Náš dům se v roce 1983 adaptoval. Nová okna, dveře, podlahy. Bydlelo nás 9 rodin a všichni jsme si libovali, jaké to máme pěkné. 

Do pěkného bytu – pěkné vybavení, včetně nové skákavé pračky Tatramat.

Jedno ráno jsem potřebovala odjet do Pardubic, kde jsem si dávala dělat konferenční stolek na zakázku. V 5.30 jsem zapnula pračku a v 6 odcházela na vlak.

Říkám svému chlapovi (kantorovi): ,,Až půjdete s klukem do školy, koukni na pračku, v 6.30 by měla mít dopráno,“. Prý jo.

Vrátím se z Pardubic a už na nádraží kolegové z práce na mě volají, jaký mám průšvih. Nechápala jsem, oč jde, a pospíchala domů. To bylo boží dopuštění.

Pračka se nějak zakousla (buben při máchání) a voda přitékala a přitékala. Tekla vrchem a promočila nové, dřevotřískové podlahy u mě a tekla k sousedům do bytu. Byty byly tak zničené, že domovní správa musela opětovně vytrhat podlahy a sousedi pode mnou byli nuceni se vystěhovat. Sousedi měli promočené peřiny, skříně, prostě celou ložnici.

Na venkovní domovní zdi byla mokrá skvrna a průměru 2 metry.

Zachránila mě pojistka domácnosti, kterou jsem 14 dní před pohromou uzavřela. Ještě jsem ani neměla v ruce smlouvu, tak o to víc jsem se bála, že škodu nikdy nezaplatím.

Vystěhovaní sousedé se mnou 6 let nemluvili a pán, když mě viděl a byl připitý, tak vždy nahlas řval, že kvůli té krá.. se musel odstěhovat. Hrozně jsem se styděla a trápila. Časem se to urovnalo, koupili si domek a jsou šťastni, že jsem jim k tomu pomohla. Jinak by zde prý umřeli.

Nikomu nepřeji něco podobného, ale někdy se nějaký průšvih stane, že? 

Přeji všem ženám pěkný den a bez pohrom.

pastel.ka

Děkujeme za pěkný příběh :).

Můj soused má se mnou taky trápení - už jsem ho vytopila třikrát - naštěstí ne moc a naštěstí jsem taky pojištěná - vždycky jsem mu podepsala, jakou škodu chtěl, tak si ani moc nestěžoval...

A co Vy, milé ženy-in? Jaká pohroma se stala Vám? Napište nám o ní na redakce@zena-in.cz!

Reklama