Jak podoskop funguje a co všechno dokáže zjistit?
Podoskop je moderní diagnostické zařízení, které slouží k odhalení ortopedických vad či deformit nohou pomocí vysoce polarizovaného světla. Na základě zobrazení kontaktu chodidel s podložkou lze posoudit stav statiky a dynamiky nohou. Slouží ke zjištění původu bolestivé chůze, k odhalení bolestí nohou či dalších potíží, mezi které patří např. plochonoží, hallux valgus (vbočený palec), kladívkové prsty, hyperpronační postavení nohy, vadné držení těla, svalové dysbalance apod. Hodnotíme nejen kvalitu a typ klenby, postavení pat, ale i rovnoměrnost zatížení chodidla ve statické i dynamické pozici. Jeho přínos ocení i sportovci v rámci prevence zatížení při fyzické aktivitě nebo pacienti po úrazech, operacích dolních končetin, s bolestmi zad apod.

podoskop.jpg
Zdroj foto: Ester Horovičová

S jakými problémy se setkáváte nejčastěji?
U dospělých je to nejčastěji příčně plochá noha, vbočený palec, kladívkové prsty, patní ostruhy a bolesti s tím spojené. Budete se divit, ale podélně plochých nohou je opravdu málo. Dětští pacienti na fyzioterapii zase nejčastěji přicházejí z důvodu indikované ploché nohy. Avšak z našeho komplexního vyšetření většinou zjistíme, že o plochou nohu ve skutečnosti nejde. Bývá to jen nedostatečná aktivace svalů, asymetrické zatížení plosky a často i hyperpronační syndrom nohy (laterální nestabilita), valgózní postavení paty, prominující kotníky. Často s tím souvisí mediální kolaps dolních končetin, nohy do X, vadné držení těla, oslabení svalového aparátu nebo hypermobilita. Ta vzniká na podkladě laxicity vaziva, která se s věkem snižuje a bývá přítomna i funkčně plochá noha.

Noha je důležitým článkem v systému posturální stabilizace a lokomoce. Vady nohou mají vliv na stoj, chůzi, mohou být příčinou zranění pohybového aparátu, bolestí páteře apod. Při chybné opoře není možné zajistit napřímení páteře.
Ráda bych ještě zdůraznila, že i strukturou daná plochá noha může být plně funkční, mít odraz, pružnost a být centrovaná. Pak ničemu nevadí.

Kdy je vhodné vyšetření na podoskopu absolvovat?
Vyšetření je určeno pro všechny věkové kategorie, a to kdykoliv během života. Každý člověk, který chce vyřešit svůj pohybový problém, příčinu bolesti či urychlit svou rekonvalescenci, může k nám přijít. A děti? Zejména u nich je včasné odhalení odchylek od správného vývoje velmi důležité pro zahájení fyzioterapie či jiného léčebného plánu. Do tří let věku je na chodidle ještě fyziologické tukové bříško – takový tlumič. Klenba nohy se vytváří kolem 3. - 4. roku dítěte. Její další dotváření pokračuje do 9, 10 let a dozrává až v dospělosti, kdy přestává růst noha. Proto mezi 3. - 6. rokem je tedy ideální čas, abychom si děti postavili na podoskop a popřípadě začali s terapií. Kolem 6. - 7. roku dochází ke kostní přestavbě, výměně chrupu a poté je již skoro pozdě začít řešit problém s dysfunkcí dětské nohy.

Měly by vyšetření absolvovat všechny děti?
Především ty, u nichž se objeví nějaké potíže, bolesti, vadné držení těla, oslabení svalového aparátu, hlubokého stabilizačního systému nebo právě dysfunkce nohy. Funkční schopnost chodidla je podmíněna pružností nožní klenby, tlakovou distribucí zátěže, kvalitou odvalu chodidla a odrazu. Pokud spolu nepracují všechny komponenty, dochází právě k patologickým odchylkám a bývá porušena i funkce nohy.

