I já mám jednu takovou historku. Před dvěma lety jsem se vrátila z Německa, kde jsem byla 3 roky jako Au-pair.

Po mém příjezdu jsem ihned nastoupila do mé první opravdové práce jako manager. Byla to malá zlatnická firma s jednou společnou toaletou. Problém byl v tom, že zde nešly zamknout dveře. Asi tak po měsíci mého zaměstnaneckého úvazku v této firmě jsme šla jako obvykle na toaletu. Původně jsem šla pouze na "malou". Stáhla jsem si kalhoty a bombarďáky :-) a šla vykonat potřebu. V ten moment jsem si však uvědomila, že toho bude víc, než jen "malá potřeba". A tak jsem se se staženýma kalhotama otočila (v místnosti tak 2x2m) zadkem ke dveřím a začala na mísu vyrovnávat toaletní papír. Mé pozadí bylo namířeno přímo ke vchodovým dveřím.

Náhle se rozrazily dveře a vstoupil šéf. Když viděl, že je na něj namířený můj kaďák, tak rychle vycouval :-). Já zrudla, vykonala obě potřeby, sedla si na záchodovou mísu a dostala nevěřitelný záchvat smíchu. Asi tak po 15ti minutách jsem vylezla. Kolegyně, která viděla, že jdu na záchod nejprve já a chvíli na to náš šéf, už tušila, že se něco přihodilo. Když jsem jí to dovyprávěla, dostaly jsme obě neuvěřitelný záchvat smíchu a čekaly, kdy si šéfík troufne jít na záchod :-). Potřeboval na to skoro celý den :-). Vzhledem k tomu, že jinam na toaletu jít nemohl, tak to, chudák, držel celkem dlouho :-)

Teď už jsem dávno v jiné firmě, ale na tuto historku často vzpomínám :-)

kadapida

Děkujeme za nádherný příběh! :)

redakce@zena-in.cz

Reklama