Koncept, který se těší oblibě i v zahraničí, byl u nás zatím do nedávna znám jako kniho budky. Ty jsou lidem přeci jen známější než předávací police, protože jich po celé České republice začíná přibývat. Zato předávacích polic je zatím jen pár. Dvě od spolku Modřenec můžeme najít u obchodního centra Sázava v Modřanech a na Sofijském náměstí ve stejné části Prahy a další též na Praze 12, tentokrát na sídlišti Kamýk u obchodního centra Obzor. Dávat do nich podle tvůrců a místostarostky Evy Tylové můžete téměř cokoliv, co by mohlo mít ještě další využití. Lidé mají největší zájem o hračky, oblečení, brýle, starší nepoužité plánovací kalendáře, tašky, kabelky a v létě i o pokojové rostliny. Vypadá to, že jde o téměř spásný nápad. Věci, které by jinak ležely u popelnice, nyní najdou nový domov. Jenže jak to tak bývá, projekt má svá úskalí.

Myšlenka sdílení je známá tisíce let. Dnešní společnost má však sklony ke zbytečnému materialismu, který různými způsoby ničí naši planetu. A tak se není čemu divit, že se s přibývajícím zájmem o enviromentální problémy, stalo moderní záležitostí právě i banální sdílení věcí. Předměty sdílí mezi sebou i lidé, kteří by za normálních okolností neměli takový způsob bytí vůbec zapotřebí. Některým společenským trendům však rozhodně nelze nic vytknout. Lidé tedy sdílí své věci stejně intenzivně jako zážitky na sociálních sítích, ale na rozdíl od nich mají nějaký užitek. I když existuje velké množství různých online způsobů, jak sdílet, stále se najdou lidé, kteří touží po tradičním pojetí. Jednou z variant jsou tedy předávací police, které fungují na komunitním principu.

Na vlastní kůži


Protože nás nápad nadchl, rozhodly jsme se, že police vyzkoušíme. První z problémů, který jsme musely řešit, byl, že jsme se nikde na webu nedozvěděly, kde police přesně jsou. Například tu na Sofijském náměstí jsme nenašly vůbec, jednu jsme objevily náhodou a cestu ke druhé nám poradil náhodný kolemjdoucí. Zároveň nám prozradil, že na sídlišti v Modřanech bydlí teprve chvíli, ale polici už jednou využil. Nejprve jsme chtěly okamžitě odsoudit neinformovanost široké veřejnosti, ale pravda je taková, že police by měly primárně fungovat na principu komunitního sdílení. Takže pokud o ní vědí lidé na sídlišti, kde se nachází, je vše v pořádku. Pan Tomáš nám vzápětí však řekl, že se u police často sdružují bezdomovci, kteří věci ničí a rozhazují je po okolí, což se jeví jako reálný problém.

Musíme říct, že nás překvapily věci, které jsme v polici našly. Pár knížek v hrozném stavu, dva kusy dětských značně onošených kalhot, použité oční stíny a další věci ve stádiu rozkladu. Jediné, co bychom mohly využít, byly dvě skleničky. Na budce je sice napsáno, že by nic nemělo být položeno na zemi vedle ní, ale i přes to jsme zde našly v tašce deskové hry. Věříme, že sem byly odloženy s dobrým úmyslem, ale děti je budou těžko hrát po tom, co se na nich podepíše déšť. My jsme do police daly dvě nové knihy, starý nepoužitý plánovací diář, parfém, nové desky na dokumenty, boty, novou flétnu, kosmetiku, žehličku na vlasy a pár dalších drobností. Nezbývalo nic jiného, než se schovat v autě na přilehlém parkovišti a vyčkávat, co se bude dít. Po necelých dvou minutách už u police stály dvě holčičky, které s nadšením začaly rozbalovat flétnu. První tóny sice podle smíchu nezněly nejlépe, ale i tak za zvuku nové melodie odhopkaly domů. Za deset minut u police postává důchodkyně, která si se zájmem prohlíží desky na dokumenty, jež si následně také spokojeně vkládá do nákupní tašky. Druhý den jsme jely zkontrolovat, co v polici zbylo. A byly jsme překvapené, že z našich věcí vůbec nic!

Sdílení věcí policovým systémem je sice myšlenka plná dobra, ale má také svá úskalí. Lidé totiž nedokážou vyhodnotit, co opravdu patří do koše a co by mohl ještě někdo využít, i když se to zdá být relevantní. Špinavé dětské kalhoty v polici totiž zůstaly ještě další týden a není se vůbec čemu divit. Dalším problémem je neukázněnost. Police totiž rozhodně nemá v úmyslu, aby kolem ní byl nepořádek, který by zohyzďoval již tak nepřívětivé prostředí sídliště. Jenže pravidla nevysvětlíte všem a řešení taková potíž nemá. I tak je police skvělým nápadem, který ve větší míře dosáhne svého cíle. Věci udělají ještě někomu radost a mohou vyprávět delší příběhy. Ať jde o paní, která do desek na dokumenty založí výpisy z účtu, nebo o holčičku, která flétnu sice může za chvíli zahodit, ale může se z ní třeba také stát známá hudebnice.

Čtěte také:

Reklama