Nejčastěji jsou malí pacienti posíláni pediatrem nebo ortopedem, když objeví nějakou nesrovnalost s vývojem. Někdy si ale všimnou nesrovnalostí i sami rodiče. Už z tohoto důvodu mohou zajít přímo za námi nebo se objednat přes doporučení ošetřujícího lékaře.

petra-soldatova.jpg
Zdroj foto: Ester Horovičová

Je možné absolvovat vyšetření na podoskopu i preventivně?
Určitě je to možné. Může za námi přijít kdokoliv, kdo chce znát stav a kondici svých chodidel v návaznosti na držení těla.

Jak takové vyšetření probíhá? Jde jen o podoskop?
Kdepak. Podoskop je pro nás základ a pomocí dalších specifických testů můžeme posoudit flexibilitu nožní klenby. Ale v rámci anamnézy se ptáme i na motorický vývoj dítěte během prvního roku života. Zajímá nás, jestli si prošlo všemi vývojovými stadii, nebo přeskočilo například lezení, plazení. Zjišťujeme také, zda nebylo pasivně posazováno či předčasně stavěno, což také hraje roli v dětském vývoji a v celkovém držení těla. To všechno je důležité. Díváme se, jaké má dítě pohybové návyky, všímáme si dynamiky při vyšetření. Zkoušíme, zda se udrží na jedné noze, zda udělá podřep, v jaké kvalitě ho provede a podobně. Na základě toho sledujeme držení těla, svalovou koaktivaci a další parametry. Podstatnou část tvoří i genetické faktory a vrozené predispozice jako např. kloubní hypermobilita.

Co se děje pak?
Záleží, jakou odchylku od správného motorického vývoje zjistíme, v jakém stavu je chodidlo a celkové držení těla. V případě, že jde o ortopedický problém, je zapotřebí řešit ho s ortopedem. Nicméně pokud jde o problém funkčního charakteru, který zvládneme v rámci aktivní fyzioterapie ovlivnit sami, objednáme si pacienta. U dětí i dospělých je většinou vhodné zvolit kombinace terapií. Ne to tedy řešit jen např. ortopedickou vložkou. Jde o to spojit několik věcí dohromady. Například i ovlivnit postavení nohy pomocí kineziotejpu, stimulací plosky, vhodný je senzorický koberec, správný výběr kvalitní obuvi. To vše pak doplnit cílenou aktivní rehabilitací včetně edukace pohybových stereotypů v běžných denních činnostech. S pacienty aktivně stabilizujeme a fixujeme v opoře, v zatížení, noha pracuje v koordinaci s celým tělem v optimálním nastavení segmentů. Cvičení provádíme s aktivní klenbou s centrovaným postavením hlezenního kloubu a celé dolní končetiny. Také hlídáme postavení pánve a co je důležité, napřímení páteře. V zásadě využíváme principy posturální ontogeneze.

Jak často pak musí děti docházet?
Vůbec není důležité, aby děti docházely na rehabilitaci tak často, jako my dospělí, když máme nějaké potíže, tedy každý týden. Stačí přijít na vyšetření, na konzultaci. My následně zaškolíme rodiče, ukážeme aktivní cvičení převážně zaměřené na pohybový režim během dne. Cvičit stačí pár minut, spojit ho s hrou, soutěží, a hlavně dodržovat režimová opatření. Na další návštěvu pak stačí přijít za dva až tři týdny. Při ní zkontrolujeme, jestli se jim daří cvičit a dítě kontrolovat v rámci celodenního režimu (zejména jde o tzv. W sedy, kdy dítě sedí zadečkem mezi patami či A stoj). Případně opravíme to, co se nám nelíbí, přidáme další možnosti terapie. Příští návštěva stačí zase za dva až tři týdny.

Takže je to pak hlavně na rodičích.
Ano. U dětí jde o aktivní účast rodičů.

