Foto: Shutterstock
Už nějakou dobu měla pocit, že je něco špatně. Ondřej se od ní odtahoval, už ji nechytal kolem pasu, už jí nedával pusu, když odcházel do práce a když šli spolu po ulici, odtahoval se.
Věra nechápala proč. Nic se mezi nimi nestalo, problémy doma neměli, ani v práci se nic zvláštního nedělo. Byl klid. Možná až moc velký klid, nuda. Občas navrhla, že spolu zajedou do wellnessu, nebo divadla, ale její muž nikdy nechtěl. Zkusila se k němu přitulit v posteli a… snad poprvé, co spolu byli, a že to bylo let, nechtěl.
„Je ti něco?“ zeptala se. Měl svůj věk, vysoký tlak…
„Jsi tlustá,“ vylétlo z něj. „Vyžraná. Podívej se na jiný ženský.“
Posadila se. „Cože? Vážím už pět let stejně.“
„Jo a pět let moc.“
„Je mi devětapadesát. Co čekáš, modelku?“
Uchechtnul se.
„Modelku možná ne, ale ne klimakterickou bábu.“
Věra se na manžela dívala nevěřícně. Nedávalo to smysl. Nic se nezměnilo, snad jen, že oba stárli. A tohle… to se mu nepodobalo, tohle bolelo, tohle byl útok. Urazila se, stáhla, usnula.
Ale druhý den se kriticky prohlížela v zrcadle, tak, jak už dlouho ne a to, co viděla, se jí nelíbilo. Bývala jsem pěkná, pomyslela si a najednou jí bylo smutno za krásou, za mládím, za dobou, kdy po ní Ondřej toužil a mačkal se k ní při každé příležitosti. Čas nezastavíš, uklidňovala se, ale přesto zmenšila porce.
Ondřej se pořád tvářil, jako by byl oběť, a ona, i když nehodlala ustoupit, už si nekoupila zmrzlinu na ulici a přestala péct buchty. Někde v ní ta slova zůstala a nemínila ji opustit.
„Otíku,“ vyjela dokonce na syna, když k nim přijel pomáhat se zahradou, „ztloustla jsem nějak?“
„Mami.“
„Buď upřímnej.“
„Budu, mami. Neztloustla jsi a na svůj věk jsi kočka. Co chceš slyšet jiného?“
„Nic, já jen že táta říkal…“
„Táta je plešatej, mami, s tím si nelam hlavu.“
Zasmáli se oba a Věře bylo líp, ale intimita, kterou odložili, se nevracela, jestli něco, zhoršovalo se to. Ondřej do ní rýpnul, kdykoli měl příležitost a Věra si pomalu zvykla na župany až na zem. I společná ložnice po čase začala pro ni být spíš ring než místo odpočinku.
„Odstěhuju se do pokoje po Otovi, stejně už tu nebude bydlet,“ oznámila Ondřejovi po sobotní večeři.
„Ona se madam urazila. Myslela sis, že ti budu lichotit, že tě budu prosit, abys se mnou spala v posteli? Chrápeš,“ zakřičel na ni, až hlas skončil v zajíknutí. A Věra v jednom jasnozřivém okamžiku najednou pochopila, že má její manžel strach, který schovává za zeď, kterou každý den staví ze zlých slov.
„Ty máš potíže s erekcí,“ spíš konstatovala, než se ptala.
„Co sis to zas vymyslela? Prostě tě nechci…“
„Měl sis zajít k doktorovi,“ nevšímala si ho a pokračovala dál, „něco by ti napsal.“
„Ty mě neslyšíš?“
„V tomhle věku je to normální,“ dodala. „A já nečekám, že to bude stejný, jako když ti bylo pětadvacet. Jestli to čeká ty, ode mě nebo od sebe, tak jsi blázen. A jestli ti tohle někdo radí a ty mu věříš, tak jsi idiot.“
Věra cítila, jak se jí ulevuje, jako by se vynořovala z kalné vody.
„Dobrou noc,“ kývla na něj suše a šla si pro peřiny. Dneska bude spát jinde.
Dva dny panovala tichá domácnost, ale Věře to nevadilo. Měla pocit, že konečně srovnala účet.
Třetí den na ni Ondřej čekal u stolu, když se vrátila z práce.
„Jak jsi to věděla,“ zeptal se jí jenom.
Pokrčila rameny. „Žijeme spolu skoro čtyřicet let. A Ondro, jestli o mě nestojíš, věšet se nepůjdu. Prostě zůstanu v Otíkově pokoji. Nemám zapotřebí se s tebou hádat.“
„Měl jsem strach.“
„Já to vím,“ odpověděla a obrátila se k ledničce. Nevěděla, jestli odpustí, nevěděla, jestli se před ním ještě někdy bezstarostně svlékne, nevěděla, jestli o to vůbec stojí.
