Tenhle příběh je jak vystřižený z dramatického románu. Lojza po smrti otce zvelebil chátrající dům, nadřel se na něm jako kůň a doufal, že v něm dožije. Ale otec na něj v závěti nemyslel a odkázal dům dceři z druhého manželství. Ta Lojzu vyhazuje na ulici.
Nedávno bylo na vesnici velké pozdvižení. Rozhořčené ženy klepaly na dveře domů a žádaly sousedy, aby přišli podpořit Lojzíka, kterého nevlastní sestra (ta mrcha nevděčná) stěhuje z rodného domu.
Sousedka zaklepala i u nás. Nechtěli jsme se do té záležitosti vůbec vměšovat, ale Lojzíka jsme znali, tak jsme se s ním přišli alespoň rozloučit. Kdo je Lojzík? Asi tak pětapadesátiletý muž. Po mozkové mrtvici v invalidním důchodu. Má ženu a dvě dospělé děti.
Před domem stál vozík naložený nábytkem a kolem rozparáděný hlouček lidí. Jedni projevovali Lojzíkovi svou účast, druzí čekali, až původkyně jeho neštěstí vyjde ven, aby jí mohli pěkně od plic říct, co si o ní myslí. Vůbec se nedivím, že si dávala na čas, nechtěla bych být v její kůži. Kdyby se v našich končinách lynčovalo, snad by ji ukamenovali. Lojzíka tady měli všichni rádi a to, co udělala jeho sestra, byť nevlastní, považovali za „sviňárnu“.
„Mám kupce a ty táhni“
Sousedka znalá místních poměrů nám se slzami v očích líčila, jak se to celé semlelo.
„Lojzík tady bydlí celý život, ten barák dal do kupy, všechno tady zvelebil, nadřel se tu jako kůň a teď, když je takhle nemocný, ho ta nestyda nestydatá vyhazuje na ulici jako žebráka.
Starej Mára, Lojzíkův táta, po sobě zanechal závěť, ve které odkázal dům dceři z druhého manželství.
Jestli si naiva myslel, že dcera nechá Lojzíka s rodinou v domě dál žít, nevím, ale v každém případě se k němu zachoval nelidsky a jeho dcera to ještě dodělala. Dům je přece dost velký na to, aby se tam vešli všichni. Ona tady k tomu nemá vůbec žádný vztah, nikdy tu nebydlela a určitě by tu bydlet ani nechtěla, ale našla na barák kupce, a tak musí Lojzík pryč.
Na část dědictví mají sice nárok jeho děti… Ale syn studuje v Praze a dcera bydlí s přítelem jinde. A prý jim to handrkování nestojí za to, takže se dědictví patrně vzdají.“
Náš hovor přerušil hluk a hysterický pískot. Sestra v doprovodu notáře vyšla z domu a rychle mířila k zaparkovanému autu. Musela projít uličkou hanby kolem davu, který máchal pěstičkami a častoval ji peprnými nadávkami. „Hanbo hanbatá, že se nestydíš,“ křičeli, jako by na tom mohli něco změnit.
Lojzík byl sice smutný, bydlel tady celý svůj život, ale bezdomovec z něj nebude. Obecní úřad ve vedlejší vesnici mu nabídl byt v bytovce. Má kam hlavu složit, ale člověk zvyklý na zahrádku, zvířata a fyzickou práci tam šťastný asi nebude.
Nový komentář
Komentáře
To nebude v tom, že by sestra jen tak dostala celý dům sama. Nejspíš to celé iniciovala s tím, že tam Lojzík zůstane a táta tomu uvěřil. Tohle se stalo mý kamarádce. Po smrti jejich otce nejstarší synátor - bydlel nejblíž rodnému bytu tak dlouho hučel do matky, aby přepsala byt na něj, že ostatní jsou daleko a nebudou se o ni starat a navíc, kdyby ten byt někdy prodával, tak že se o peníze rozdělí s nimi. Jak myslíte, že to dopadlo, matka umřela, on byt prodal a všechny prachy si nechal. A to ostatní ani nevěděli, že byt už není rodičů.
Kimmy — #5 kimmy, pekne hovoris slovensky nato, ze si vlastne vyrastla tu. a inak je to smutny pribeh, co opisujes.
Vždyť je tam přímo uvedeno:
Na část dědictví mají sice nárok jeho děti… Ale syn studuje v Praze a
dcera bydlí s přítelem jinde. A prý jim to handrkování nestojí za to,
takže se dědictví patrně vzdají.
Tak by musel děti přesvědčit, že to není správné.
Mám věřit, že otec jen tak vydědil svého milovaného syna? Nebo se k nám už nedostala informace, jak to bylo doopravdy. Soudce lynch jedná většinou rychle....bez informací. Příliš věcí tam neštymuje, abych si stoupla do fronty v uličce hanby
monyk — #7 tak to je síla,ale ty Boží mlýny mlely rychle a dobře
Já nějak moc nerozumím tomu "nechal dům ze závěti své dceři" - co si pamatuji z řešení pozůstalosti po tátovi, tak závěť lze zpochybnit. Zejména pokud nedodržuje zákonné minimální podíly, tak je neplatná. Nelze tedy nechat všechno jednomu člověku a zbytek rodiny v podstatě "vydědit". Pokud Lojzík byl syn a otci celý dům patřil, měl Lojzík nárok na podíl automaticky...bez dalších informací asi rozhodnout nepůjde.
Olga Marie: Taky si myslim, ze to tak bude, ze otec jeste za zivota v dobre vire dum prevedl na dceru
. Sousedka se setkala s necim podobnym. Ma mladsi segru se kterou mela naprosto bezproblemovy vztah. Tedy aspon si to myslela
. Jeji sestra se rozvedla a sla s detmi bydlet k mamince. A jako hodna dcera, aby se maminka nemusela obtezovat s administraci kolem baraku si ho nechala na sebe prepsat. Mamince samozrejme svatosvate slibila, ze po jeji smrti druhou dceru, moji sousedku vyplati
. Stara pani umrela s a sousedka nic netuse se vypravila za sestrou jednat o dedictvi. Ta ji suse sdellila, ze barak je jeji a vyhodila ji ze dveri. A protoze bozi mlyny melou seznamila se jeji sestra s nejakym panem uzasnym se spoustou dluhu a zarucila se za neho svym majetkem. Pan samozrejme nic nesplacel a tak ji nedavno dum prodali na uhradu splatek a dluhu. No a nedavno se u sousedky jeji sestra objevila s tim, ze rodina si musi pomahat a jestli by ji nepujcila nejake penize
. Ta ji suse sdelila, ze zadne penize pro ni nema a zavrela ji dvere pred nosem. Rikala, ze nechape tu nebetycnou drzost, prosustrovat rodinny dum s nejakym cizim chlapikem a jeste si prijit rict o penize
Ja som v istom zmysle v podobnej situacii (teda myslim, ze by sa mi mohlo nieco podobne stat), totiz ze mam polovicneho brata po otcovi, ktory je odo mna mladsi o sest rokov... Ked som mala dvanast rokov, tak sa moja mama vydala za druheho manzela ktory uz dleho roky predtym zil v Kanade a prestahovali sme sa sem. Vzhladom na pretrvavajuce rodinne konflikty som niekolko rokov vobec nemohla mat kontakt nielen s rodinou z otcovej strany, ale dokonca ani s maminou matkou (teda mojou babi), pretoze bola zainteresovana v tych sporoch a priklonila na stranu mojho otca. Tak som vlastne od svojich 14-tich do mojich skoro dvadsiatich rokoch nemohla mat kontakt s dost velkou castou mojho pribuzenstva, az na sporadicke listy a obcasne narodeninove pohladnice od babi (ku koncu uz mi ich mama vacsinou davala). Moj polovicny (alebo "nevlastny" brat, ako by tu bol opisany) za cely ten cas mal pristup k mojmu otcovi a nasim spolocnym starym rodicom, chodil k nim na prazdniny na navstevu, moj