„Každý rok to bylo stejné. Co koupíme babičce a dědovi? Co vybrat čtrnáctiletému synovi a sedmnáctileté dceři? Čím udělat radost manželovi? A ta největší tragédie – která ženská by chtěla znovu dostat hrnec do kuchyně nebo třeba vysavač? Jasně, jde o potřebné věci. Ale že by to byl dárek čistě pro mě, pro radost?“ krčí rameny Zdena, která však na tyto každoroční starosti vyzrála. Doma před třemi roky zavedla systém nákupu vánočních dárků, s nímž souhlasí celá rodina. Žádnému členu domácnosti tak po roztrhání balicího papíru nehrozí zklamání. Jak to funguje?
Foto: Shutterstock
V čase adventu se na poličce v předsíni objeví šest neprůhledných kasiček se jmény jednotlivých členů domácnosti. Tam pak ostatní tajně a dle svého uvážení umísťují tolik peněz, kolik chtějí do dotyčného investovat. Před svátky si pak každý svoji pokladničku otevře a výtěžek investuje do dárku dle svého uvážení.
„Pravda, přesně víme, co pod vánočním stromkem rozbalíme. Ale o překvapení přesto nezůstaneme zcela ochuzeni. Netušíme totiž, co si každý z nás vybral. Takže pak spíš koukáme jeden k druhému, co vybaluje,“ směje se Zdena a nemůže si nový zvyk vynachválit. „Kdybychom měli malé děti, praktikovat by to asi úplně nešlo. Ale mezi dospělými a puberťáky je to ideální způsob, jak si užít Vánoce bez nervů a případného zklamání,“ dělí se o zkušenosti Zdena a přiznává, že jediný problém byl s jejími rodiči.
„Nejdřív nechtěli tenhle způsob přijmout, že je to divné. Ale vždyť oni stejně i před tím dávali nejčastěji peníze do obálek, tak co? A pak taky první rok přišli s tím, že si za peníze koupili poukázku do potravin. To jsme jim ale zamítli. Pravidlo zní, že to musí být něco pro radost, ne příprava na klasický sobotní nákup. A tak už další rok pořídili novou televizí,“ usmívá se spokojeně Zdena.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Způsob, jakým trávíme Vánoce se liší stejně jako i různorodost našich tradičních bramborových salátů. Každá rodina má svůj způsob, včetně svých převzatých či nově vytvořených rituálů. Někde ve společenských slavnostních oděvech, jinde v teplácích.
I způsob obdarovávání a následného rozbalování dárků se liší. Jsou rodiny, kde si každý zvlášť rozbaluje svou hromádku, jinde je věnována pozornost všech každému rozbalovanému dárku.
V každém z nás je stále kousek dítěte, které miluje překvapení… A Vánoce by měly být právě tím tajemným a kouzelným časem, kdy se těšíme na překvapení druhých, když náš dárek rozbalí a také my, když rozbalujeme dáreček záhadných tvarů a hádáme co to asi může být…
Způsob, který vymyslela Zdena, samozřejmě zajistí splnění přání bez obav a rozladěnosti z nevhodného dárku. Pokud toto vyhovuje celé rodině, je to v pořádku. Ale Vánoce mohou být i o nečekaných překvapeních – o to více radostných. Pokud se v rodině navzájem vnímáme a dobře známe, nemyslím si, že je těžké strefit se do vkusu či potřeb obdarovaného. Nevidím zásadní rozdíl v daru“ potřebném, nebo „jen pro radost“, pokud si to někdo opravdu přeje a třeba z nedostatku financí si to nemůže sám dovolit zakoupit.
Je mnoho párů či celých rodin, kdy udělá radost právě praktická a potřebná věc. Bylo by krásné, kdybychom si mohli kupovat věci opravdu jen pro radost. A radostí je už jen fakt, že nás chce někdo obdarovat.
K Vánocům patří i naše kreativita. Jak ve vymýšlení dárků, tak i ve způsobu zabalování...Výzdoba, stolování... Jsou to důležité podněty a inspirace pro naše děti. At už je náš způsob trávení Vánoc jakýkoli, měl by být pro všechny členy rodiny radostný.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Mně se to nelíbí. Tím neříkám, že je to špatné. Někomu se to líbit zajisté může, a nechť si to užije. Teď hovořím výhradně za sebe, a já bych o tohle nestála. Protože v tom vidím přístup "tadyhle máš obolus a něco si kup, já jsem línej něco pro tebe vymýšlet a stejně bych se ti netrefil do vkusu a vůbec, je to jenom povinnost, že jsou ty vánoce, opruz neskutečnej, tak šup peníze do prasátka a hotovo".
No a když už bych náhodou byla přehlasována demokratickou rodinnou většinou (jinými slovy postavena před hotovou věc), tak proč bych si do prkýnka dubového nemohla koupit poukázku do potravin? Co to je za "dárek", když dostanu peníze, ale s podmínkama? Něco pro radost může být i šiška lovečáku, když na to přijde, a jestliže dostanu peníze a je mi přitom diktováno, za co to smím utratit, tak to je houbeles dárek. O to bych fakt nestála.
Mami, tati, koupím si dvě lajny kokainu?
Ale když jim to vyhovuje, jejich věc.