„Věruš, mrzí mě to.“
Dívala se na něj, na muže, se kterým strávila větší část života než bez něj.
„Mě taky, Ondro. Mě taky.“
Co si o příběhu Věry myslí vztahová koučka Jana Novotná?
„Na tomto příběhu je nejsmutnější to, že vůbec není výjimečný. Ve vztazích po padesátce se často neřeší jen změny ženského těla během menopauzy, ale také mužský strach ze stárnutí, ztráty výkonnosti nebo sexuálního sebevědomí. A právě to se podle mě děje i tady. Ondřej nezvládl vlastní nejistotu a místo otevřené komunikace začal útočit na Věru tam, kde věděl, že ji zasáhne nejvíc, tedy na její ženskost a vzhled.
Je důležité říct, že podobné ponižující poznámky nikdy nejsou v pořádku. Menopauza není selhání ženy ani důvod, proč by měla přestat být milovaná nebo žádoucí. Tělo se mění oběma partnerům a pokud vztah stojí jen na fyzické dokonalosti, bývá velmi křehký. Často ale za podobným chováním skutečně stojí strach, stud nebo pocit vlastní nedostatečnosti, který si druhý partner nechce přiznat.
Velmi silný moment vidím v tom, kdy Věra pochopila, že problém pravděpodobně nespočívá v její váze, ale v manželových potížích s erekcí. Nezačala hystericky útočit ani prosit o pozornost. Naopak situaci pojmenovala klidně a dospěle. Tím vlastně poprvé prolomila atmosféru, kterou Ondřej vytvářel pomocí urážek a odmítání.
Zároveň je ale potřeba dodat, že omluva nemusí automaticky zacelit všechno, co bylo řečeno. Slova o ženském těle, zvlášť od člověka, kterého milujeme, dokážou zůstat v hlavě velmi dlouho. Věra si ponížení okamžitě vztáhla sama k sobě, začala se kontrolovat v zrcadle, omezovat jídlo a schovávat tělo pod dlouhé župany. A přesně takhle vzniká narušení ženského sebevědomí i v dlouholetých vztazích.
Tenhle příběh podle mě ukazuje ještě jednu důležitou věc, jak zásadní je mluvit spolu otevřeně i o intimních problémech, stárnutí a obavách. Mnoho párů kolem padesátky a šedesátky řeší podobné změny, ale místo blízkosti mezi nimi vzniká stud, ticho a vzájemné ubližování. Přitom právě v této životní fázi bývá nejdůležitější partnerská bezpečnost, humor, respekt a schopnost stát při sobě, ne proti sobě.“
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Naše podobné vztahové články:
Nový komentář
Komentáře
Něco mi uniká? Co znamená tato věta: Jestli to čeká ty, ode mě nebo od sebe, tak jsi blázen.
Ona s tím chudákem ještě něco plánuje? Tohle je smutný.
Ubožák, kterej svůj mindrák projevuje tím, že uráží druhý, ať si do konce života vystačí s rukama.
Tak po něčem takovém bych se sexem s tímto hovadem skončila navždy, i kdyby mu pak stál jako římský voják. Tohle je naprosto neomluvitelné chování a myslím si, že by vedlo k rozvodu po šedesátce. Pro mne je intimita z velké části o důvěře, a mám to tak, že když se necítím ve vztahu v pohodě, tak sex není. A aby na mě chlap frustrovaně řval? Tak to vážně ne.
Bohužel i já jsem podobné "pochopení" od bývalého partnera zažila, když jsem šla do přechodu kolem 45 let - bohužel jsem měla šílené návaly horka, psychiku na dně (což umocnily rodinné tragédie v té době) a neměla jsem vůbec chuť na sex (tělo se bránilo vysycháním sliznic). Byla jsem ochotna používat lubrikační gel, ale na to jsem od partnera slyšela jen, že baby v přechodu nesnáší, že by se měly střílet, apod. A samozřejmě si užíval ve velkém jinde. Teď mi pomalu táhne na šedesát, už tohle neřeším, akorát jsem za ta léta neměla vůbec odvahu zkusit to s někým jiným. Ta neustálá kritika z jeho strany a chlubení se, jak si to s jinýma užívá, mě dostaly až na psychické dno. Zřejmě není každému dáno tenhle ženský problém ustát se ctí, co se dá dělat. Takový je život.
Další zamindrákovaný chlápek. A vylévá si zlost na manželce. No, já jsem vždy tvrdila, že se nebudu nikdy rozvádět, že budu jedině vdova, i kdyby to mělo být vlastní rukou. Takové chování od chlapa, to by byla pro mě příležitost to uskutečnit.