Denisa jako samoživitelka nemá peněz nazbyt. O to víc jí přidělávala vrásky otázka, co se čtyřletou dcerou o prázdninách. Na tábor ji v tomhle věku ještě posílat nechtěla. Kromě toho by stejně byl nad její finanční možnosti. A příliš velký vítr v rozpočtu by jí udělal i tábor příměstský. Dala by dohromady peníze s bídou na jeden týden. Čím víc se prázdniny blížily, tím bezmocněji se cítila. A nebyla sama.
„Když jsem tehdy šla pro Editku do školky, musela jsem na ni nějakých patnáct minut čekat v šatně. Něco s paní učitelkou a ostatními dětmi domalovávala. A tak jsem se dala do řeči s maminkami, které tam čekaly se mnou. Povzdychla jsem si mezi řečí, že se netěším na prázdniny, a část z nich se přidala. Byly na tom jako já. Buď neměly peníze, nebo odvahu vyslat tak malé děti samotné pryč,“ vzpomíná Denisa, které to začalo vrtat hlavou. Co kdyby si vypomohly navzájem?
Druhý den zkusila oslovit jednu z maminek, kterou znala o něco lépe. Editka se kamarádila s jejím Tomáškem. Věděla, že i ona je bez partnera a do práce musí. „Navrhla jsem jí, že bychom si mohly děti navzájem pohlídat. Tak by každá z nás získala aspoň týden, kdy by mohla chodit normálně do práce. Přišlo jí to jako dobrý nápad a hned se o něj podělila s další maminkou - svou kamarádkou. Takhle to šlo dál, až nás nakonec bylo pět maminek a sedm dětí na hlídání,“ usmívá se Denisa.
Zdroj foto: Shutterstock
V praxi to funguje tak, že každý týden má na starosti hlídání všech dětí jiná maminka. Schází se ráno u ní doma a ona s nimi absolvuje domluvený program. „Pečlivě jsme všechno předem naplánovaly. Program je daný tak, aby byl mezi nás všechny spravedlivě rozdělen. Máme plány pro případ pěkného počasí i deště. Jezdíme na výlety po okolí, chodíme na procházky, do herniček, na hřiště, na zmrzku… Leckde dostáváme i skupinové slevy na vstupném, pokud se platí,“ směje se Denisa s tím, že děti si to zatím skvěle užívají.
„Já už mám svůj týden úspěšně za sebou. Jasně, někdy je to se sedmi dětmi náročné, umí se dost rozparádit nebo i pohádat. Třeba na hřišti člověk neví, kam dřív skočit. Pak naštěstí pomáhají i starší sourozenci. Ale většinu času si spolu vyhrají, zabaví se mezi sebou,“ popisuje své zkušenosti Denisa, která je na svůj nápad s „aliancí maminek“, jak uskupení pracovně nazvaly, pyšná. Věří, že v něm budou pokračovat i příští rok.
Zdroj informací: respondentka Denisa
Čtěte také:
- Varujte své děti. Vypadají jako borůvka nebo rybíz, ale mohou i zabít
- Tchyně se ukázala jako pěkný sobec, odmítla si kvůli vnoučatům vzít pouhý týden dovolené, zlobí se Alena (37)
Nový komentář
Komentáře
Také jsem tak trochu vyzrála díky tomu, že jsem objevila dětské chytré hodinky https://www.armodd.cz/detske-chytre-hodinky/ , díky GPS kterou hodinky mají dokážu kdykoliv sledovat polohu svého dítěte, ale také historii tras. Stejně tak mohu na hodinky kdykoliv zavolat a dítě si také může z hodinek zavolat na přednastavená čísla.
Včera jsem viděla u šaliny maminku s 5 výletníky ve věku 4 - 8. Děti měly batůžky a vypadaly, že se těší, jely nejspíš na přehradu, tam je vyžití pro děti dost. Dokonce ani nedělaly v šalině kravál. Tak pokud jsou maminky kamarádky a děti se znají, proč ne?
Náhodou, za mě super nápad.
Až moc mi to připomíná navrhovanou novelu o sousedském hlídání dětí. Článku ani údajné respondentce nevěřím za mák. Ne, své děti bych rozhodně na celé dny nesvěřila cizí ženě ani bych si ke svým třem nepřibrala houf dalších. S vlastními, ať v počtu jeden, tři nebo pět kusů, můžete předvídat reakce a chování dětí, máte jasná pravidla např. u silnice, na hřišti atd. Když jsem párkrát měla na starosti další jeden až dva kousky, stresovala mě právě nejvíc zodpovědnost za cizí děti.
Zdá se mi to jako vymyšlené. Já osobně bych si cizí děti na starost nevzala. Sedm dětí! Jak to mají ošetřeno po právnické stránce. Co odpovědnost? Kdyby se některému dítěti cokoliv stalo? Nevěřím tomu projektu.
