Jsem opravdu dobrá ve čtení z mapy. Když se jedná o to, někam dojet podle mapy, beru to jako osobní výzvu. Asi největší výkon jsem podala loni v létě, kdy jsem při nočním přejezdu úspěšne navigovala průjezd noční Ottawou v Kanadě. Můžu říct, že to nebylo snadné, protože na nějaké označování hlavních směrů si v tomhle městě nehrají a přehledová mapa v atlasu celé Kanady není moc podrobná. Ale zvládla jsem to bez zabloudění, a to už jsem měla za sebou téměř celonoční navigování.
Klasická situace je, když někam jdeme a já vím, že jdeme špatně, ale nikdo to nebere vážně. Výsledkem jsou pak moje vytočené nervy a několik kilometrů navíc.
Co mě dále vytáčí, jsou lidé, kteří než by přiznali, že neznají cestu, raději bloudí. Kdyby to svěřili odborníkům... Nevyčítám jim, že nemají orientační smysl, vadí mi, že nemají dost odvahy přiznat, že orientace nepatří k jejich nejsilnějším stránkám.
Ach jo. To určitě taky znáte, ne? :-)
Milá Elizo k tomuto talentu nepříliš danému ženám, které osobně znám, vám gratuluji.
A otevřeně přiznávám, že tedy nebloudím, jen někdy je ta zkratka delší a po horší cestě. No, co se dá dělat, pocestným se nedá důvěřovat. Snad jen když už je člověk fakt v řiti...
TALENT a ANTITALENT
Máte neobvyklý anti/talent?
Těšíte se ze své schopnosti, ale ostatním to vadí?
Dědíte v rodině anti/talent už celé generace?
Máte anti/talent, který vás tíží?
Nebo máte naopak talent, který vás vynesl až do nebes?
Mají anti/talent lidé okolo vás?
Měla jste talent jako dítě a promarnila jste svou šanci stát se hvězdou?
Nový komentář
Komentáře
Tajy miluji mapy a vyznam se v nich
já se taky vyznám dobře v mapách,naštěstí to můj muž ví a když někam jedeme tak se ode mne nechá s klidem navigovat.Horší to bylo když jsme jednou jeli s našimi přáteli a my oba seděli vzadu a ve předu seděli 2 mužský.
Ty lidi, kteří neumějí přiznat, že se ztratili... to myslíš jako chlapy, že?
Eviku:
Na to, že jsem žena, si na svůj orientační smysl taky nemůžu stěžovat (i když kvalit pisatelky asi nedosáhnu). A můžu říct, že mě vždycky potěší, že když někam jedeme společně s kamarádkou a jejím mužem, kamarádka vehementně (a marně) prosazuje mé navigování. Její muž ale samozřejmě vždy musí sedět vpředu, protože mu v autě přece bývá špatně... A jak to většinou dopadá? Po několika přejetých odbočkách ("Šak jsem ti říkal, že máš odbočit!" - "Ale až za křižovatkou!!!") se mapa stěhuje dozadu...
Jenom je mi záhadou, proč mi to nefunguje ve městě, kde jsem schopná se ztratit za prvním rohem.