Snad nebude vadit, že tenhle příběh se nestal mně, ale mé milé kolegyni, mám totiž na něm svůj podíl.

Mé vyprávění o pohádkové dovolené v Chorvatsku ji totiž nadchlo natolik, že se rozhodla další sezonu sbalit kufry a vyrazit také směr slunné Středomoří, a to s celou rodinou - podotýkám, že na dovolené od té doby, co měli děti, nikde nebyli, a to Martince bylo 5 a Lukáškovi 7 let, takže byli všichni řádně natěšení.

Cesta klimatizovaným autobusem probíhala bez nesnází, děti oblečené do bund v pohodě usnuly, manžel rovněž pochrupoval, jen jí se nedařilo usnout, začalo ji pobolívat ucho. Nad ránem bylo jasné, že bolest v uchu už jen tak nepřejde. Klimatizace vykonala své, takže když se všichni spolucestující rozplývali nad první vyhlídkou na moře, ona už zatínala zuby bolestí.

O půl osmé ráno je autobus šťastně dovezl k hotelu a zatímco se čekalo na ubytování, ona už pátrala po delegátovi a lékaři. Ten jí jen posvítil do ucha a určil diagnózu „zánět středního ucha", prý je to časté - slabá útěcha. Vyfasovala antibiotika s doporučením, aby alespoň 3 dny nechodila na slunce, jinak se jí na kůži vyhodí fleky. Báječný začátek.

Ubytování bylo vcelku komfortní, takže se holt s touhle vyhlídkou musela smířit. Děti byly z prvního koupání v moři celé nadšené, manžel už méně, že je měl celý den na povel. Druhý den ráno je však čekalo zklamání, které domorodci shrnou do dvou slov - „kvetoucí mouře" - hladinu pokryl koberec hustých, zelenožlutých řas, široký několik desítek metrů, a zasáhl celou severní Istrii. „Je to tu touhle dobou často," konstatovali domorodci. „A kdy že se to ztratí?" „Moře dalo - moře vzalo," šalamounská odpověď, dodávám, že si je vzalo bůhví kdy, protože vydržely po celou dobu týdenního pobytu.

Bolest v uchu postupně ustoupila, no co, že nebude opálení, hlavně že si děti zamilovaly hotelový bazén na terase. Zdálo se, že se dovolená chýlí k pohodovému konci. Nebýt Lukáška, který při přeletu z haly na terasu (jako každé dítě - neumí chodit, pouze běhat) přehlédl dveře a prolétl jimi. Ne, neobávejte se, byl trochu vylekaný, ale naštěstí jen s jedním malým škrábnutím. Škodu však hoteliér vyčíslil na 500 euro - inu, plastové dveře. Konec příběhu však nebude nějak dramatický, měli pro tyhle náhody-nehody uzavřeno pojištění, takže když kontaktovali zástupce pojišťovny v ČR, přislíbil proplacení nákladů, když předloží doklad. Nezbývalo, než pustit žilou kreditce a škodu uhradit.

Řeknu Vám, že když má kolegyňka dorazila po své vytoužené dovolené do práce, jen rezignovaně prohlásila: „Ty mě ještě jednou někam pošli a uvidíš!"

Summa summárum - náš ORL lékař konstatoval jen prodělaný zánět středního ucha, ale bez následků, děti si vody užily více než dost - i když sladké, a pojišťovna jim vcelku v krátké době náklady uhradila, dalo by se říct, že všechno dobře dopadlo, takže - báječná dovolená - jeli byste taky?
 
 
Zdravím všechny cestovatelky
Japina

Děkujeme za krásný příspěvek. :)

Já dobře vím, proč dovolené typu „budeme se vyvalovat u moře" nesnáším. :))) Rodiče mě tahali každý rok k Černému moři, ale naštěstí jsme při tom hodně courali po okolí, lezli po horách... A v moři plavali delfíni - občas hrozně blízko. :) Takže jsem se nenudila... Ale hotel a bazén? To bych nevydržela.

Vyhýbají se Vám na cestách nemoci a úrazy? Nebo se Vám naopak smůla lepí na paty? Jezdíte pojištěná? Co se Vám kdy přihodilo?

Pošlete mi své příhody na redakce@zena-in!

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