Bydlím v Praze, kde třídění odpadu je už běžnou záležitostí. Vím, že leckde to ještě není tak ideální - nádoby na tříděný odpad jsou dost daleko, takže lidi raděj hodí do směsného odpadu i plasty, papír, sklo. Když odnesením odpadu pověří děti, je to různé - mladší děti to hodí tam, kam to patří, resp. kam jim to rodiče stanoví, starší to hodí tam, kde je to pro ně nejblíže, aby je to nezatěžovalo - a tak to je i u nás, kde nádoby na tříděný odpad máme "u nosu".

Já už odpad třídím od samého začátku, co k nám na sídliště dali kontejnery na tříděný odpad, nedělá mi to žádné potíže. Nepořídila jsem si do bytu žádné speciální odpadkové nádoby - směsný odpad dávám stále do obyčejného plastového odpadkového koše, kam jsem před dřívějšími lety dávala vše, co bylo k vyhození, vkládám do něj igelitové sáčky na odpad, které kupuji v samoobsluze nebo v drogerii - nejsou tak moc drahé. Plasty, sklo a papír dávám do papírové krabice. Směsný odpad vyhazuji několikrát týdně – podle toho, co je obsahem. Když tam není nic, co by podléhalo hnilobě, tak to odnáším tak nanejvýš 2x týdně.

Myslím si, že třídění odpadu je velice dobrá věc - je škoda, aby se odpad, z něhož lze ještě něco znova vyrobit, spálil nebo vyhodil na skládku. Ze spalování plastů unikají do vzduchu jedovaté látky, které nám zbytečně zamořují vzduch, který dýcháme. Skládek zas není tolik a nikdo nemá rád, když v jejich okolí vznikají zbytečně další nové. A mám jednu dnes už úsměvnou historku:

Asi před 3-4 měsíci jsem dělala doma větší úklid.  Ze všech skříněk v předsíni jsem vyndala všechny věci - a že se jich tam za pár let nastřádalo! Pak, aby se mi to nepopletlo, tak jsem je roztřiďovala do krabic podle možnosti dalšího uplatnění a uložení. Věci, které už asi nikdy nebudu potřebovat, s tím, že je vyhodím do popelnice, jsem dala do té největší. Taky jsem chtěla vyčistit  terárium morčete a to jsem zatím dala do přepravní papírové krabice pro zvířátka. Pak mě někdo volal telefonem a já se chvilku zapovídala. Během tohoto hovoru přišla domů dcera, a když viděla v předsíni ty krabice, tak se ptala, jestli to může odnést do popelnice. V toku hovoru jsem řekla, že ano.

Když hovor skončil, bylo mi k pláči. Vše bylo pryč - vše dcera odnesla do popelnic - včetně našeho miláčka morčátka. Byly tam také i dost drahé nebo zcela nové věci. Obě jsme se tedy vrhly k popelnicím a naštěstí (popelnice už byly předtím dost naplněné, takže krabice byly lehce k vyndání) se nám vše podařilo získat zpět. Dnes je to k usmání, ale tehdy mi bylo zle. Dodnes si tuto příhodu vybavuji, když morčeti čistím jeho příbytek. Raději ho pouštím volně po místnosti (i když ho pak dlouho hledám a naháním, abych ho mohla dát zpět), než aby se mi zas díky nějakému nedorozumění dostalo do nebezpečí odnosu do odpadků.

Vaše věrná čtenářka
Slávina

Teda řeknu vám, ještě že se to morče neurazilo. Já měl kdysi jedno, to se jmenovalo Mikulka, a kdybych ho byť omylem vyhodil, strašně by mi vyhubovalo. Byla to myš povídací a ukecaná, všechno komentovala. Ale to třídění by se jí určitě líbilo.:))

Reklama