Není třeba dělat z malé housenky, velkou housenku
.
.
.
Vypni sporák a najdi si nějaké záliby. Třeba jen jednou, dvakrát týdně. Pokud je manžel tak úspěšní podnikatel, jistě si můžeš dovolit hlídáni. A neptej se ho, jestli můžeš tam a tam. Prostě mu to jen sdělíš a jdi. On si zvykne a když ne, pak můžeš vytáhnout tu pánev
Ani ten nejstarostlivější manžel si nezaslouží puťku domácí
Gabi: to záleží jen na tom, jaký je vztah mezi vámi dvěma...nezáleží na tom, kolik času spolu trávíte, někteří lidi jsou spolu, ale vlastně jen vykazují fyzickou přítomnost a spolu vůbec nekomunikují.Jde hlavně o to jak je tohle soužití nastartováno-když jsou lidé zpočátku zvyklí být hodně spolu a pak se to změní, tak se vzájemně odcizí.Ale když je to už na počátku tak, že každý má nějaké ty své aktivíty a když jsou spolu, tak spolu taky komunikují a dělají, co je baví, tak nemají problém.
Někter rady zněly: najít si svojí zábavu, jezdit s dětmi sama, neotravovat chlapa s domácností, být ráda, že vydělává .... hmmmm ...., ale když je to tak pořád, jaký má takové manželství smysl??? To je lepší, když bude žít každý sám
.
Nemám ráda, když někdo tvrdí, jak se ženská: "obětovala pro rodinu a děti" a chlap: "musel dřít a vydělávat, aby je uživil". Kecy - kdo je k tomu nutil? Někdy se z prostředku stane cíl, každý jede ve svém "tunelu" a nějak mu uniká, že se třeba změnily okolnosti.
A také striktní rozdělení rolí je velice nebezpečné (mnoho partnerů si to na začátku neuvědomuje): prostě oba partneři by měli být nějakým způsobem zainteresováni do všech problémů týkajících se jejich rodiny - ať jsou to finance, výchova dětí nebo domácnost - je třeba se domluvit a také je možné to v průběhu vztahu měnit a přesouvat podle momentální situace, ale bacha na stereotyp.
Jo a o té Šárce ten můj samozřejmě taky vykládá, že ji pálí dobrý bydlo, ale to jsou prostě chlapi. Ona na druhou stranu tomu svému zajišťuje dokonalý servis, což třeba já nestíhám, když pracuju spolu s manželem.
Šárka mi připomíná jinou Šárku, manželku kamaráda mého manžela, ta je taky v podobné situaci. Můj manžel o ní říká, že ji pálí dobré bydlo, ale tak to není. Je sama na 3 děti, stará se o dům, zahradu, obstarává manželovi různé pochůzky a on je často přes týden pryč, přijede v sobotu ráno, v neděli večer už zase odjíždí někam do hotelu na opačný konec republiky... Vydělává relativně dost peněz, ale za jakou cenu. Rodinu skoro nevidí. Už mu to taky začíná vadit, navíc má na krku hypotéku, to se pak blbě mění pracovní nasazení.
Pettys: to já zas jezdím s dcerou na dovolenou sama úplně nejradši, jezdím s ní od jejích 4 let každý rok a dnes je jí 13.
Pro mě je ideální partnersví na dálku, teď mám přítele, který žije v zahraničí a vidíme každý druhý víkend.To je pro mě ideální stav.
a... 39: Nechci mít manžela pořád za zadkem, ale brala jsem si ho jako životního partnera, tak bychom něco společného asi mít měli. Scházet se občas v posteli za účelem soulože a jinak si žít každý po svém možná někomu vyhovuje, mně tedy ne. Jet sama na dovolenou mě už vůbec neláká, těžko se seznamuji a jen tak se na někoho přilepit pro mě nepřipadá v úvahu.
a....: ano, taky to jde, ale ne pořád ...
...samozřejmě ano. Lidi mění svůj žebříčk hodnot během života. Ale obě strany by měly být přístupné kompromisům a jen tehdy je možné spolu dále být...
myslím, že dáma měla na svého manžela nepřiměřené nároky...
když se někdo nudí a má přebytky energie, tak se ten vztek a nespokojenost obrátí proti tomu, kdo je první na ráně...
jinak absolutně nerozumím tomu, proč některé ženy potřebují mít toho svýho chlapa furt za zadkem,proč někam odmítají jít bez něj,proč se samy večer doma nudí, proč nejedou např. samy s dětmi na dovolenou(když ten jejich nemá čas)-tohle v životě nepochopím
atani: o tom to vlastně je, Šárka se cítila sama. To není o kamarádkách a koníčcích, ty manžela nenahradí. Chtěla s ním prostě trávit více času, mluvit o běžných věcech v domácnosti, dětech, chtěla prostě žít s ním SPOLU. Takhle žili sice spolu v jedné domácnosti, ale každý jel na "jiné koleji".
Hádky sice nic nevyřeší, ale někteří chlapi prostě neslyší, co jim říkáte. A pak se diví, že ženská vyvádí ...
Já Šárce rozumím ...
Také trávím všechny večery sama doma. Je mi z toho smutno, ale vím, že nijak nemůžu donutit svého manžela, aby byl večer doma s rodinou. Přes týden je v práci, vrací se až v deset nebo v jedenáct a přes víkend je každý den v hospodě. Je to hrůza, ale nedá se s tím nic dělat. Pokud on sám nechce, nikdo ho k tomu nedonutí. Ještě, že máme doma internet a televizi. To jsou nejčastější společníci mým večerů.
Ve spoustě příspěvků si stěžujete,že manžel znevažuje domácí práce a starosti s dětmi.Asi jste mu nedořáli to potěšení starat se pár dnů o celou domácnost.Když se měl narodit syn,byla jsem 2 týdny v nemocnici.Manžel se musel postarat o 20ti měsíční dceru,uvařit,vyprat,uklidit a pracovat na zahrádce.Sklízel broskve,tchýně je pak zavařila.Ví dobře,co domácnost obnáší a nikdy si nedovolil domácí práce znevážit.Když by si to vyzkoušel každý chlap,bez pomoci příbuzných,rychle by změnil názor.
Lesana 29: Taky mám rezervovaný pro rodinu jeden den o víkendu a taky často poslouchám, jak by bylo důležitější dělat něco jiného. Docela závidím holkám, které mají manžely, kteří se opravdu a dobrovolně účastní rodinného života.
Ten můj tvrdí, že mu nedopřeju relaxaci, protože s námi si nikdy neodpočine. Když někam vypadnu s holkou sama, celý den se válí. Najednou nemá nic na práci. Já se válet nemůžu, protože přece nemám žádnou důležitou funkci ve firmě a blbosti kolem rodiny mě unavit nemůžou.
ad.astra:
