Dvě fotky a zajímavé vyprávění mi poslala k dnešnímu tématu „drobné dekorativní předměty" čtenářka Nadenica...
Výstavka, kterou stejně nikdo neobdivuje...
Dost dobře si pamatuju dobu před 20ti lety a více, jako každá domácnost, tak i my měli zaplněný sekretář (to tehdá byly jen dva druhy sekretářů, takže to měl každý stejné, jen obsah malinko pozměněn). Milion skleniček se každé Vánoce, Velikonoce a pouť musely vytáhnout, řádně umýt a opět krásně vyskládat do výstavky. Ještěže mě mamka v té době z tohoto vyléčila a my doma máme v obývacím pokoji jen TV, gauč a stůl a nějaké kytky, ty mám moc ráda. Kolem televize se popvalují dvd, cd a mezi nima stále hledáme ovládač. To jsou však věci, které nevystavujeme, a jsem tomu moc ráda, že se o ně nemusí tolik pečovat.
Na mé domácí výstavce jsou převážně věci darované, ale už jsem oznámila všem známým, že opravdu slony, prasátka a jiné nesbírám. Mé hobby je sběr pohlednic (ty mi vozí přátelé z cest) a také velmi ráda dostávám knihy. S rodinou, když vyrazíme na výlet, koupíme turistickou známku. Už se nám teké hromadí, ale půjdou pěkně do krabičky.
Jedno se těmto věcem však nechat musí: vzpomínky. Když vezmu do ruky třeba hrníček z Chorvatska, vzpomenu si na ty krásné zážitky, hned se mi také vybaví krámek s příjemným prodavačem...
Před pár lety jsem měla vedlejší zaměstnání, a to úklid firemních kanceláří 2x týdně. Jak já zuřila v některých místnostech nad výstavkami úplně všeho (fotky, kameny, hračky z kinder vajíček, upomínkové předměty...), pokud chce někdo mít tuto výzdobu i v práci a pro výkon povolání není nutná, měl by se o ni také starat sám. To je můj názor a má zkušenost.
Jinak, výstavku u přátel a známých nekomentuji, je mi docela ukradená a to stejné si myslím, že i má výstavka je ukradená našim návštěvám. Ale každou domácnost dělá svým způsobem útulnou a věřím, že se tam každý rodinný člen cítí příjemně. Ať si každý zařídí svůj domov, jak je mu libo.
S přáním hezkého dne čtenářka
Nadenica
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Téma dne: Drobné dekorativní předměty
Máte ráda drobné dekorativní předměty?
Na tuhle otázku mi odpovídejte v dnešním tématu! Vaše odpovědi nechť jsou dlouhé alespoň jako tento odstavec, pokud se tedy chcete zúčastnit naší soutěže, ve které můžete získat krásný dárek. Psát mi můžete nejen o svých názorech na „lapače prachu“, ale také, pokud se vám s nimi stala nějaká veselá (či naopak trpká) historka. Můžete mi posílat k textům i fotky svých nejoblíbenějších policových ozdob... zkrátka fantazii se meze nekladou. A co můžete získat? Dárkem dnes bude kniha Patricie Cornwellové: Scarpentová, kterou vydal Knižní klub, k ní přibalíme ještě časopis TOPseriál: Anglické Vraždy Midsomeru a okolí.
Své příspěvky posílejte na e-mailovou adresu...
- redakce@zena-in.cz
- Heslo: Lapace prachu
Nový komentář
Komentáře
denkas — #1 Já taky, nevšimla jsem si tvého příspěvku.
Já jsem v rychlosti přečetla nadpis příspěvku - výstava bikinek
Taky by to šlo...
Anai — #3 Souhlas. U nás v soukromé firmě uklízečka na stoly nesahá, leda by o to byla zvlášť požádána. Beztak má každý na stole nějaký svůj provozní čurbes, takže utírat tam prach by nemělo smysl.
Jinde máme "vystavené" jenom kytky a i o ty se staráme sami, každej o ty své.
Anai — #3
Já jsem bohužel nepracoval pro státní zařízení, ale pro soukromníka. A tam je to takto:chceš práci, tak ti ji dám, ale dle mých podmínek...nestěžuji si, jen podotýkám, jak to bylo a je. Měla jsem to jako vedlejšák, penízky potřebujem. Opravdu to nebylo myšleno jako stížnost, jen fakta
I nyní mám dva vedlejšáky, v každé práci jsou jisté plusy a mínusy...
Neznám uklízečku, která by utírala stoly, police či skříňky, natož snad ještě pod dekorativními předměty v kanceláři! Kromě luxování a vynesení koše není nárok (a to jsem už v 5. státním zařízení)
jak vidím ta autíčka, tak můj otec má v obýváku taky svou vytrínku - dvě poličky s angličákama, samo si tam musí i utírat prach sám...