Přiznám se - jsem neplavec. Je to asi ostuda v mém věku, ale plavání je věc, kterou prostě neovládám, respektive ovládám jen z části. Asi by ze mě byl dokonalý potápěč, protože pohyb ve vodě vpřed mi jde docela dobře, jen namísto hladiny dokonale kopíruji dno...
Ale dost vtípků. Můj hlavní problém je, že si nevěřím, mám strach z hloubky. A protože si myslím, že mezi dospělými je spousta neplavců, rozhodl jsem se vyzkoušet, jak probíhá kurz plavání pro dospělé.
Na internetu jsem našel plaveckou školu Šipka a dohodl si telefonicky hodinu v bazénu na pražském Výstavišti...
Jak je to s kurzovným?
Protože dospělí jsou často vytížení, kurz funguje formou jednotlivých hodin, které si platíte při každé zvlášť, anebo si jich můžete libovolný počet předplatit a vybrat si je v podstatě také kdykoli. Zkrátka, co se plateb týče, je při kurzu absolutně individuální přístup, což mi přišlo (vzhledem k mé pracovní vytíženosti) úplně úžasné. Jedna hodina stojí 200 peněz.
Moje lekce
I když trochu plavu, chtěl jsem si projít kurz od začátku, nakonec jsem zjistil, že jsem dobře udělal, protože dělám při plavání spoustu chyb a bylo velice užitečné projít si to pěkně od píky.
Na hodině bylo asi deset nebo dvanáct lidí, kteří byli různě pokročilí (chodí sem třeba i lidé, kteří si chtějí jen zlepšit styl nebo kondičně plavat pod odborným dohledem). My úplní začátečníci jsme byli dva a dostali jsme jen pro sebe jednu instruktorku - tedy péče byla opět velice individuální.
1. krok
Vlezli jsme do vody a učili se ponořit si ramena. Měli jsme vyhrazené tři dráhy, takže jsme měli na mělčině dostatek prostoru. Byl to vlastně takový pětiminutový pochod v podřepu s předpažením.
2. krok
Když už jsme pochodovali o sto šest, začali jsme se učit správně dýchat. Nádech a vyfukování do vody. Tohle jsem třeba nevěděl a musím říct, že je takové dýchání - než se to člověk naučí - docela těžké. Přišlo mi, že voda klade docela odpor, že zkrátka nikdy nevyfouknu z plic docela všechno.
3. krok
Dalším krokem bylo chycení se okraje, zapření nohou a vyfukování vody s komplet ponořenou hlavou. Opět jsem měl stejný problém jako již při vyfukování při pochodu. Ale prý je to celkem normální a musí se to trénovat.
4. krok
Následovalo jakože splývání za držení se okraje bazénu na břiše. Zadržet dech, uvolnit se a pokusit se položit na hladinu. Stále mi padaly nohy dolů - chyba byla v tom, že jsem byl málo uvolněný, snažil se je tam narvat silou. Když jsem to pochopil, šlo to daleko lépe.
5. krok
Splývání na zádech. Dostal jsem pod hlavu nadnášedlo v podobě panáčka a měl se položit na hladinu. Zprvu šlo o to uvěřit tomu, že se zase nepotopím. Fígl je v záklonu hlavy - když se člověk snaží rvát hlavu na prsa, nikdy se na záda nepoloží, když naopak hlavu zakloní, voda ho pěkně nese a nemusí prakticky nic dělat. Jak mi vysvětlila instruktorka, znak je nejjednodušší plavecký styl - je to takový odpočinek na vodě, ústa máte stále nad hladinou.
6. krok
Když už mi šlo splývání na zádech s panáčkem pod hlavou, dostal jsem ploutvičky a začal se učit „kraulové“ nohy. Člověk nesmí mít „fajfku“ ani „baletní špičku“. Chodidlo musí být uvolněné a volně plácat zhruba na úrovni hladiny. Kmity jsou krátké a rychlé. Abych to dobře pochopil, vzala si mě instruktorka na břeh a vyzkoušel jsem si správnou polohu nohou a kmitání pěkně nasucho. S ploutvičkami jsem to pak ve vodě jednou rozjel tak, že jsem naboural do okraje bazénu...
7. krok
Splývání na břiše se čtverečkem, další pomůckou, kterou jsem dostal do ruky. Čtvereček v natažených pažích člověka docela dobře nadnáší, takže se dá splývat i s hlavou nad hladinou. Po chvíli jsem přidal „kraulové“ nohy a začal cvičit vydechování do vody.
8. krok - jen pro odvážné
Lekce pomalu končila a zájemci si mohli jít vyzkoušet hupsnutí do vody v hloubce 3,8 metru. Šel jsem, protože jsem si věřil, ale... I když mi instruktorka tvrdila, že nadnášecí žížala unese sto kilo, tváří v tvář hloubce jsem nakonec zklamal. Do vody skočila jen moje kolegyně - ale ona už to absolvovala podruhé. No, dobře, bez výmluv, jsem prostě na hloubku ještě srab...
Umíte plavat? Zkoušela jste někdy plavecké kurzy pro dospělé? Co je, podle vás, při plavání nejtěžší? Měla jste někdy strach z hloubky?
