Přišla na to náhodou. Zrovna chystaly pohoštění pro návštěvu a dcera dostala za úkol omýt zeleninu. Jenže se do toho pustila ve své oblíbené mikině, kterou poslední dobou skoro neodkládala. Na to se ale její matka nemohla dívat. Vždyť si ty rukávy namočí! Jenže když jí jeden z nich bez upozornění vytáhla, nestačila se divit. Na dceřině předloktí objevila hned několik řezných ran.
Foto: Shutterstock
„Stála jsem tam jako opařená. Eliška práskla s cedníkem do dřezu a utekla do pokoje. Šla jsem za ní a přikázala jí, aby mi ukázala obě ruce. Pravá byla v pořádku, zato levá plná drobných jizev. Polilo mě horko a Eliška se rozplakala. Odmítla mi říct, proč to dělá. Jen že to se mnou nesouvisí. A že bych tomu nerozuměla. Tím celou debatu ukončila,“ popisuje Žaneta otřesné zjištění a přiznává, že v tu chvíli vůbec netušila, jak danou věc výchovně vyřešit.
„Na jednu stranu jsem měla sto chutí proplesknout ji, co to dělá za kraviny, na druhou stranu mi jí je strašně líto. Moje malá holčička a takhle se ničí! A tak jsem v tu chvíli raději neudělala nic, než abych něco zkazila. Dostala jsem ale příšerný strach a hned druhý den ji objednala k psycholožce. Zatím sice tvrdí, že nikam nepůjde, protože je to její věc, ale však ona si to časem rozmyslí. Objednací termín je totiž pekelně dlouhý,“ svěřuje se Žaneta, která se teď snaží s dcerou trávit maximum času a dělá všechno pro to, aby byla spokojená. A také ji daleko víc hlídá.
„Už před rokem, kdy nastoupila na střední školu, jsem si všimla, že je taková zamlklejší. Přišlo mi, že za to může víc školních povinností. A je taky pravda, že v létě jsem si nějakého šrámu na její ruce také všimla. Ale tehdy se vymluvila, že se zranila při tělocviku. Ach jo. Trápí mě výčitky, jestli jsem dostatečně dobrá máma, když moje dcera tohle dělá. Asi si budu muset taky s někým promluvit, co třeba dělám špatně,“ plánuje Žaneta.
Co na to odborník?
Jak postupovat při zjištění, že se dítě sebepoškozuje, doporučuje rodičům na Rodičovské lince (Linka bezpečí) vystudovaná psycholožka, krizová interventka a konzultantka Zuzana Karásková Ulbertová.
„Zjištění, že se náš potomek řeže, může přinést celou paletu pocitů – od zděšení a znechucení, vzteku a strachu, až po pocity viny, zoufalství a bezradnost. Je to pochopitelné, jsou to přirozené reakce na novou náročnou situaci. Není důvod si takové emoce vyčítat. Je však potřeba si při rozhovoru s dítětem zachovat „chladnou hlavu“, případně si dát chvíli času na zpracování svých vlastních emocí, než téma sebepoškozování začneme s dítětem řešit. Lidé se řežou proto, že jim to na chvíli přinese úlevu od napětí, vnitřního vzteku, úzkosti či stresu, prázdnoty apod. Jiné strategie jim přestaly fungovat, nebo jiné neumí či nemají, vnitřní napětí je příliš velké. Dá se také říct, že fyzická bolest v tu chvíli přehluší tu psychickou, a sebepoškozováním jim přinese jistý pocit kontroly nad náročnou situací. To, že to mají „v rukách“, když přijde fyzická bolest, jim dává tolik chybějící pocit vlastní síly a moci. Někdy je sebepoškozování voláním o pomoc.
V každém případě je potřeba dát dítěti pochopení pro jeho náročnou situaci, kterou prožívá, vyjádřit mu podporu a snahu pomoci. Ptejte se, co ho trápí, co způsobuje jeho stres a napětí? Nekřičte a nevyčítejte, jinak je velké riziko, že se vaše dítě uzavře a nebude chtít spolupracovat. Vyjádřete svou lásku k němu i své obavy a nutnost situaci společně řešit. Je totiž třeba říci, že jen malé procento sebepoškozujících se tohoto nezdravého návyku zbaví samo. Hodně důležité je tedy energii vložit do motivování dítěte ke spolupráci s psychologem. Ten mu může pomoci naučit se ventilovat silné emoce zdravým a efektivním způsobem. Naučit se se svými problémy svěřovat a nebrat je jako vlastní selhání. Hledat s dítětem jeho zdroje a opory, které mu pomůžou zvládat stresová období, krize a neúspěch. Posilovat sebevědomí dítěte, pomoci mu uvědomit si své silné stránky a dovednosti. Proto je potřeba domluvu na setkání u psychologa nebo psycholožky neodkládat."
| V případě dotazů se můžete obrátit na odborníky z bezplatné Rodičovské linky (606 021 021), která funguje od pondělí do čtvrtka od 13 h do 21 h a v pátek od 9 h do 17 h. Děti se na anonymní Linku bezpečí (116 111) mohou obrátit nonstop. |
Zdroj informací: Zuzana Karásková Ulbertová – Rodičovská linka, respondentka Žaneta
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Je to boj na dlouhou trať
zdravím, tohle jsem také prožívala, a stále ještě nemáme vyhráno. Je to šok, a také má první myšlenka byla, že bych jí nejraději propleskla. je to už bezmála dva roky, a musím říct, že já i dcera jsme ušly kus cesty. Troufám si tvrdit, že je to dáno mnoha faktory, dnešní doba, tlak na výkon, dokonalost mezi vrstevníky, nová škola, mnohdy i doma není vše ok, záleží na citlivosti dítěte, za nás pomohla psycholožka, pak prostě akceptovat to, až dítě chce samo mluvit, podporovat, a snažit se chápat. Já sama jsem přišla na to, že o tomto tématu je tak moc málo literatury, a školení, že mě až mrzelo, protože nebylo kde čerpat. Ted po 2 letech bych řekla, že mám pocit, že je i více literatury, více se o tom mluví. Tak držím palce a věřte, že to opravdu není Vaše vina.
... a zase žádný otec
Tipovala bych na problémy ve škole - těžké učivo anebo zlá atmosféra ve třídě. Možná šikana.