Perfektní nápad.
Dodatek, nemůžu si pomoci, ale článku tentokrát moc nevěřím. Projela jsem na výletech s dětmi ledasco, a mít pod dozorem více dětí naráz, když zároveň sledujete dopravní prostředky, odjezdy, kde je které dítě, ať se drží za ruce, nikam neskočí, neodejdou, to je docela únavné. Tady je řeč o sedmi dětech, týdně v kuse, podle mne je to vymyšlené. Možná stačilo držet se při zemi a napsat, že se dámy střídají a jsou dohromady děti čtyři. To bych ještě věřila. Sedm dětí a jedna matka, to je více, než má v naší školce na starost vystudovaná pedagožka. Pět dětí na jednu dospělou sílu. A to je obdivuji. Podle mě je respondentka Denisa kecálek.
Jsem dost odolná na počet dětí, které mám najednou na starost :D. Ale do tohoto bych nikdy nešla. Sedm dětí, z toho tedy šest, které nejsou moje? Díky, to mi zavání potížemi. Nejsem úzkostlivá, zvládám sama pět dětí na koupališti, výlety, cesty vlakem, cokoliv. Ale všechny moje. Znám je jako své boty, a i tak mě semtam překvapí a musím se rozhodovat v milisekundách, aby se něco nestalo. A sedm dětí naráz, to je strašný záhul. Ten potenciál, že se stane neštěstí, je tak velký, že bych do takové hurá hlídací skupiny dítě nikdy nedala. Na dvě hodiny odpoledne ke kamarádce na zahradu, na dětskou narozeninovou párty, kde je deset dětí a dva dospělí (rodiče oslavence), to ano. Na celý den, k někomu, kdo má sám jedno, dvě děti, a žádné dlouhodobé ( a pokud možno oficální a pojištěné) zkušenosti s hlídáním více dětí, ne. Bezpečnost mých dětí je nadřazená všemu.
Teda, na první pohled se to může jevit jako praktické řešení, ale na ten druhý to zavání malérem. Do toho bych nikdy nešla. Své dítě bych nesvěřila nikomu jen proto, že je to známá kamarádky, ba ani snad té kamarádce ne. Určitě tam není žádné pojištění pro případ nehody, jakékoliv a ty opatrovatelky nemají (myslím) kvalifikaci na hlídání dětí po celý den. Určitě tam taky není ranní filtr. Nene, tohle za mě vůbec.
Takhle to šlo dál, až nás nakonec bylo pět maminek a sedm i i i i i i i i i i i i i i
Kromě toho nevím, co se řeší - v mateřské škole nejsou dva měsíce prázdniny. Školní rok trvá od 1.9. do 31.8. následujícího roku. Pokud ředitel/ka omezí nebo přeruší provoz, děti jdou do jiné školky. Neslyšela jsem nikdy o tom, že by byla školka zavřená celé prázdniny.
To může fungovat do té doby, než se něco stane. A to je jen otázka času, protože jeden člověk na sedm malých dětí je riskantní počin. Dřív nebo později se některé dítě zraní, opaří, spadne, ztratí se a bude průšvih na světě. Hlídací paní nepochybně není pojištěná, protože na to ani nemá kvalifikaci, aby mohla dělat chůvu, nemá na to doma podmínky, aby tam mohla mít tolik dětí, a zodpovědnost za to dítě mají pořád rodiče. To, že ho dali na hlídání cizí osobě, nikoho nebude zajímat, za újmu na zdraví potomka budou pořád popotahovaní oni sami. Teď proběhl médii případ, kdy rodiče dítěte, které jim spadlo do vodní nádrže a jen s velkým štěstím se neutopilo, dostali podmíněný trest, protože zanedbali svoje povinnosti a nepostarali se dostatečně. Osobně bych si to na triko nikdy nevzala, mít na starost tolik cizích dětí.
Se sedmi dětmi, které ani pořadně nezná jede na výlet. Tak na to bych si netroufla. Měli sme i pět vnoučat najednou, i třeba týden. Ale byli sme na ně s mužem dva a znali sme je od narození. A hlídat cizí děti je i velká zodpovědnost. A i s toho může byt pěkný průšvih.
Bydlím v malém panelákovém bytě. Nedokážu si představit kam bych uložila sedm dětí na spaní a co bych jim vařila a v čem bych to vařila. Ani netuším jak bych to řešila třeba ráno, když by chtěly všechny děti na záchod. Jme v našem malém bytě 4 a je to až až. Takže pro mě je představa tolika dětí úplně hrůzostrašná. To bych dala možná tak jeden den a víc ani náhodou.