Podobné zážitkové reportáže dělám rád - pokud vás napadne něco, co byste chtěly, abych za vás vyzkoušel, pište to do diskuze, nebo lépe na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz. Nápadů není nikdy dost! Určitě se nechám - nebo někdo další v redakci - inspirovat.
- Příště: Streetworkerem
Nový komentář
Komentáře
Holky prosím nemáte některá zkušenosti, jak co nejlépe, a nejzdravěji zvýšit svoji sportovní výkonnost?
Plavání, také moc ráda chodím plavat. Není nad to si pořídit tedy kvalitní plavky a pak už je na každém, jestli si časem pořídí i třeba plavecké brýle.
pěkné fotky
Není nad krásné přírodní koupaliště, no příroda je příroda.
Olinka01 — #87 Též jako dítě ve venkovním bazénu pamatuji plavající hovno! A možná i proto nemám bazény ráda!
Olinka01 — #87 Taky jsme měli plavčíky s jakýmsi bidlem
Prý nám tím měli pomáhat překonat větší hloubky, mě spíš přišlo, že se snažili nám pomoct ke dnu 
Dante Alighieri — #85 wich — #86 a to jsou "jenom" chcanky. Já si pamatuju, jak po jednom, už tak dost traumatickém, povinném plavání na ZŠ, proplavalo kolem mě hovno. Baba s bidlem, strach, hnus a nakonec ještě hovno.
Dante Alighieri — #85 Já jsem přitom měla vždycky bazén (a koupání všeobecně) moc ráda. Ale potom, co mi řekl doktor, už jsem ráda, že do veřejného nemusím. V zimě mi koupání nechybí a aspoň se těším na léto na moře a bazén doma
wich — #84 A pokud mají děti přístup i do velkého bazénu (jakože mají, protože nikde jsem zákaz neviděla), tak je celkem jasný, v čem se koupeme...
kareta — #82 Nechodila jsi na Čapkárnu
Doktor mi při problémech řekl, že nejvhodnější je moře nebo čistá tekoucí řeka. Prý klientky, kterým tyhle problémy způsobuje koupání, nejsou ojedinělé a když s veřejnými bazény přestanou, utne i zánětům
Podotýkám, že z bazénu doma nemám nic.
Dante Alighieri — #83 V areálu, kde jsem pracovala ve fitku, taky dětský bazének smrděl a byl žlutý
Nepochybuji, že ten známý vtip s Khonem a Roubíčkem je beztak podložen pravdou 
wich — #80 kareta — #82 Je fakt, že moc nevěřím tomu, že když jde do bazénu 100 lidí, tak že si také těchto 100 lidí dojde poctivě na WC, pokud se jim chce při plavání čůrat... Určitě aspoň jeden ne. Možná bysme byli velmi zděšeni, kdybysme se dozvěděli skutečnost.
Kamarádka mi vyprávěla, že byla jednou u moře (už nevím kde) a tam když se někdo vymočil do bazénu u hotelu, moč se díky nějaké látce zbarvila do modra a namodřila dotyčnému nohy i plavky. To by byl dobrý bič na chcavce všude!
Když mi bylo cca 12, byli jsme na zvíkovském koupališti a dětský bazén smrděl chcankama na několik metrů a voda byla žlutá.
wich — #80 já chodila na bazén 3x týdne a neměla jse problémy.....
kareta — #71 Tisíckrát radši "převoněná madam" (zkusil by mi někdo sáhnout na parfémy
), z které voní čistota než lidi, z kterých táhne cibule, cigára, chlast a pot v 21. století.
kareta — #78 Jsou lidé, co se nesprchují
Lidi jsou 
a chlór všechny bakterie nezničí 
Když jsem studovala a měla rok povinné plavání, můj gynekolog mi doporučil zařídit zápočet jinak (třeba seminárkou), protože takhle u něj budu s mykózou každý měsíc. A když jsem pak byla v tom bazéně mimo školu a viděla ty davy do vody chčijících Cikáňat, byla jsem ráda, že semestr skončil 
A taky jsem já i některé mé kolegyně přestala mít gynek. problémy 
kareta — #78 I tak...
Dante Alighieri — #77 proto tam jsou ty sprchy
wich — #76 Ono je vlastně plavání ve veřejném bazénu pěkně nechutná představa. Si představ, že se koupeš ve vaně, kde předtím byly stovky lidí...
Dante Alighieri — #74 Pracovala jsem ve fitku na bazéně a náš kurz byl ve stejnou dobu, kdy aqua aerobic. Pro celý areál funguje jedna velká místnost se skříňkama, takže jsem měla možnost vidět a hlavně cítit, co všechno do toho bazénu leze. Velice rychle mě přešly choutky využít zaměstnanecké výhody a sice koupání zdarma
Jakube, já Vás obdivuji, že jdete do kde čeho
Musíte být nesmírně pohodový člověk s nadhledem 
kareta — #73 Já jsem naštěstí v bazénu ještě na žádnýho smrada nenarazila. To bude tím, že tam nejsem moc často.