Často si vzpomínám na chvíli, kdy jsem poprvé v náručí držela svou novorozenou dcerku. Malý, červený uzlíček, který byl zcela odkázán na moji péči a lásku.

Pamatuji si, jak jsem přepočítávala její prstíky a ze všech stran zkoumala, zda má všechno tak, jak má být. A taky jsem si představovala, jak bude růst. Těšila jsem se na její první úsměv, na její počáteční nesmělé krůčky a taky – proč to nepřiznat – až poprvé řekne „máma“.

Ale všechno chce svůj čas.

Je nádherné být svědkem toho, jak se z našeho bezmocného uzlíčku postupně stává samostatná osobnost – malý človíček.

Novorozené děťátko, které si přineseme z porodnice, je v prvních týdnech více méně nepohyblivé. Hodně spí a budí se, když má hlad, nebo když jej něco bolí. Ale i v tomto období je velmi citlivé na blízký kontakt s maminkou, i když zpočátku dokáže zaostřit zrak na pouhých 25 centimetrů. Vnímá matčinu vůni a hlas, slastně si hoví v její náruči a přibližně ve věku jednoho měsíce obdaří okolní svět prvním nesmělým úsměvem.

Brzy na to začne zkoumat okolí, objeví své ručičky, se kterými si vydrží zaujatě a dlouho hrát, reaguje na barevné předměty, které vydávají nějaký zvuk a pokud mu vložíte do ručičky třeba chrastítko, pevně ho sevře.

Během prvního půl roku budete s úžasem sledovat, jaký je váš mrňousek bojovník. Sám si bude laťku posunovat stále výš a výš a trpělivě a s buldočí umíněností se bude snažit zdolávat čím dál těžší úkoly.

Nejdříve se bude pokoušet zvedat hlavičku, pokud jej položíte na bříško. A věřte, že nedá pokoj, dokud se mu to nepodaří. Sotva má ale splněno, s vervou se vrhá na další, ještě těžší oříšek. Obrátit se na bříško sám, bez maminčiny pomoci. Po mnoha marných pokusech se mu to přibližně kolem pátého měsíce podaří.

Jenže – když to jde tam, musí to jít přece i zpět. A tak začínají další prostná. Kolem šestého měsíce se vám může stát, že strávíte většinu času běháním k postýlce a vyprošťováním končetin, uvízlých mezi tyčkami. Je to pro vás dobrý trénink a uvědomělá příprava na následující období.

V druhém půlroce se totiž vaše miminko postupně stane malým ďáblíkem s neuvěřitelnou zásobou energie.

Kolem sedmého měsíce se – nejdříve nenápadně a opatrně, aby vás moc nevyplašilo – pokusí o pohyb zvaný lezení. Zpočátku je to spíš takové pérování na všech čtyřech, ale to netrvá dlouho. Ve chvíli, kdy se drobečkovi podaří poprvé „odrazit“, je váš osud zpečetěn.

 „Lezci“ si totiž velmi brzy vytvoří těžko překonatelný styl a dokáží vyvinout až neuvěřitelnou rychlost. Hbitě kmitají po podlaze a pečlivě zkoumají vše, co jim přijde po ruku.

Někdy mezi osmým a devátým měsícem se začnou za opory stavět a vydrží chvíli stát. Brzy na to už vesele pochodují kolem nábytku a podrobují důkladné destrukci vše, co se nachází ve spodních poličkách.

V této době si patrně nostalgicky vzpomenete na klidně ležící miminko, leč nebude vám dopřáno zůstat v tomto bohulibém spočinutí příliš dlouho.

Kolem jednoho roku totiž vaše zlatíčko „roztáhne křídla“ a statečně vykročí do světa po vlastních nohou. Od této chvíle se váš život promění v neustálý běh, odchytávání mrňavého sprintéra a vycvičíte se k takovému postřehu, hbitosti a rychlosti, o jaké se vám nikdy ani nezdálo.

Večer budete z posledních sil komíhat kolem neustále energií nadupaného drobečka a když už budete mít pocit, že víc nevydržíte, stane se něco, co vás opět postaví na nohy.

Na vlastní uši totiž uslyšíte naprosto cílené a vědomé zavolání: „Máma!“ Toto kouzelné slovíčko vám opět vlije do žil sílu a vy statečně vstoupíte se svým malým chodcem do druhého roku.

Co vás a vaše děťátko čeká a nemine ve druhém roce jeho života, si povíme zase příště.

 

S pomocí Velké knihy o matce a dítěti od Elizabeth Fenwickové napsala  

        
Reklama