Prožívat lásku a být ve vztahu je přáním asi každého z nás. Život o samotě preferuje opravdu jen málokdo. Ostatní touží po životě v páru, po partnerství a fungující rodině. Život single není od určitého věku pro mnohé příjemný a šťastný. A tak se snaží o to, udržet si vztah, anebo v nějakém setrvávat vždy a za každou cenu.
„Randit jsem začala na střední škole. Svůj první vážný vztah jsem navázala ve třeťáku a můj první kluk byl o tři roky starší. A byla to láska jako trám,“ vzpomíná Eva. „Chodili jsme spolu dlouhých pět let a rozhodně nelituji ani jednoho dne, kdy jsme byli spolu. Důvod rozchodu byla jeho nová známost. Já ale nelenila a začala jsem prakticky hned chodit s jeho kamarádem.“
Eva se přiznala, že vztah s kamarádem byl vlastně takový „převoznický“ a zapomněla díky němu na svého prvního partnera. Následoval vztah s o jedenáct let starším mužem. „Zdeňka jsem poznala na jedné pracovní akci. Jiskra přeskočila prakticky hned a my se spolu začali vídat ještě v době, kdy jsem měla nedořešený vztah předchozí. Byl to pro mě impulz k rozchodu a vidina nového vztahu s budoucností,“ vzpomíná Eva a pokračuje ve svém vyprávění: „Ke Zdeňkovi jsme se přestěhovala během dvou měsíců a byla jsem nejšťastnější na světě. Za dva roky jsme se vzali a nám začala zcela nová životní kapitola.“
Eva se tehdy domnívala, že je její manželství stabilní a bez chybičky, a tak už pomalu plánovali založení rodiny. První trhlina vztahu přišla s manželovou výpovědí z práce a jeho stále častějšími změnami nálad. „Zdeněk se s výpovědí nikdy nesmířil a najednou jsem v něm začala spatřovat velkou zlobu a nenávist vůči lidem, kteří jsou šťastní a hlavně zaměstnaní. Občas si vylil zlost i na mě.“
„Ze šťastného manželství se stal jeden velký průšvih, a tak jsem před ním začala utíkat a trávit čas mimo domov. Atmosféra, která mezi mnou a Zdeňkem byla, se zhoršovala, a proto jsem kývla na rande na slepo, které mi domluvila moje nejlepší kamarádka. Abych prý přišla na jiné myšlenky...“
„Přišla. Půl roku po tomto setkání jsem podala žádost o rozvod a začala žít s Karlem, s nímž jsem doteď,“ dodává Eva.
Klín klínem nebo chvilka pro sebe?
Dalo by se říci, že jít ze vztahu do vztahu není zdravé. Člověk by si měl projít několika porozchodovými fázemi a zažít všechno, co k tomu patří. Ležet v posteli, smutnit, jíst nezdravě, možná i pít přes čáru, vzpomínat i nadávat.
Člověk si musí projít pěti stádii:
- popírání
- hněv, agrese
- smlouvání
- deprese, smutek
- smíření, akceptování dané situace
Jsou to fáze, které k životu patří. Stejně tak jako období, kdy se s životem potýká sám a staví se na vlastní nohy. Rozchod je opravdu nový začátek, je to čas, kdy se můžete znovu nadechnout a třeba některé věci dělat jinak. Teprve v momentě, kdy se budete cítit vyléčená, je ten správný čas na nový vztah.
K tématu se vyjádřila také psycholožka Klára Hlůžová:
Myslím si, že pokud někdo vchází do vztahu skrz nevěru, může to předurčit i fungování nastávajícího vztahu. V hlavě mnohých z nás se může časem vyklubat myšlenka: „Když to jednou udělal/a, proč by se to nemohlo opakovalo i u mě?“ Nevěra se dá poměrně snadno prokázat, ale to, že je někdo věrný, je nedokazatelné. Přesvědčení, že Vám je dotyčný věrný, leží na základech předchozích zkušeností (ať nabyté ve vztahu s rodiči v období raného dětství, tak z předešlých nebo nynějších zážitků ve vztazích) a mé vlastní schopnosti druhému věřit.
Když slyším takový příběh, první, co mě napadne je, co pro dotyčnou znamená být sama. Proč chodí ze vztahu do vztahu? Proč když je nespokojená v současném vztahu, neukončí jej, nebo pokud jí na něm záleží, nechodí třeba do párové terapie? Proč začne navazovat kontakt s novým mužem, a přitom setrvává ve stávajícím vztahu? Co nevěra dotyčné přináší? Je to pomsta, za to, že vztah není takový, jaký si ho vysnila, nebo snad snaha oživit ve vztahu něco co z něj vyprchalo? Nebo možná ještě něco zcela jiného, na co nejsem schopná ani nahlédnout, protože paní Evu neznám. Za každým chováním se skrývá životní příběh, který je často mnohem komplikovanější než si i dotyčný sám dokáže přiznat.
Také si přečtěte:
- Mít právo na nevěru: může být „zahýbání“ řešením partnerských krizí?
- Nová studie zkoumala sexuální polohy Čechů a Slováků. Vede klasika
- „S přítelem žijeme podle smlouvy, ale beru za to slušný plat,“ svěřuje se Anna (28)
Nový komentář
Komentáře
Ještě ve vztahu jsem našla přítele v ložnici s cizí ženou, sice ne přímo při činu, ale v posteli. A to už jsem byla po 2 letech požádána o ruku a znala celou rodinu. Nevím, kde se to ve mně vzalo, že jsem ho nepraštila něčím po hlavě ani se nedala do pláče, ale dostala jsem záchvat smíchu, což ho rozladilo ještě víc. Myslím, že ten večer už žádný erotický zážitek neměl. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi uleví, vždyť jsme plánovali svatbu. Když jsem potom poznala svého muže, byla jsem vysmátá jak puberťačka, když jsem si vzpomněla na ten výraz v obličeji. Jestli je můj ex s tou paní nevím, spíš asi ne.
Částečně s paní psycholožkou souhlasím. Ale strašně záleží kdy a jak nový partner přichází, i mě se stalo ,že přišel v momentě kdy se můj současný vztah rozpadal a to potom jde rychle a musím říct, že tento následující vztah byl skvělý. Není to podle mě nic, co by se nedělo jinde. Dle toho příběhu partnery nepodváděla a dalšího potkala až když současný vztah byl už mrtvý, možná už si předali, co potřebovali a šlo se dál. Vůbec si nemyslím, že je nutné projít fázemi po rozchodu, když je člověk vyrovnaný celkově sám se sebou a dokáže si racionálně rozchod zdůvodnit, tak není třeba se utápět v slzách a výčitkách....něco jiného jsou ženy, které jsou vyloženě závislé na mužích a nejsou schopny samy se sebou fungovat ale to nemusí být tento případ. Mít ráda muže, randit a neupírat si i když to jde se vztahem do kopru, není podle mě zase tak na škodu...může to být v mnohém jednoduší, než být sám a doufat, že přijde někdy někde ten pravý....
Vztahy se nedají plánovat. Nikdy nevíte, kdy se ve vašem životě objeví ten pravý.