Mohou na pomoc od plochých nohou fungovat i často doporučované cviky, kdy dítě například zvedá prsty u nohou ze země ponožku a podobně?
Určitě to neublíží, neboť se tím aktivují svaly na plosce, dochází ke stimulaci svalů. Ale tyto analytické metody jako „píďalky“ či zvedání ponožek, tužek apod. nemají efekt na pronační postavení nohy a také se tím podporuje flekční postavení prstů. Nejde o aktivní práci svalů v zátěži a nemá to tedy vliv na celkovou posturu, svalovou koaktivaci, stabilizaci a držení těla.

Za jak dlouho jsou při správné terapii vidět výsledky?
To je velmi individuální. Záleží na tom, v jakém stavu pacient přijde, jakou za sebou má anamnézu, tedy motorický vývoj, genetické dispozice, jak moc je aktivní a cílevědomý v nápravě.

Nesmím však opomenout zmínit, že velkou roli hraje i všestranná pohybová aktivita a rozvoj motorických dovedností. Dítě, které ji nemá, má před sebou delší cestu.

Co když v dětství k nápravě nedojde?
Vede to k oslabení hlubokého stabilizačního systému, chabému držení těla, svalovým dysbalancím, ke vzniku skoliózy a samozřejmě bolestem pohybového aparátu. Může se stát, že pacient v dospělosti žádné potíže pociťovat nebude. Ale jeho pohybový aparát nikdy nebude fungovat ve správné koaktivaci, stabilizaci a bude rizikovější k různým zraněním.

Co si myslíte o ortopedických vložkách do bot pro děti?
Každé zdravé dítě, co se správně staví, podélnou ani příčnou klenbu nemá a tvoří si ji. A když dostane tvrdé a pevné boty, vložky, aby nemělo ploché nohy, je plochonoží a nefunkční noha téměř zaručena, neboť důvod k aktivnímu vytvoření klenby zaniká. Z mojí zkušenosti vím, že některé vložky bývají opravdu dost tvrdé. Na to bychom měli dávat pozor, abychom dětem nohu takovou tuhou ortopedickou vložkou až příliš nezafixovali. Já osobně preferuji vložky dělané na míru, kde se koriguje a upravuje postavení paty, tzv. centruje, ale mediální klenbu necháme být, aby noha mohla zůstat aktivní. Vhodné jsou i aktivní vložky, kdy vypodkládáme pilíře u chodidla, což souvisí se čtyřbodovou oporou, kterou by každý člověk měl mít. Jedná se o patu, a to mediální a laterální hranu, palec a malík. Vypodložením se noha dostane do správné osy, správného nastavení, ale přitom není vypodložená tak, že by nemohla funkčně pracovat. Například u pacientů s hypermobilitou je vhodné zařadit ortopedickou vložku, ale nenosit ji celodenně. Jen upřesním, že se nebavíme o těžších ortopedických a neurologických deformitách. Tam je korekční vložka včetně speciální obuvi žádaná.

Co si myslíte o takzvané bosonohé obuvi – barefoot? Je pro děti vhodná?
Názory se různí. Já osobně jsem zastáncem barefootové obuvi, když je vhodně zvolená. Noha je aktivní a nelenoší ve vystlaných botách. Jde o boty lehké, měkké, pružné, mají torze a jsou prostorné. Umožňují stimulaci plosky z terénu a noha je přitom chráněná před poraněním. Nedoporučuji je ale na celodenní nošení 7 dní v týdnu, zvláště na tvrdém podkladu. V ideálním případě bychom měli takové boty střídat s těmi konvenčními, kde bychom ale již zmíněná kritéria měli také dodržovat, tedy každá bota by měla být lehká, měkká, prostorná, ohebná a popřípadě mít podporu paty, pevný opatek.

Zvláště u žen je ale někdy nemožné nosit jen pohodlnou a správnou obuv.
Samozřejmě. V rámci života profesního a společenského se tomu nevyhneme. Vždy je ale třeba snažit se tyto úzké boty, zejména na vysokém podpatku, vzít jen na potřebnou chvíli. A pak se vrátit do kvalitní obuvi. Jakoukoli zátěž bychom měli vždy kompenzovat a nejít striktně jednou cestou.

Čtěte také:

Reklama