61c8bf514b91bimage.pngFoto: Shutterstock

Může osteoporóza vzniknout i jinak, než jen vlivem stárnutí?
Ano. Osteoporóza, tedy řídnutí kostí, vzniká často u chorob, které ovlivňují vstřebávání a regulaci vápníku, fosforu a hořčíku, nebo činnost kostních buněk. 

Jaká onemocnění tedy mohou k osteoporóze vést?
Nedostatek estrogenů z jakéhokoliv důvodu. Ať už je to operace, předčasná menopauza nebo mentální anorexie. Dále jsou rizikové choroby spojené s poruchami vstřebání, například celiakie, Crohnova choroba, stavy po resekci tenkého střeva či žaludku. Ohroženi jsou i pacienti se zvýšenou funkcí štítné žlázy nebo příštítných tělísek, po transplantacích kostní dřeně nebo při chronickém renálním selhání. 

Může docházet k řídnutí také vlivem užívání léků?
Ano. Z léků jsou to kortikoidy v tabletách či nitrožilně, antihormonální léky při léčbě karcinomu prsu (kromě tamoxifenu) a prostaty.

Co přesně osteoporózu těmto pacientům způsobí?
To se liší podle vyvolávající příčiny. Například nedostatek estrogenů ovlivňuje činnost kostních buněk tak, že je zvýšené odbourávání kosti a snížená její obnova. Je to tedy porucha rovnováhy obou procesů při přirozené obnově kosti, což je trvalý a tělu prospěšný proces. Podobně se chovají antihormonální léky.

Při poruše vstřebávání vápníku, fosforu a hořčíku, či při nedostatku vitaminu D dochází k mobilizaci těchto prvků z kostí tak, aby byl zajištěn jejich dostatek pro činnost ostatních buněk v lidském těle.

Kortikoidy, jinak velmi prospěšné léky tlumící imunitu, blokují kostní novotvorbu, snižují vstřebávání vápníku, snižují produkci estrogenů či testosteronu a urychlují odbourávání kostí. Efekt kortikoidů na kost je velmi komplexní, a také na kost mají velmi nežádoucí dopad.
Zvýšená funkce příštítných tělísek zvyšuje mobilizaci vápníku z kosti bez ohledu na to, jestli ho tělo potřebuje. Podobně se chová zvýšená funkce štítné žlázy, která urychluje kostí odbourávání. 

Mnohočetný myelom je nádorové onemocnění buněk kostní dřeně, které se chovají expanzivně a lokálně odbourávají kost.

Chronické renální selhání je nejkomplexnější poruchou. Je vždy spojeno s poruchou regulace hladin vápníku a fosforu. Dochází při něm k nadprodukci hormonu snižujícího hladinu fosforu v krvi (FGF 23). Postupně s tím, jak klesá funkce ledvin, následně dochází k nedostatečné tvorbě aktivního vitaminu D v ledvinách, omezenému vstřebávání vápníku ve střevě a následně jeho mobilizaci z kostí pomocí parathormonu. Tato komplexní porucha pak vede i k narušení kostní obnovy a kostní buňky pracují buď příliš mnoho, nebo naopak příliš málo.  

Existuje nějaká prevence?
Základem je péče o své zdraví, dostatečný příjem vápníku (800 -1000 mg) denně, vitaminu D (800 -1000 IU denně, u obézních dvojnásobek) a pravidelný přiměřený pohyb. Jednorázová extrémní fyzická zátěž kostem rozhodně neprospívá. Dále například dodržování diety při celiakii.

Lze zjistit, zda je konkrétní pacient ohrožen vznikem osteoporózy, nebo by se před ní měli mít na pozoru všichni?
Genetika ovlivňuje naši maximální kostní hmotu z 60 až 80 %. Zbytek je na pravidelném pohybu, příjmu vápníku a vitaminu D. Nejen v pubertě, ale v celém období našeho života. Kromě toho vystavují pacienta riziku vzniku osteoporózy již uvedené choroby či léky.
Jsem-li zdravý a neléčím se s ničím, pak pokud moji rodiče netrpěli osteoporózou mezi 50. a 70. rokem života, moje genetika je pravděpodobně dobrá. Pak vše záleží na pohybu, vápníku, vitaminu D.

Kdy by měli tito pacienti podstoupit preventivní vyšetření?
Po každé zlomenině po menopauze či u mužů nad 50 let, kdy má pacient či ošetřující lékař podezření, že se jedná o osteoporotickou zlomeninu. Osteoporotickou „křehkou“ zlomeninu lze definovat jako zlomeninu, která se vyskytuje v důsledku minimálního úrazu (např. pád z výšky, vstoje nebo při chůzi nebo nižší, např. pád ze sedu), nebo žádného identifikovatelného traumatu, při němž by u zdravého jedince zlomenina nevznikla. Pacient bývá sám překvapen, že u něj zlomenina vznikla. Typicky se jedná o zlomeniny obratlů, horního konce kosti stehenní a pažní nebo zápěstí. Ale osteoporotické zlomeniny se vyskytují také na dalších místech, jako jsou žebra, pánev, dolní část kosti holenní (kromě kotníku) a stehenní.

Mezi osteoporotické zlomeniny naopak nepatří zlomeniny lebky, obličejových kostí, kotníků, prstů, drobných kostí rukou nebo nohou ani čéšky.

U žen bez rizikových faktorů je vhodné vyšetření kolem 65. roku života. Ovšem za předpokladu menopauzy po 50. roce věku. U mužů v 70 letech. Do té doby vždy, kdy se léčím s onemocněním či užívám léky, které osteoporózu vyvolávají. U kortikoidů a antihormonálních léčiv ideálně do 6 měsíců od zahájení léčby. Tedy pokud je léčba plánovaná na déle než 3 měsíce.

Jaká vyšetření by to měla být?
Vyšetření celotělovým denzitometrem společně se zhodnocením rizikových faktorů a užívaných léků a s laboratorním vyšetřením.

Zdroj informací: primář MUDr. Richard Pikner, Ph.D.

Čtěte také:

Osteoporóza probíhá řadu let bez příznaků, říká primář Pikner. Pozor by si měli dát hlavně rizikoví pacienti