otec na neho posielal peniaze, raz boli vsetci v lete spolu na dovolenke v Chorvatsku, potom uz asi len moj otec a polovicny brat (ja som tu dobu bola v Kanade kde som koncila strednu skolu a nemala som peniaze na letenku ani nic take). Potom, ked som konecne mohla prist na navstevu a vztahy sa trochu zlepsili, tak raz som bola cez letne prazdniny na navsteve u nasich spolocnych starych rodicov, konecne po viacero rokoch. No a babi mi ponukla nejake jej stare obnosene veci, ktore by inak odniesla do nejakej charity... a potom neskor som ju pocula, ako mojmu bratovi vravi "Ty hovoris, ze ona si berie moc veci, ale ja by som to inac aj tak odniesla do charity"... jemu vadilo, ze tie veci dostanem! Po tom, co on cele roky mal ich plnu pozornost (ine vnucata okrem mna a jeho nemaju), co u nich mohol travit kazde Vianoce a ine sviatky, co boli spolu v lete na dovolenke pri mori, proste po vsetkom tomto kde ja som chybala a kde on dostal ich plnu pozornost mu vadilo, ze si mam odniest zopar starych handier! (Nechcem ich nazyvat tak, kedysi to boli iste pekne a dobre kusy oblecenia, ale predsa len boli uz urcene do charity). Ja som na to nepovedala nic, len si myslim, ze to bolo od neho dost trapne a vlastne to ukazuje jeho pravu tvar.. Myslim, ze ja na jeho mieste by som sa takto nezachovala, nikdy som mu napriklad nevyhodila na oci, ze on mal cele tie roky ich vysostnu pozornost len pre seba, ze dostaval darceky, dovolenku, atd., zatial co ja nie. No ale co uz. Minuly rok bol aj s nejakou partou zo Slovenska v Spojenych Statoch v lete pracovat, potom spolu aj s partou za zarobene peniaze cestovali a boli dokonca aj v Toronte a na Niagarskych vodopadoch. To som sa vsak dozvedela az "after the fact", cize neskor, od starych rodicov samotnych. Ja sice v Toronte byvam, ale so mnou sa neracil stretnut, ja som ani nevedela, ze je tu. Vraj nevedel moje cislo na mobil (sice si ho mohol vypytat mailom od nasho otca alebo od starych rodicov, ale zrejme to nepovazoval za dolezite). Takze tak. Takze ked si toto vsetko uvedomim, viem si celkom dobre predstavit, ze ak by sme sa nahodou niekedy v budocnosti ocitli v situacii ako je opisana v clanku, ze by sa asi zachoval rovnako. (Ked mu vadi ze ja som mala dostat par obnosenych kusov oblecenia ktore boli aj tak urcene pre charitu, tak o kolko viacej by mu asi vadilo, keby sa so mnou mal delit o nieco co ma financnu cenu...). Ale je mi to uz jedno. Len si myslim, ze v jeho pripade vlastne zacina byt ten vyraz "nevlastny surodenec" celkom vystizny a trefny. Ospravedlnujem sa za dlzku prispevku.
určitě to není situace, která by byla ojedinělá. bohužel.
proto jsem se já celého dědictví vzdala ve prospěch sestry (chtějí si barák předělávat) a vím, že až to přijde, bude klid.
Preco je toto cele napisane tak divne... ako keby sa spisovatelka vlastne priklanala na stranu tej "nevlastnej" sestry, ktora svojho "nevlastneho" brata vyhadzuje na ulicu... Mozno preto, ze Lojza je chlap a jeho sestra zenska? No neviem, ale ton tohoto clanku sa mi vobec nepozdava...
Znám případ dvou sester - vlastních.Jedna zdědila vše (a nebylo to málo) pouze s povinností vyplatit ji z baráku. Se známým advokátem a odhadcem to šlo zařídit tak, že druhá dostala dvacetinu z toho, na co měla nárok.